206

obce pospolu. Let. 293. Země česká, páni
a obec. Arch. I. 65. — O., společnosť též
náboženství vyznávající: obec křesťanská
(církev). V. Podali toho na obec kněžstva
všeho k rozjímání. Čr. — O., jmění obecné,
Gemeindegut, n. O. loupiti. V. Zloděje a lou-
pežníky obce (obecních důchodů) stínají. Kom.
Zaplať do obci (— do obecní pokladnice) 10
zlatých pokuty; Pili na obec (= na obecní
peníze); Zaplatí sa to z obci (= z obecních
peněz, z obec. pokladnice). Na mor. Zlínsku.
Brt. Vz Gl. 182. — O., obecné pastviště,
Gemeindeanger, m., obecní půda, Gemeinde-
grund. V. Že jest upadl v obec mých chu-
dých lidí, v pastviště a jezero obecné. Půh.
brn. 1417. (Zastr.). — Kn. rož. — O., náves,
der Dorfplatz. Je na obci. Us. v Kunv. Msk.

— O., shromáždění, Versammlung, f. Kon-
šelé byli vystoupili ven z obce. Bart. 297.
Jir. — O., jméno polí na obcích. Us. n Mezic,
Veselíčka na Mor. Km. — Mimo obec = nad
obyčej. Kteřížť sú smilnější mimo obec. Št.
N. kř. 212. Děj se to v obci naší (= v pří-
tomnosti naší), ne za zády nám. Ms.

Oběcati, na Slov. obecati; oběcávati, obě-
titi, oběcovati = slíbiti (strč.). Výb. I. 1008.

— co komu. To som ti ja dávno obecal
(předpovídal). Mt. S. O. oběť bohóm. Rkk.
8. Kruvoj Neklanu oběce vieru. Rkk. 18.
Učinichu vše, což sú byli oběcieli Hospodinu ;
Oběcal-li si co Bohu, neváhaj dáti; Oběcal
jemu Hospodin; Oběcěli přinésti do hospo-
dinova domu. BO. — Ostupichu Pavla židé,
mnohé a těžké příčiny (causas) oběcujíc (ob-
jicientes), jichžto nemohú dovésti. ZN. —
co nač — věnovati, určiti, hergeben, ver-
wenden. Tři rynské oběcá na šaty. Na mor.
Zlinsku. Brt.

Obecenský, obci náležející, Staats-. O.
rada, jistiny, papíry, jmění, úředník, ta-
jemník, posel, příjmy, výdeje, pokladnice,
živobytí. Víd. listy, D., Nyní užíváme slova:
státní.

Obecenství, i, n., tovaryšství, domácnosť,
obchod, Gemeinschaft, Gesellschaft, f. O. s ně-
kým míti. V., Kom. Nemívej o. s bohatými.
V. Mladí s mladými, staří s starými, učení
s učenými, bohatí s bohatými rádi o. mívají.
V. Dobroděnstvie a obecenstvie neroďte za-
pomínati (beneficentia et communio). ZN. O.
ducha sv. buď s vámi (communicatio). ZN.
Konšelé s lidmi nevážnými o. míti a řado-
vati nemají. Kol. 3. — O., společné právo
a užívání čeho, die Gemeinschaft. Adamníci
nahotou a o-stvím všech věcí se honosili.
Dvě kron. — O. měla s mužem (obcovala
s ním). Die Beiwohnung. Aesop. — O.,
obecnost, allgemeine Ausbreitung. Toho hří-
chu (smilstva) o. (rozšíření, obyčejnosť) špi-
tálové mnozí svědčí. Har. — O., obec, der
Staat (nový význam). Víd. list.

Obecenstvo, a, n.= obecenství, Gesell-
schaft. — V novější době = obec, publikum,
veškerosť lidu k nějakému účelu shromáždě-
ného neb jinak společného. S. N. — Víd.
list., Světoz., Mus.

Obecina, y, f., obecní grunty, Gemeinde-
grundstücke. Na mor. Zlinsku. Brt.

Obecně, společně, gemeinschaftlich, ge-
mein. V. — O., veřejně, zjevně, öffentlich.

