951

Lucreti-us, a, m., jm. římské.

Lucrinské jezero v Italii.

Lucrum cessans, lat., zisk přestalý, ušlý,
ztráta zisku, der durch die Schuld eines
Anderen Jemanden entgangene Gewinn. Vz
Škoda. Jg., Sš.

Lucull-us, a, m., jm. římské.

Lúč, zastr. = louč. Aqu.

Lučák, u, m., Steingeschütz. Alex. fab.
č. 85., Jel.

Lučané byli obyvatelé Lucka. Vz Lucko.

Lučánek, nku, m., práček, eine kleine
Schleuder.

Lučanský, zastr., lucký. Háj.

Lučavka, y, f., kyselina dusičná, Scheide-
wasser, Salpetersäure. Vz Sfk. 78.

Lučavkárna, y, f., Scheidewasserbren-
nerei.

Lučba, y, f., zpytuje hmoty, ze kterých
látky přirozené se skládají, a změny na hmo-
tách přirozených. Vz Šfk. l. L. všeobecná, roz-
borná, analytická; podrobná, zvláštní; soudní;
organická n. ústrojná; fysiologická; tech-
nická, řemeslnická, průmyslnická; neorga-
nická n. neústrojná n. bezústrojná, hospo-
dářská, rolnická, Nz, ohňolučba n. sucho -
lučba, mokrolučba n. vodolučba. Šp. L. rost-
linná, phytochemia, Pflanzenchemie, nauka
o prvcích, jich sloučenství a jich promě-
nách v rostlinách. Kk. 1. — Vz Chemie.

Lučbolékař, e, m., Chemiatriker. Rk.

Lučebna, y, f., chemisches Laboratorium.
Dch.

Lučebnický. L. rozbor n. rozklad; sbor
n. sklad, Chym., přístroje a náčiní, chemi-
sche Apparate und Utensilien. Dch.

Lučebník, a, m., chemik, ein Chemiker.
Presl.

Lučebnina, y, f., chemisches Präparat. Rk.

Lučebniny, pl., f., Chemikalien. Nz.

Lučebný, chemisch. L. přirozenosť.; Presl.

Luček, čku, m., pažitka, allium schoeno-
prassum. FB. 19. — L. = luk.

Lučení, n. = mrštění, zastr. Kat. 2943.

Lučený = střelený, geschossen, gewor-
fen. Jg.

Lučí, Wiesen-. Us., Dch.

Lučice, e, f., ves v Čáslavsku, v Kla-
tovsku.

Lučidlo, a, n., Lösungs-, Trennungsmittel.

Jg.

Lučík, u, m., oblouk u ručnice jazýček
kryjící, der Gewehrbügel, Bur., der Griff -
bügel; l. řemenní, Riemenbügel. Čsk.

Lučimy = lučíme, střílíme. Výb. I.

Lučina, y, f. = louka; slabý luk ke stří-
lení. L., Jg.

Lučinatý, wiesenreich. Rk.

Lučišťář, e, lučištník, lučník, a, m., kdo
lučiště dělá, z něho střílí. Šp. Bogenmacher,
Bogenschütz.

Lučiště, ě, n., gt. pl. lučišť, ne: lučiští,
vz -iště. Die Bogenkrümme und der Bogen
selbst. V. L. tetivem napínati. Kom. Z lu-
čiště střelil. Král. L. natáhnouti, Us., polá-
mati. Žal. Coby z lučiště dostřeliti mohl. V.
Nadělal jim lučišť. Ben. Střelec z lučiště.
Troj. Křivé 1. (= křivé dřevo, neupřímý).
Mus. L. (přepiaté, Km. ) tuze napiaté puká.
Č. Vz Luk. — L., die Wiesenflur. Gl. 138.

Obrátil se v lučiště křivolaké a v šmiku (i.
e. obrátil se v jinou stranu). Bart.

Lučištnice, e, f., Bogenschützin; Rüst-
meisterin, Rüstmeisters Frau.

Lučištník, a, m., Bogenschütze; Rüst-
meister.

Lučištný, Bogen-. L. střelec. Troj.

Lučitelnosť, y, f., Scheidbarkeit. D.

Lučitelný, scheidbar. D.

Lučiti, il, en, ení; loučeti, el, en, ení;
lučívati = z luku stříleti, házeti, mit. dem
Bogen schiessen, schleudern, werfen. V —
čím za kým: tesákem. Svěd. — čím kam
(hoditi). Když za stolem sědem, inhed na
sie lucerny (lučíme) chlebem. St. skl. Luč na
ni kamenem. Hus., Let. 4. Chtěl Amor 1.
šípy do starých. Tab. L. do cíle. L. Šlechta
se vždy ku cti lučí (kloní). Alx. 1099. —
odkud (kam). Z dálky 1. Krok. Kamenem
z jedné věže lučil na druhú. Martim. Anděl
lučí z oblaka prudkým hromem v ty hřeby
mezi ta kola. Kat. 2874. — co kam. Luč
(vrz) na Hospodina péči tvú (m. svou). Žer.
— se proti komu = mrštiti se, nahoditi
se. Kat. 2162.

