297

Hladovka, y, f. = hlemýžď býložravý. H.
skalní, bulirnus rnontanus; otupená, b. de-
collatus; obrovská, b. baernastomus. Vz Frč.
250. H. trojzubá, b. tridens; toulavá, b.
obscurus. Dud. 20. — H., draba verna, das
Hungerblümchen. Jir. Obrz. 138. — H. =
obec v Bezkyd. na Slov. Phld. VI. 282.

Hladovník, a, m., der Hungerleider. Šm.

Hladovnosť, i, f., die Hungrigkeit. Šm.

Hladovný, hungerleiderisch. Šm.

Hladový mlýn, Hungermühle, mlýn u Štok.
H. život (lačný). Užívati na h. ž. Č. T.
Tkč.

Hladulinko = hladko. Slov. Lipa. III.
263.

Hlaďutký = hlaďoučký. Brt. D. Slez. Šd.

Hladýš, laserpitium, das Laserkraut, der
Rosskümmel. Šm. H. širolistý, 1. latifolium;
obecný, s. siler. Vz Rstp. 751., FB. 94.,
Slb. 591., Čl. Kv. 344., Mll. 59.

Hľadže = hleď! Slov. Dbš. Sl. pov. I.
208., Sb. sl. ps. I. 104.

Hlahol = hlas. V MV. nepravá glossa.
Pa. Cf. Mkl. Etym. 70. H. zvonů. Vlč., písní,
Mühl., slov. Kká. Vlna, paprsek h-lu. Sl. les.
H. jest Jakubův. BO. Za h-lu všech zvonů.
Mus. 1880. 473 — H. = řeč. Ž. wit. 138. 4.
Nazval jej aegyptským hlaholem spasitelem
světa. BO. To jest českým h lem řečeno
měď. Bj. Slúžieť (mši) slovenským h-lem.
Hr. ruk. 67. Dav každému h. jiný. Alx. V.
v. 651. (Ht. 16). H., facundia. 1424. — H.
z Vyhnanic, vlád. rod. strčes. Vz S. N. X.

Hlaholati = hlaholiti. Sš. Sní. 66.

Hlaholek, lku, m. = hlahol, slovo. Sv.
ruk. 77.

Hlaholice, e, f. = glagolica. Šmb. S. II.
241., List. filol. IV. 313., Bdl. Z. Šf. 119.,
121.

Hlaholina, y, f. = hlahol. Pl. I. 8.

Hlaholiti co. Jak vašich činů zvuk by
směla h.? Kká. Sl. j. 8. — jak dlouho.
H-lil jest celý ten den. Bj. — kudy. Síní
h-ly zpěvy. Mkr. Ústa jeho temnou nocí
h-lí jak hrom a vichr. Vrch. — kde: po
chyžích. Kos. Ol. I. 36.

Hlaholní rým. Dk. Poet. 405.

Hlaholnosť, i, f., schallende Beschaffen-
heit. Šm.

Hlaholovodivý, hlaholovodný, schallei-
tend. Nz.

Hlaholský. H. písmo, písemnictví. Mus.
1852., Anth. Jir. I. 3. vd. IV. Vz Glagolice,
Jir. Ruk. I. 245., Bdl. Ž. Šf. 121.

Hlaholština, y, f. = glagoleina. Anth.
Jir. I. 3. vd. V. Cf. List. filol. VIL 157.,
160., VIII. 156.—157., Ukaž. 44., Bdl. Ž. Šf.,
121., 122.

Hlama, y, f., v bot., der Rachen. Šm.

Hláň, ě, f. = rovina. Po hláni se pásly
ovce a po vrškoch kozy. Glč. II. 68.

Hlaněnka, y, f. = dlažice. Němc. VII. 63.

Hlaný = bez haluzí, bez suků, hladký. Brt.
D. 214., Kld. I. 154., Němc. IV. 408., Vck.,
Hdk. C. 378. — H. = ztepilý, štíhlý, lepý.
Jaj, Kriváni hlaný. Pok. Z hor 91. Jestiť
chlapík hlaný. Hdk. C. 152.

