Předchozí (291)  Strana:292  Další (293) |
|
|||
292
|
|||
|
|||
Udidlo, a, n., udidla, pl. = náčiní, jímž
se koňům ústa svírají, das Gebiss, der Brech- zaum. U. ostré, D., tvrdé, Jel. En. m. 35., se stranicemi, D., s náhlavkou i otěží. Zlob. U-dla vložil v ústa má. BO. Udidly sevříti koni ústa. Us Přirozená prudkosť náruži- vostí lidských požadovala od panovníků přede vším statečnosti osobní, pokud nedo- stávalo se společnosti umělých oněch udidel, kterých teprv novověký stroj státní posky- tuje. Pal. V. 2. 5. Udíl, u, m. = úděl, der Antheil. Mus. II.
a. 127. Udílení, n., die Er-, Mittheilung. Kom.
Udílený; -en, a, o, ertheilt. — na koho.
Posvěcení na kněžstvo u-né od proti papežů nemělo platnosti. Ddk. IV. 35 Vz Uděliti. Udíleti, vz Uděliti.
Udílný, mittheilend.
Údim, a, m, samota u Tábora. PL., Arch
III. 571. Udimský, ého, m. U. Ježek. Tk. III. 45.
Udin, a, m., osob. jm.
Udine, vz Videm. Z Udine Tomáš. Tk
III. 490.
Udírač, e, m. Lichvář jest u. lidí; U. na
cti. Na Mor. Tč. Udírati, vz Udeřiti.
Udíravý = kdo udírá, co komu může. U.
člověk, žid. Na Mor. Tč. Udírna, y, f., die Selchkammer. Us.
Údisko, a, n. = úd. Nedaj a sa dlóho po-
bízeť, lapl si hneď, abe svém ódiskóm hověl Er. Sl. čít. 47. Udiště, ě, n. = prut, na němž niť s udicí
visí, die Angelruthe. Kom. Uditi, il, zen, ení, na Slov. -děn, ění;
udívati. — co, koho. U. koně = udidlem ústa mu svírati, zaumen. Ros. Uditi maso v komíně (kouřem sušiti), räuchern, selchen. D.. V. U Opavy ludiť. Ludzené maso. Klš. — co kde: maso na slunci. Vrat. — čím: dýmem. — co komu: sobě kobylky uditi. BR. II. 12. b. — U., locken, einladen. Slez., D. exc. Uditi, uději, udál, udín, íní = učiniti,
thun, inusit. Jg. — se. Udíti se, udati se, uději se, udal se = státi se, přihoditi se, fieri, geschehen. Ondřeji udála se dobrá toho příležitosť. Ddk. II. 108. Kdyby se událo, všichni-li by společně přísahati měli, každý zvláště přísahati má. NB. Tč. 34. Událo se, čeho jsme se nenadáli. Sych. — kdy (kde). Za našich časův udály se věci neslýchané. Sych. Příhody, jež za pano- vání jeho v Čechách a na Moravě se udály. Ddk. II. 347. A dne třetího svadba se udála v Káně galilejské. Sš. J. 37. (Hý. ). Jest to týž, kterého Miroslav jmenoval svědkem výjevu, který se prý v biskupské kapli byl udál; Zázračné pozdravení nemocné událo se v sobotu; Zpovědi veřejné udávaly se již ve 12. věku jen po řídku; Každým způ- sobem udaly se v Praze, v oktavě zjevení Páně r. 1205. důležité věci. Ddk. III. 35., IV. 251., 298., V. 33. (Tč. ). — jak. Co
v jiných zemích událo se vlivem jejich pro- měn ve vlastnictví půdy; Vše zajisté událo sa v souhlase Přemyslovců. Ddk. III. 173., |
IV. 111. — s infinit. Pakli by se kdy
událo prodati; Osvědčuji každému, komuž se udá koli toto sepsání čísti. Arch. I. 340., II. 274. Událo se králi z zámku na to dí- vati. Bart. Událo se mu o tom promluviti. Us. Dch. — komu čeho. Jestliže by se jemu tu smrti událo. Pulk. 42. — se čemu. Již napřed představuje si příležitosti, které se jeho srdnatosti udějí. Nej. Num. 79. — Vz Udati se (ve smyslu: přihoditi se). Úditi, gliedern, zertheilen. — co.
Udítko, a, n., vz Udidlo.
Udiv, u, m., das Erstaunen, die Verwun-
derung. Us. Dch., Sš L. 35. Udivení, n. = udiv. Byl pln u. Dch.
Udivený; -en, a, o, verwundert, erstaunt.
Stál tam celý u. Us. Šd., Hdk. Lum. V. 275. Tázali se u-ni jsouce, proč... Ddk. III. 165. Udiviti, il, en, ení; udivovati = činiti,
aby se někdo divil, in Verwunderung setzen, befremden. — koho. Mus., Pal. Dj. IV. 437. Že ti jest udivil Hospodin svatého svého (mirificare). Ž. wit. 4. 4. Nominativ ten pře- kvapuje a udivuje mysl. Sš. Mr. 22. — nad čím. Papež byl celý udiven nad prudkými slovy královskými. Ddk. VI. 121. — U. = po- divným účiniti, wunderbar machen. — koho čím. Každé pěkné údolí, všeliký matný potůček německé Helvetie máme v obraz- nosti: ale jakými zázraky udivila přiroze- nosť Slavii, nemnoha tušíme. Krok. II. 420. Údivný, staunend, verwundert. Dch.
Udivování, n., die Verwunderung. Mysl
apoštolovu pojalo náramné u. Sš. I. 120. (Hý. ). Udlabati; udlábnouti, bnul a bl, ut, utí;
udlabovati, abmeiseln, höhlen, weghöhlen. Jg. — co kam: díru do dřeva. Us. Tč. Udlábiti, il, en, ení, udlabovati, na Slov.
= umačkati, erdrücken. — koho jak: do smrti. Ros. Údlabky, pl., m. = drtiny, piliny, které
padají truhláři od dláta. U Žamb. Dbv. Udlachmaný, niedergetreten. — kde.
Pod hruškou v zahradě máme všechno udlachmané. Mor. Šd. Udlasmiti, il, en, ení. — koho. Vz Pod-
lasmati. U Olom. Sd. Udlaviti, il, en, ení = udáviti, erwürgen.
Mor. Tu máš, tatku starý, aby ses udlavil. Sš. P. 119. Udlážený; -en, a, o, gepflastert. Cesta
u-na jest kamenem. BO. Udlážiti, il, en, ení; udlážditi, il, ěn,
ění; udlažovati = podlážiti, pflastern. — co čím: ulici kostkami. Udlení, n. = oddech. Nemá žádného u.
Us., Údlice, dle Budějovice, něm. Eidlitz, mě.
v Chomutovsku. Vz S. N., Arch. V. 543. — Ú., Oudlicc, Hudlice, ves na Křivoklátsku, rodiště Jos. Jungmanna. Vz S. N. Udliti, il, en, ení = unaviti, ermüden.
Abych neudlil. Št. — v čem: v řeči (abych dlouhou řečí neobtěžoval). Výb. I. 743., Št. Udloubati, vz Udlubati.
Udluba, y, f., zastr. Masť černá jest
dobra proti u-bám a proti všechněm střie- lom. Ms. bib. 117. str. 82. a. |
||
|
|||
Předchozí (291)  Strana:292  Další (293) |