O. vydati. V. — O., vesměs, vůbec, všudy,
gemeiniglich, insgemein, durchgehend. O.
berný. V. Na každého obecně neproměnnou
tváří pohlezoval. Aesop. — O., obyčejně,
velmi často, gemeiniglich. V.

Obecněti, 3. pl. -ějí, ěl, ění; zobecněti,
gemein werden. Již ten kroj zobecněl. Ros.

— kdy. Všecko časem obecní. Jg.
Obecní, co obci náleží, der Gemeinde

gehörig, Gemein-. Vz Obecný. O. hospoda,
světnice, užitek, místo, pokladnice, důchody,
měšec, starší, písař, pastva, lid, zběř, trh,
poklad, kuchyně, dům, osoba, věc, sněm,
nález, právo, V., D., Kom., Br., Jg., úředník,
stavení, záležitosť, archiv, listovna, plat, po-
vinnosť, výbor, snešení, obvod, posel, služba,
zákon, statek, vlastnictví, břímě, místnost',
meze, hranice, policie, rada, radní, zastupi-
telství (-stvo), spolek, svazek, zřízení, ma-
jetnost, správce, stráž, záležitosť, dobré, po-
třeba, J. tr., dvůr v Praze (v Dlouhé třídě),
vz Tk. II. 149., jmění, sýpky, pole, les, za-
hrada, kovárna, dávky, přirážky, řád, vy-
dání, vz S. N., věřitel, břímě, účet, pečeť,
rozpočet, vrch, škola, ústav, hospodář. Sp.

— Vz Rb. str. 269.

Obecnice, e, f., obecní hospoda, eine ge-
meinschaftliche Wohnung. Žáci kuorní, kteří
na hradě (pražském) bydlili v obecnici. Let.
13. — O., obecní zahrada, Gemeindegarten,
m. Us. Dch. — O., voznice, der Fahr-, Land-
weg. — O., voznice, das Wagenfass, die Leite.
Jg. — O., stáje. Lex. vet. — O., ves u Pří-
brami. PL. — O., Gemeinwirthshaus. Hus.
Nebieše miesta v o-ci nebo v hostinnici. ZN.

— O., obecní studna. Na Mor. Mřk.
Obecník, a, m., kdo na obecním díle

(z trestu) pracuje, der Gemeinarbeit ver-
richtet, vorzüglich aus Strate. — O., starší
obce, přísežník, konšel, der Gemeindälteste.
Us. — O. Theloniarii, qui obeczniczi vulgo
dicuntur. Cf. Publicani. Boč. exc. e dipl.
1234. — O., u, m., die Gemeinde. D.

Obecnina, y, f., obecní pole, louka atd.
Gemeindgrund. Us.

Obecniti, il, ěn, ění, co, gemein machen.

Jg.

Obecno, a, n., die Gemeinde. Kam.

Obecnosť, i, í., obecenství. O. s někým
míti. V. — Kat. 2595. (společenství). O. smrti,
Gemeinschaft. Boč. exc. — O., obyčejnosť,
rozšířenosť, známosť, Allgemeinheit, Publi-
eität, f. Vůli boží v obecnost' lidem uvoditi.
Br.

Obecnovati, v obecnost' vcházeti. Lex.
vet,

Obecný; obecen, cna, o, komp. obecnější.
O., všem společný, tovaryšský, gesellschaft-
lich, gesellig. Člověk jest zvíře obecné a
městské a tovaryšné. Rkp. lék. O. řeč, Sp.,
představy, právo, S. N., jméno, čití, erb.
Nz. Oběti o-né s někým činiti. V. Smrť o-cná
jest všechněm, knížeti i vývodě. V. O. dívka
(kurva). Všecky věci měli obecné. Br. Všě
sbožie obecno jmejiechu. Dal. 7. Čechové
tehdáž všecky věci o-né měli. V. — komu.
Vsě jim bylo obecné. Št. — O. soud, soud
pánův nad poddanými. Když pán na obec-
ném soudě sedí. 1576. Soudové obecní ať
jsou držáni každý rok. Mus. 1835. 287. —-