255

tiny vodou, Us.; země se obvlažuje deštěm.
V. Častokrát mě jest obvlažil (občerstvil).
ZN. Zřítelnici víčka mhouráním obvlažují.
Kom.

Obvlažný, irriguus, dosti vláhy mající,
hinlänglich feucht. Město položené v o-ných
sadech. Sš. L. 179.

Obvléci, obvleku, vlekl, čen, ení; obvlí-
kati, obvlékati, umziehen; ankleiden. — co
čím. Obvleče to město vešken lid provazy.

Bj.

Obvlečení, n., die Umschleppung, das An-
kleiden, Anziehen, der Anzug. Rk.

Obvlečený, obvlečen, a, o, umzogen; an-
gekleidet. — čím. Seděl na paláci zlatem
obvlečeném. Smrž. — v čem. Obvlečena bě
vsia v zlatohlavě (= oblečena). Rkk. 46.

Obvlhčení, n., das Anfeuchten, Benetzen.

Obvlhčiti, il, en, ení; obvlhčovati, nässen,
anfeuchten, benetzen. — co čím komu:
žákovi papír houbou.

Obvlhnouti, hnul a hl, utí, feucht werden.
Ros.

Obvod, u, m., obvedení, obvodění, obvá-
dění, die Herumführung. Mysl nepořádnými
obvody sem i tam rozervaná. L. — O., otočení,
die Umgebung, Einschliessung, der Bezirk,
Umfang, Umkreis, Rayon. Město bez obvodu
zdí. L. — O. figury, der Umfang. Sedl. O.
slove v math. ohraničení figury; u figur
křivočárných slove periferií. S. N. O. kruhu.
O. světa. Ráj. Od středu až k obvodu. Ráj.

— O. farní (Pfarrbezirk), poštovní sbírky,
Rayon. Vz Okresek. Rk., Šp. — O. právní

— obvedení svědkův, gerichtliche Zeugen-
stellung. Vz Obvésti. L., Rk.

Obvoditel, e, m., der Herumführer. L.

Obvoditelka, y, obvoditelkyně, ě, f.,
die Herumführerin. Jg.

Obvoditi, il, děn, ění a zen zení; obvo-
zovati, umführen. D., vz Obváděti. — O. =
dovésti, darthun, beweisen. — co kým, čím.
Když kdo škody komorníkem obvozuje. Zříz.
Ferd.

Obvodněti, ěl, ění, rozvodniti se. Bystřiny
obvodněly. Z. kap. 77. 20.

Obvodní, -dný, peripherisch. O. kel (který
kolem bílku jest otočen). Rostl. O. čára kruhu,
periferie, die Peripherie. Jg. O. zdi, die Um-
fassungsmauern. Dch.

Obvodniti, il, ěn, ění, obvodňovati, roz-
vodniti, umwässern. Us.

Obvojek, jku, m., die Halsbinde. Rk.

Obvolati, obvolávati = vyvolávati, ve-
řejně oznámiti, öffentlich kund machen, aus-
rufen. L. — koho

Obvora, y, f., die Umschliessung, Wehre,
Hemmung. Rozum odevšad o-rami obklíčen.
Mus.

Obvoz, u, m., obvezení, Umweg, m.; ohrada
z vozů učiněná, Wagenburg, f. Pelc, Boč.
rkp.

Obvozovati, vz Obvoditi.

Obvrh, u, m., obmitka, der Anwurf, die
Anwerfung. D.

Obvrhnouti, ovrhnouti, ul, ut, utí a
obvrci, obvrhu, vrhl, žen, žení; obvrhovati,
ovrhovati = obmítati, anwerfen, berappen.
D. — co čím: hrnec pískem. Us. Zeď
maltou. — se čeho = stříci se, sich decken.

auspariren ? zamítnouti ? A opat obvrh se toho
všeho, i žaloval na mne atd. Ms. 1413. Mus.
X. 261.