Hlas. Cf. Mkl. aL. 266., Mkl. Etym. 70.
H. = souhrn všech zvuků a tonů, jež člověk
n. zvíře mluvidly svými vyvozuje. H. prsní,

hrdelní. Vz Mlt. 56., Kram. Slov., Slov.
zdrav., S. N. H. bolestný, mohutný, plný,
povýšený, povznešený, posměvačný, mocný,
Us. Pdl., nebeský. Výb. II. 21. Jeden h.
(solo). Dch. Ani po hlase ho nepoznávám.
Vk. H. zoufání. Kká. Bylo ho jen h. (o su-
chém, slabém). Pk. Keď ja puscím po poli
h. (dám se do zpěvu); Spievala bych hlasem
(hlasité). Sl. ps. 10., 14. Cit jest hlas roz-
umu ; H. srdce mi pravil, že ...; Tajný h.
předtuchy. Šml. I. 40, 44. Křičela, co v ní
hlasu bylo. Sá. Bohů hlas. Zvonů dojímavý
h.; Tajným hlasem veden jsa. Vrch. Aby-
chom jedně hlasem toliko bez skutku slíbili.
NB. Tč. 196. Jeho h. přechází v mužský.
Trúba dá h. Št. Kn. ř. 23. Uslyšel Hospodin
h. pláče mého. Ž. wit. Hodné jest, aby jeho
milosti česť z hlasu člověka byla dána; Ktož
uslyší h. jeho přikázání. Hus I. 308., II. 4.
Lepší dobrý h. nežli zlatý pás. Němc. III.
64. — H. = jméno. Reka pojímá s sebou
potok mezní, který tu h. tratí a jde k pile.
Sdl. Hr. II. 208. — H. Nemysli nahlas (ne-
skákej do řeči). Us. Dhn. — H. = štěkot.
H. psů honících dělí se na bas, tenor, alt a
diškant; kromě toho je chraplavý, jasný atd.
Škd. exc. — H. = ton. H. též = souhrn
všech tonů, jež na kterémkoli nástroji hu-
debním vylouditi lze. Mlt. H. prsní, hrdelný,
střední, Chlum XL, XII., první, druhý, Zv.;
na dva hlasy, zweistimmig, doplňující, pod-
statný, chlapčí, kleštěnců; rozsah hlasu,
Umfang; protivné kráčení hlasů, Gegen-
bewegung; hlasy rovnati; h. povýšiti, sní-
žiti; celým hlasem, půl hlasem. Hd. v Mus.
Hlasem táhlým zpívati. Brt. — H. ve var-
hanech = rejstřík, mutace, třída (chor) píšťal
ze stejné látky stejně vyrobených. Zv. Vz
Mlt. 56. — H. = pověst. Vyšel mezi lid h.
Čr. Po všech okolních zemích hlasové jdú.
1415; Slyšíme, že h. v Čechách běží. 1432.
Pal. Rdh. I. 180. Přišli do hlasu pro loupež-
nictví. Dch. Byl po všech horách jen jediný
h. o tom, že . . . Sá. Jeho jméno má dobrý
h. Kv. 1842. — H. = mínění atd. Připadly
mu jejich hlasy; hlasy pořadem dávati. J.
tr. V jeden hlas vecechu. GR. H. národa
h. boží; Za h. boží to mají, v čem se všici
srovnávají. Bž. exc., Hkš. H. živý svědkův
nejdostatečnější při právě. Cor. jur. IV. 3.
2., 414.; H. jednoho — h. žádného. Cor. jur.
IV. 3. 2. 414. Evang. stavové od katolických
hlasy převýšeni byli. Slav. II. 323. List zní
od slova do slova takovým hlasem. 1454.
Mus. 1887. 117. — H. = volnost mluvení.
H. žádá podkomoří (chce mluviť). Kká. Td.
163. — H. = vypsaná úloha, která zpěvá-
kovi nebo hudebnímu nástroji ve skladbě
přidělena jest. Mlt. — H., a, m., os. jm. H.
Jan z Kamenice. Vz Tk. IV. 726., Tk. Žk.
193. — H., ves u Horšova Týna; Laas, ves
u Stříbra.

Hlásač, e, m. = hlasák. Lšk. Č. Čt. II.
42. H. volá. Čch. Dg. 694. Přišel k městu
h. pod bielou zástavou. Chlpk. Sp. 64.
Hlasadlo, a, n. H. ohně, der Feuermelder.
Čerm. Kal.

Hlasatel Český, noviny. Vz Bačk. Písm.
I. 231. H. římský. Vz Vlšk. 327., 328. -
II., das Signal (u telegrafu). Mj. 436.

386