Lučiti, zastr. = loučiti.

Lučivo, a, n. = louč. Na Slov.

Lučivý. L. kolo i. e. to, jež otáčejíc se to
méně to více od klanice se loučí. V Opav. Pk.

Lúčka, y, f., louč. Jir., Rkk. 58.

Lučkovitý, lauchartig. Rk.

Lučkový, Lauch-.

Lučmo udeřiti, z luku stříleje, wurf-
weise. Aqu.

Lučna, y, f. = lucerna, 1487.

Lučnatý, wiesenreich. Rk.

Lučné, ého, n., poplatek z užívání luk.
Z 15. stol. Vz Mtc. 1875. 149.

Luční kvítí, rostlina, Us., potok, bílení
(na louce), pole, tráva, seno, údolí, hajný,
plat (lučné, ého), desátek. Šp. Wiesen-.

Lučnictví, n. Bogenschützenkunst; 2. Wie-
senbau. Rk.

Lučnictvo, a, n., lučníci, Bogenschützen. Č.

Lučník, a, m., der Armbrüste macht. Gl.
— L., der Bogenschütze. C.

Lučný = luční — L., Bogen-. L. střelec. L.

Lud, zastr. = lid, ludé = ljudé, lidé. Kat.
2221., 615., 947. etc.

2. Lud, a, m., blázen, chytrák, ein Narr,
Schalknarr. Ros.

Ludácký, svodnický, verführerich. Na
Moravě. Jg.

Ludáctví, n., svodnictví, Verführung. Na
Mor. MM.

Ludač, e, m., svodník, Verführer. Vz
Ludař.

Ludačka, y, f., svodnice, die Verführerin.

Jg.

Ludař, e, m., ludič, šejdíř, kejklíř, pod-
vodník, mamič, Gaukler, Spieler, Landstrei-
cher, Betrüger, Háj., Hus; svodník, Ent-
führer, Verführer. Brikc. Aby dcera svedená
i s ludařem byla postavena. Pr. kat. 218.
Ti činie Boha ludařem (Manicheové), ješto
byli řekli, že byl obludné tělo vzal, by ne-
trpěl bolestí v pravdě. Št. Opilce, ludaře,
cizoložníky. Št.

Ludařiti, il, en, ení; ludařívati, zluda-
řiti = ludařem činiti, liederlich machen, ver-



