Předchozí (386)  Strana:387  Další (388) |
|
|||
387
|
|||
|
|||
kalní = zpěvní, instrumentalní = nástrojní,
národní, Mus., meziaktní, Dk., chrámová, vz Sb. uč. 1859. 12.— 30., na náměstí, Platz-, zvonů, Osv. VI. 591., veršů. Dk. Poet. 49, 450. Vodič h-by, der Musikführer. Slavná h. vodopádu. Vrch. Kdo se hudbou rajskou baví, ať i chválou větry slaví Pl. I. 50. Tato láska k hudbě zodrodila se u Čechů již téměř v hudební nemoc. Koll. III. 291. Které dítě pláče slyšíc hudbu, brzy umře. Mus. 1853. 473. — Cf. Sbn. 289. Hudbař == hudec. Sš. P. 733., Koll. I.
318. Hudbena, y, f., die Musik, Muse der
Musik. Koll. I. 382. Hudbený = hudebný. Slov. Sb. sl. ps.
II. 1. 3. Hudbiny, pl., f. = hudebniny. Koll. III.
274. Hudbobáseň, sně, f. Dk.
Hudbobásnický, tondichterisch. Dk.
Aesth. 314., 320. Hudbo básnictví, n., die Tondichtung.
Dk. Hudbobásník, a, m., der Tondichter.
Dk. Hudbočin, u, m. Dk.
Hudbodrama. Cf. Drama. Dk. Aesth.
309., 645. Hudbohra, y, f. = opera. Hš. Sl. 181.
Hudbomilský spolek, philharmonischer
Verein. Šm. Hudbomíra, y, f., hudboměrná doba, die
Mensuralmusik. Šm. Hudboschopný, musikfähig, musikalisch.
Dk. Hudbozpěv, u, m., harmonia. Koll. St.
428. Hudcov, a, m., Hundorf, ves u Teplice.
Blk. Kfsk. 859. Hudcovka, y, f., die Musikantin. Slov.
Bern. Hudcovství, n., die Ton-, Musikkunst.
Slov. Bern. Hudcový. H. číslo (hudců, numerus mu-
sicorum). Ol. Sir. 32. 8., BO. Hudček, dečka, m. — hudec. H. poče
hústi. Bj. Hudčice, míst. jm. Tk. III. 38., 46.
Hudebné = poplatek z hudby. J. tr.
Hudební abeceda, Chlum, 1., skladatel,
ústav, škola, Us. Pdl., nadšení, Vlč., my- šlénka. Zv. A co svět má h-ho, to zní z hrdla slavičího. Koll I. 388. H. ústa. Koll. I. 59. H. nástroje římské a řecké. Vz Vlšk. 495. H. zápasy. Ib. Hudebnický, Tonkünstler-. Pdl.
Hudebnictvo, a, n., die Musiker. Us.
Hudebník. Vz Sdl. Hr. III. 9.-10., 14.
Hudebniny. Tisk hin. Vz KP. I, 387.
Hudebniště, ě, n., das Orchester. Posp.
Hudebnosť Dk. Aesth. 255., Kos. Ol. I.
H. řeči, mluvy. Dk. Hudec. Št. Kn. š. 171. V MV. nepravá
glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 72. H. římští a řečtí. Vz Vlšk. 495. My sa máme rádi, my sa budem lúbiť, až nám budú hudci na kerchově trúbiť. Sš. P. 783. Jaký h., taká je muzika. Tč. Bude z tebe h. jako z kozla zahradník. Us. Ve vlasti nenajde h. přítele, |
nemo propheta in patria. Č. O hudcích vz
Tk. II. 379., 382. Hudečky, musikalisch. Bern. — H. Mlýn.
Sdl. Hr. III. 88. Hudectví, n. = hudcovství. Bern.
Hudec, dče, f., Hutscb, ves u Chotěboře.
Sdl Hr. 1. 163.—164, Blk. Kfsk. 1322. Hudeček, vz Hudec. — H. = tesařík
brouk, hnědý vrzavý brouček. Zahraj mi, h-čku, na tenkú strunečku. Mor. Kop. Brt. — H., mlýn u Mýta v Hořovicku. — H., os. jm., faktor Šimáčkovy knihtiskárny v Praze. Hudek, dku, m. Instrument mit drei
Saiten. Šm. Hudení, n. Prázdné piščby i h. Hr. ruk.
277. Huderka, y, f., věž na Křivoklátě, před
časy hladomorna. Dch. Huditi = uditi. Olom. Sd. — se čeho.
Hudím se čeho, es ekelt mich vor etwas. Slov. Zátur. Hudivarhan, a, m., der Organist, neujalo
se a zbytečné. Šm. Vz Varhaník. Hudlati = pohybovati, hin und herbewe-
gen. — čím: stromem. Laš. Tč. Hudlice, dle Budějovice, sam. u Rokycan.
— H., Udlice, Hudlitz, ves u Berouna, ro- diště Jungmannovo. Cf. S. N. X. 254., Tk. III. 144. Hudlický vrch, nejvyšší na Křivoklátsku.
Hudliganie, n. = hudlikání. Gajdošské
h. Phld. 1. 2. 25. Hudlikati = pižlati, tupým nožem krá-
jeti. Slov. Rr. Sb. — H. = hudlati. Na již. Mor. Šd. Hudlikovati, schlecht geigen. Slov. Ssk.
Húdliti, wetzen. Slov. Bern.
Hudlivý, ekelig. Cf. Huditi. Slov. Zátur.,
Hdž. Vět. 130. Hudlovati koho = týrati, trápiti, mu-
čiti. U Domažl. Jrsk. Hudlovina, y, f. = hudlařství. Kam.
Hudobný = chudobný. Bohaty me nežal
(nevzal), h. me nesce. Slov. Sl. ps. 339. Hudrák, a, m. = krocan. Us. Kšá
Hudrman, a, m. = krocan. U N. Kdyně.
Rgl. Hudry hudry! Volání na krocana. Us.
Húfný = houfný. Slov. Ntr. IV. 250.
Hugaj. Hajs! hugaj, hugajoha! Volá se
na voly, aby šli na pravo. Na již. Mor. Sd. Hugáň, dle Bača = ničema. Slov. Čkžk.
II. 123. Petor prosil, aby čím skorej odišli zo stavänia tohto h-ňa! Dbš. Sl. pov. IV. 58. Hugenott, vz S. N.
Hugnúť — huknút, bouchnouti, stossen,
schlagen. — koho čím kam. Hug ho do zadů; Hugni ho čaganem po zádech. Na již. Mor. Šd. Hugo. Knižky Hugovy o připravení svého
srdcě. Rukopis v Mus. Překlad z latiny při- pisuje se Št.; Gb. myslí, že neprávem. Vz Liať filol. 1883. 302. Cf. Sbn. 417. Huh, eitosl. Huh! Janko — hrachovina
horí (křičívají na hlupáka). Slov. Zátur. Huhati. Také na Slov. Hdž. Šlb. 9.,
Zátur. Huhla, y, m. a f. H. rozhuhlaná pořád
huhlá (bručí). Č. T. Tkč 392* |
||
|
|||
Předchozí (386)  Strana:387  Další (388) |