Předchozí (54)  Strana:55  Další (56) |
|
|||
55
|
|||
|
|||
Dopis. Lidové dopisy. V z Nár. sbor. 1902.
18. nn. Dopisní papír. Ott. XVIII. 183.
Dopivoňkovati. Kdy pak d-kujete a
začnete o něčem rozumnějším? Sá. XIX. 60. Doplanouti kde. Dokud světlo života
v oku nedoplane. Jakb. Mar. 112. Doplněk, ňku, m. O větném doplňku na
Domažlicku vz Kbrl. Džl. 22. Doploditi ryb. Za Kom. polož.: Did. 76.
Dopohon v I. 277. oprav v: dopohón.
Dopohoniti = půhon dokonati. Vz Gb.
Slov. Dopomožné, ého, n. = památné (popla-
tek). Doposlancovati. Hlas nár. 1886. č. 120.
Doposlouchati se čeho. Krs. Ten. III. 12.
Dopostiti se kam. Že se nedopostíme
do nebeského království. 1562. Uč. spol. 1903. XV. 9. Doprášeti se čeho = doprošovati. Na
Bohdalsku. Šb. D. 45. Doprava labská, lodí, pohraniční, přes
hranice, proti vodě, vltavská, vorů. Nár. list 1903. č. 131. 10. Sr. Jind. 39. a Provoz. Dopravjání, n. D. sukna (appretura).
Val. Čes. 1. X. 471. Dopravné, ého n. Transportzalung,
-kosten, -spesen. Nár. list. 1903. č. 70. 9., Jind. 40. Dopravní podnik, trh, sazba, nářadí,
politika, příjem. Nár. list. 1903. č. 114. 17., 18., Č. 124. 5., č. 134. 21., č. 174. 4., č. 284. 21. Dopustiti se več. V to jsem se dopustil
(to jsem učinil). 1512. Arch. XIX. 91. Dopuščený = dopuštěný.
Dopušťalka, y, f. — závitkar padlá žen-
ština. Val. Čes. 1. XII. 319. Doputovati co: dlouhou cestu. Jrsk.
VIL 12. Dopykati za něco Msn. Il 383.
Ďóra, y, f. = díra. Hanác. Šb. D. 47.
Dóravý = děravý. Hanác. Šb. D. 49.
Doraziti jak nač. Doráží, jako můra na
hořící svíci. Fel. 61. Dorčení, n., der Nachtrag. Vz Gb. Slov.
Dorezikať co = dořezati. Vz Rezigať
v I. Přisp. Dořezničiti. Hlavn. 65
Dörfl Gust, básn., 1855. —1902. Vz Nár.
list. 1902. č. 167. 3. Dořinčeti. Intrády d-ly. Rais Lep. 512.
Dormitor, u, m. D. někomu vzdělati.
Arch. XX. 367. Sr. Dormitorium. Dorost, u, m. Úřednický d. Nár. list.
1903. č. 70. 9. Dorostl = dorůsti.
Dorota — fúka do plota. Sbor. slov. VIL
129. D. spadla do hrota (do plota). Slez. Vyhl. II. 255. Slov. hra o sv. D-tě. Vz Čes. 1. XIII. 193. Zvyky a pověsti táhnoucí se k sv. Dorotě. Vz Vyhl. II. 31. Dorutit = lísati se. V zloděj, mluvě.
Dosahovati, vz Dosáhnouti.
Doseženie, n. = dosažení. Vz Gb. Slov.
Dosiau = dosud. Slov. Sr. Dosiaľ.
Dosid — dosud. Džl. Šb. D. 16.
Dosiesti = dosísti.
|
Dosikati. Převor ještě nedosikal pivní
polévky do konce, když... Zvon III. Do skoku, tanec Vz Brt. P. n. 924. nn.
Doskonati co: svůj slib. Rad. Ote. Mus.
156a. Patera čte: dokonal. Mus. 1892. 415. Dosmolený = dopilý. Kmk.
Dosmrtně někoho bodnouti. Msn. Hym.
91. Dosnovati co: sukno (do konce snovati).
Arch. XX. 286. Dosouti co: věrtel. Rokyc. Post. 253b.
Dospati se čeho. Chleba se nikdo ne-
dospí (každý musí pracovati). Lit. list XIX. 318. Dospěcha, y, f. = dospěni, Erlangung.
Gb. Slov. Dospělství, n. = důkladná znalost. Gb.
Slov. Dospěnie, n. = dospěcha. Gb. Slov.
Dospěšný k něčemu = dospělý, schopný.
Baw. Ap. 207a. Dospievaný = opatřený. — čím. Stól
vším pokrmem d-ný. Baw. Ar. v. 2718. Dospievati co z čeho = hotovili. D. odění
ze železa. Baw. Ar. v. 4619. Dospisovatelovati. Hlk. X. 194.
Dospíšiti někam = spěšně přijíti. Msn.
II. 56. Dospokojiti koho. D-jil paní v 866 zl.
(zaplatil dluh). Čern. Z. 243. (1650. ). Dost., Míti dosti na čem' má Ht. za ger-
manismus, ale veškeré památky svědčí proti tomu. List. fil. 1904. 122. Dostačiti nač. Hlk. VI 85.
Dosťahovalec, lce, m — ? Slov. Czam.
Slov. 160. Dostál-Lutinov Kar., kněz a spis., nar.
1871. Vz Flš. Písm. 713. Dostata, y, f. = dostatečnost. Toliko o vaší
fysičné dostaté zdál se pochybu míti. Vin. I. 77. Dostatečenství, n. — dostatečnost. Gb.
Slov. Dostatečný v rozumu. Čes. 1. XI. 368.
Dostati. Co si dostal? Z koláča dieru,
z trdelníka prostriedok a z opice ocas. Sb. sl. 1902. 65. Dostáti kde jak dlouho. Kdo dostojí
do požehnání u sv. mše, má odpustky hřie- chov. Che. S. II. 271a. Dostatně něco vypraviti (dostatečně).
Kar. 42. Dosténati k smrti. Tbz. V. 9. 193.
Dostih, u, m. = prázdná chvíle. Tam bu-
dete míti více d-hu. Šf. v Pal. Záp. II. 83. Dostihnouti = stačiti. Budu-li moci d.
Šf. v Pal. Záp. II. 59. Dostihový. D. dráha (určená k dostihům).
Pokr. 1885. č. 112. Dostivý — dostatečný. Půh. ol. r. 1494. Vz
Dostivě v I. Přisp. Dostně, ě, f., satisfactio. Prešp. 2169. (Gb.
Slov. ). Dostolovati = kvas ukončiti. Msn. Od. 77.
Dostrkovati koho kam čím: k peklu.
Kom. Did. 256. Vz Dostrčiti. Dostřežiti se čeho, vz Dostřici.
Doša, e, f. = duše. Záp. Mor. Šb. D. 39.
Došč, e, m - déšt. Džl. Mě.
|
||
|
|||
Předchozí (54)  Strana:55  Další (56) |