	951

	Lucreti-us, a, m., jm. římské. Lucrinské jezero v Italii. Lucrum cessans, lat., zisk přestalý, ušlý, ztráta zisku, der durch die Schuld eines Anderen Jemanden entgangene Gewinn. Vz Škoda. Jg., Sš. Lucull-us, a, m., jm. římské. Lúč, zastr. = louč. Aqu. Lučák, u, m., Steingeschütz. Alex. fab. č. 85., Jel. Lučané byli obyvatelé Lucka. Vz Lucko. Lučánek, nku, m., práček, eine kleine Schleuder. Lučanský, zastr., lucký. Háj. Lučavka, y, f., kyselina dusičná, Scheide- wasser, Salpetersäure. Vz Sfk. 78. Lučavkárna, y, f., Scheidewasserbren- nerei. Lučba, y, f., zpytuje hmoty, ze kterých látky přirozené se skládají, a změny na hmo- tách přirozených. Vz Šfk. l. L. všeobecná, roz- borná, analytická; podrobná, zvláštní; soudní; organická n. ústrojná; fysiologická; tech- nická, řemeslnická, průmyslnická; neorga- nická n. neústrojná n. bezústrojná, hospo- dářská, rolnická, Nz, ohňolučba n. sucho - lučba, mokrolučba n. vodolučba. Šp. L. rost- linná, phytochemia, Pflanzenchemie, nauka o prvcích, jich sloučenství a jich promě- nách v rostlinách. Kk. 1. — Vz Chemie. Lučbolékař, e, m., Chemiatriker. Rk. Lučebna, y, f., chemisches Laboratorium. Dch. Lučebnický. L. rozbor n. rozklad; sbor n. sklad, Chym., přístroje a náčiní, chemi- sche Apparate und Utensilien. Dch. Lučebník, a, m., chemik, ein Chemiker. Presl. Lučebnina, y, f., chemisches Präparat. Rk. Lučebniny, pl., f., Chemikalien. Nz. Lučebný, chemisch. L. přirozenosť.; Presl. Luček, čku, m., pažitka, allium schoeno- prassum. FB. 19. — L. = luk. Lučení, n. = mrštění, zastr. Kat. 2943. Lučený = střelený, geschossen, gewor- fen. Jg. Lučí, Wiesen-. Us., Dch. Lučice, e, f., ves v Čáslavsku, v Kla- tovsku. Lučidlo, a, n., Lösungs-, Trennungsmittel. Jg. Lučík, u, m., oblouk u ručnice jazýček kryjící, der Gewehrbügel, Bur., der Griff - bügel; l. řemenní, Riemenbügel. Čsk. Lučimy = lučíme, střílíme. Výb. I. Lučina, y, f. = louka; slabý luk ke stří- lení. L., Jg. Lučinatý, wiesenreich. Rk. Lučišťář, e, lučištník, lučník, a, m., kdo lučiště dělá, z něho střílí. Šp. Bogenmacher, Bogenschütz. Lučiště, ě, n., gt. pl. lučišť, ne: lučiští, vz -iště. Die Bogenkrümme und der Bogen selbst. V. L. tetivem napínati. Kom. Z lu- čiště střelil. Král. L. natáhnouti, Us., polá- mati. Žal. Coby z lučiště dostřeliti mohl. V. Nadělal jim lučišť. Ben. Střelec z lučiště. Troj. Křivé 1. (= křivé dřevo, neupřímý). Mus. L. (přepiaté, Km. ) tuze napiaté puká. Č. Vz Luk. — L., die Wiesenflur. Gl. 138.	Obrátil se v lučiště křivolaké a v šmiku (i. e. obrátil se v jinou stranu). Bart. Lučištnice, e, f., Bogenschützin; Rüst- meisterin, Rüstmeisters Frau. Lučištník, a, m., Bogenschütze; Rüst- meister. Lučištný, Bogen-. L. střelec. Troj. Lučitelnosť, y, f., Scheidbarkeit. D. Lučitelný, scheidbar. D. Lučiti, il, en, ení; loučeti, el, en, ení; lučívati = z luku stříleti, házeti, mit. dem Bogen schiessen, schleudern, werfen. V — čím za kým: tesákem. Svěd. — čím kam (hoditi). Když za stolem sědem, inhed na sie lucerny (lučíme) chlebem. St. skl. Luč na ni kamenem. Hus., Let. 4. Chtěl Amor 1. šípy do starých. Tab. L. do cíle. L. Šlechta se vždy ku cti lučí (kloní). Alx. 1099. — odkud (kam). Z dálky 1. Krok. Kamenem z jedné věže lučil na druhú. Martim. Anděl lučí z oblaka prudkým hromem v ty hřeby mezi ta kola. Kat. 2874. — co kam. Luč (vrz) na Hospodina péči tvú (m. svou). Žer. — se proti komu = mrštiti se, nahoditi se. Kat. 2162. Lučiti, zastr. = loučiti. Lučivo, a, n. = louč. Na Slov. Lučivý. L. kolo i. e. to, jež otáčejíc se to méně to více od klanice se loučí. V Opav. Pk. Lúčka, y, f., louč. Jir., Rkk. 58. Lučkovitý, lauchartig. Rk. Lučkový, Lauch-. Lučmo udeřiti, z luku stříleje, wurf- weise. Aqu. Lučna, y, f. = lucerna, 1487. Lučnatý, wiesenreich. Rk. Lučné, ého, n., poplatek z užívání luk. Z 15. stol. Vz Mtc. 1875. 149. Luční kvítí, rostlina, Us., potok, bílení (na louce), pole, tráva, seno, údolí, hajný, plat (lučné, ého), desátek. Šp. Wiesen-. Lučnictví, n. Bogenschützenkunst; 2. Wie- senbau. Rk. Lučnictvo, a, n., lučníci, Bogenschützen. Č. Lučník, a, m., der Armbrüste macht. Gl. — L., der Bogenschütze. C. Lučný = luční — L., Bogen-. L. střelec. L. Lud, zastr. = lid, ludé = ljudé, lidé. Kat. 2221., 615., 947. etc. 2. Lud, a, m., blázen, chytrák, ein Narr, Schalknarr. Ros. Ludácký, svodnický, verführerich. Na Moravě. Jg. Ludáctví, n., svodnictví, Verführung. Na Mor. MM. Ludač, e, m., svodník, Verführer. Vz Ludař. Ludačka, y, f., svodnice, die Verführerin. Jg. Ludař, e, m., ludič, šejdíř, kejklíř, pod- vodník, mamič, Gaukler, Spieler, Landstrei- cher, Betrüger, Háj., Hus; svodník, Ent- führer, Verführer. Brikc. Aby dcera svedená i s ludařem byla postavena. Pr. kat. 218. Ti činie Boha ludařem (Manicheové), ješto byli řekli, že byl obludné tělo vzal, by ne- trpěl bolestí v pravdě. Št. Opilce, ludaře, cizoložníky. Št. Ludařiti, il, en, ení; ludařívati, zluda- řiti = ludařem činiti, liederlich machen, ver-