339

H. Mlýn u Sedlčan, u Vys. Mýta, u Richm-
burka, u Luhačovic, u Olomouce, u Hole-
šova na Mor.; Obere Mühle, mlýn u Jihlavy,
u Pelhřimova, u Ledče, u Kralovic, u Zdib,
u Jesenic, u Bubenče; Obermühle, mlýn
u Pelhřimova, u Sudoměřic, u Podbořan,
u Králové Dvora, u Nov. Města nad Met.,
u Kostelce n. Orl., u Chotěboře, u Něm.
Brodu, u Haber, u Uhlíř. Janovic, u Telče,
Jaroměřic; H. Pole, Oberfeld, ves u Telče;
H. Valcha, u Bystřice v Brněnsku, něm.
Walkmühle, mlýn u Třeště; H. Ves, Ober-
dorf, ves u Holešova, něm. Oberdorf, Wig-
stadtl, ves u Vítkova ve Slez. PL.

Horniacký, oberländisch, Hochland-.
Slov. Loos.

Horniak, a, m. = obyvatel sev. Uher.
Slov. Vz Horňan, Znivečiti.

Hornice, e, f. = horní světnice v do-
mech židovských, jež pod střechou bývala
prostranná a světlá, v níž se společnosť
scházívala, das Obergemach, áváyeov. Sš.
Mr. 63. — H, tozzia, rostl. Vz Slb. 312. —
H. == horníkova žena. — H. = svrchník
horních úředníkův. Km. — H, HoRnitz,
ves u Mor. Budějovic. Blk. Kfsk. 1372.

Hornická paráda, pRáce. Vz KP. III.
62., 69.

Hornictví. Vz Schd. II. 147., KRam.
Slov. Dějiny v h. i v Cech. Vz KP. III.
94., 96., 97.

Horníček, čka, m., vz Horňák (Sl. ps.
286.), Horník.

Horničí právo královské. Jir. Ruk. I.
254.

Hornička, y, f., die Bergmeisterin. Slov.
Bern.

Horník = vlastník vinohradu. NB. Tč.
25. — O h-cích vz Tk. II. 375., IV. 726. --
H., os. jm. Blk. Kfsk. 1317. - H., u, m. =
svršek, der Ober. Slov. Ssk.

Hornín, a, m., míst. jm. Tk. I. 77.

Hornina, die Felsart, das Gestein, Gebirgs-
gestein. H. zaléhající, eingelagerte Gebirgs-
art, přiléhající (vedlejší, přítěsné), Neben-
gestein (Hangendes und Liegendes). Hř. 22.
Vz také Bř. N., 235., 237., 245., 247., 248.,
255., KP. III. 9., Schd. II. 65., 67., 82., 91.,
93., 98., 138., S. N. H. = hory tvoriaca ska-
lina. Slov. Ev. Šk. III. 212.

Horninstvo, a, n., das Gebirge. Nz.

Horno. H. mi je, horno (hoře, schmerz-
lich), už je všecko darmo, už s mojim sy-
nečkem posedá ledakdo; Horno mi je, horno
na mojem srdečku, jakby mě ho svázal,
červenú šňúrečkú. Sš. P. 234., 249.

Hornoaegypťané. Lpř. Dj. I. 26.

Hornobříz, a, m., Ober-Břis, také Hořejší
Bříza, ves u Plas.

Hornohrad, u, m., byl hrad u Horňovsi.
Vz S. N.

Hornoroh, die Zwergantilope. Km.

Hornosilurský. H. pánev, Krč., fauna.
Stč. Zem. 692.

Hornoslezský, oberschlesisch. H. lesy.
Koll. I. 291.

Hornosný, bergetragend. Šm.

Hornosť. Vznešenější představiti může-li
si nebe h.? Pl. I. 106. — H. == horlivosť,

der Eifer. Na Mor. na prus. hranicích. Zkl.
— H. = hoře, žalost. Val. Brt. D. 215.

Hornoš, e, m. =. vůl. Hdž. Slb. 28.

Hornouherský, oberungarisch. H. města.
Pokr.

Hornovážský. H. různořečí (na horním
Váhu). Pokr. Pot. II. 12.

Horňoves, vsi, f., Oberdorf, ves u Po-
čátek. Sdl. Hr. IV. 370.

Hornověžnický Mlýn, Obermühle, u
Polné.

Hornozemský, oberländisch. Ssk.

Horný, Berg-. H. základy, fundamenta
montium. Ž. wit. Deut. 22. Aby toto poru-
cenství v knihy horné dal zapsati. Pk. Npj.
97. H. půda. Pl. I. 40. H. děti, chlapci ==
živáni, zbojníci. Slov. Dbš. Obyč. 82., 83.
H. == lesní. Slov. — H. = hořící. Za Št.
polož: 70. 17. — H. = horlivý, eifrig. Vz
Hornosť. Zkl. — H == dozorce nad vinicemi.
Vz Hotař. V Podluží. Brt. — H. = hořejší,
Ober-. V horném konci svítá, v dolném za-
žihajú. Sl. ps. 251. — Horné, ého, m. H.
z vinic, das Bergrecht, der Berg-, Wein-
zehent. Slov. a mor. Rb. Pohoní ho z hor-
ného; Drží mi proti mé vóli třetinu na lesích
i na horném; Anoť jest mé horné i muoj
desátek. Půh. II. 272., 303., 412. — H. Frt.
Ondř. 1705. Jg. H. 1. 2. vd. 564., Jir. Ruk.
I. 254.

Horobramnice, e, f., das Oberbramsegel.
Šm.

Horochran, ě, f., tristemma, die Drei-
krone, rostl. H. obecná, t. virusanum. Vz
Rstp. 569.

Horokostra, y, f., das Berggerippe. Am.

Horokresba, y, f. = horokreslení. Čsk.

Horoměření, n., die Marktscheidemes-
sung. Šm.

Horoměřice, dle Budějovice, Horomie-
řitz, ves u Bubenče. Tk. III. 99., IV. 171.

Horoměrstvo, a, n., die Marktscheide-
kunst. Loos.

Horomyslice, dle Budějovice, samota
u Plzně. Blk. Kfsk. 1188.

Horoň, ě, m. = chlap jako hora. Mor.
Brt. D.

Horopisný. H. mappa, Sl. les., Čsk.,
poměry. Pdl.

Horopter, u, m., vz S. N.

Hororodí, n. = horoplozí, die Orykto-
genie. Sl. les.

Horosedlo, a, u., Horised, ves u Volyně.

Horosedly (Hořesedly), dle Dolany, něm.
Horosedl, ves v Žatecku (u Rakovníka);
H. (Horosedlo), Horosedl, ves u Mirovic.
PL. — Cf. Tk. III. 646., Blk. Kfsk. 1317.

Horoskop, a, m., z řec. = pozorovatel
hodin; vykladač znamení osudův. Rk., Kos.
Ol. I. 113., S. N.

Horoskopie, e, f., z řec. = pozorování
hodin; věštění z postavení oběžnic. Rk.

Horoslavsko, a, n., sam. u Ledče.

Horosť, i, f. = chorosť, choroba. Slov. Od
velkej lubosci padnem do h-sci. Sl. spv. 66.

Horostěna, y, f., die Bergwand. Koll.
III. 269.

Horostupec, pce, m., der Bergsteiger,
Tourist. Dch.

389*