Obvrhnutí, n., Bewurf, m.

Obvrtati něco, umbohren.

Obvrtovák, u, m., der Oberbohrer. Us.

Obvržení. n. — čím. O. vápnem, Kalk-
anwurf, m. Reš.

Obvržený, čím. Pref. Vz Obvrhnouti.

Obvyčej, e, m. = obyčej. Mus.

Obvyčný, obyčejný, gewöhnlich, gewohnt.
Boč. 1567.

Obvyk, u, m., Gewohnheit. Ros. O-ku se
zhostiti. Sš. Oa. 123.

Obvykání, n., die Gewöhnung. Jg.

Obvykatl (zastr. obykati), ovykati, obyk-
nouti, obvyknouti, ovyknouti, knul a kl, utí;
obvykovati = přivyknouti, angewöhnen, ge-
wöhnen; okrotnouti, zahm werden ; na něčem
přestati, s něčím spokojenu býti, zufrieden
sein, sich begnügen. Jg. — abs. Již tam dro-
bet obvyká. Hovada brzo obvyknou (okrot-
nou). Ros. — co. Nebo cožť obyknú z mládí,
toť činie, na starosť rádi. Smil v. 1847. —
čemu. Št. N. 29., 65. Tu lidé obvykají lou-
pežům. V. Aby řádům a obyčejům obvykal.
V. Zuřivosti o. Kom. Hlad všemu obvykne.
Vrat. Cizímu panství o. Kom. Musili tomu
obvyknouti. Skl. V. 351. — čím. Cvičením
a trápením člověk o. musí. Záv. — koho
čemu. Rk. — v čem. Budou o. v sprave-
dlivostech tvých. Žalm. — k čemu. Snaž
sám se obykati k milostivosti. Tim. 47. —
na co, páchne germanismem, nemá žádné
autority, lépe: Čemu. — čemu, na čem,
při čem = na něčem přestati, s něčím spo-
kojenu býti. Nemohu na tom obvyknouti.
Jg. On již na tom obvykuje (přestává). Ros.
Že nemohou ani na dvouměsíčném platu pře-
stati a o. Skl. V. 61. Pakli by na tom o.
nechtěli. Schön., Ros. Jakub byl hotov právu
obvyknouti. Pr. kut. Při něčem obvyknouti.
Us. — s inft. Jezditi obvykali. Dal. Čieše,
z niežto pán moj pie a z niežto obykl ča-
rovati (augurari). BO. Jakož i před tím ob-
vykl činiti. Ben. Dan. Jordan obykl se jest
rozvodniti na své břehy. BO. Vz Obykati.

Obvyklost, i, f., zvyk, obyčej. Die An-
gewöhnung, Gewohnheit, das Herkommen.
Starodávná o., althergebrachte Pragmatik.
Dch.

Obvyklý, obyklý, zvyklý, přivyklý, ange-
wöhnt, gewöhnt, gewohnt, gewöhnlich, üblich.
Vůbec o., gang u. gebe. Dch. Ráz naskrze
o-vý, durchgehender Charakterzug. Dch. Vý-
klad již dávno obvyklý. Proch. O. prostředek.
Plk. O. lože. St. skl. Starším a za časů Da-
limilových obvyklým způsobem. Proch. —
čemu: Lid hříchům a modlářství obvyklý.
Br. Jméno pohanům obvyklé (gewohnt, ge-
wöhnlich). Br. — mezi kým. Práv tomu
lidu vydaných nebo mezi nimi obvyklých
(gewohnt, gewöhnlich). Proch. na Bib. —
v čem: v zemi, landesüblich. Šm.

Obvyknouti, vz Obvykati.

Obvýš, etwas höher. L.

Obvýšenosť, i, f.= obvýšnosť.

Obvýšnosť, i, f., skrovná vysokosť, mäs-
sige Höhe. — O., stráň, Abhang Abdachung.
Mus. — O., jakosť obvýšného, vyvýšenosť,