Odťahovací či abstrahující obrazotvor-
nosť, Dk. P. 103., 104., obraznosť. J. Sý-
kora.

Odtahovač, vz Odvoditel, Odtahač.

Odtahování dřev, Us., súdu. Vš. 7. Aby
zámek (stavení) bez o. (bez průtahu) těmi
potřebami byl opatřen. Arch. VIII. 111. —
O = abstrakce. Dk. P. 93, 103.

Odtajiti = utajiti, upříti. Slov. O. sa
nedá, že . .. Ev. šk. II. 229. Toto je zkú-
sená vec, ktorú nemôže mi o. žiaden. N.
Hlsk. XVIII. 133. Strigy mu ju o. nemohly.
C. Čt. II. 482.

Odtál = odtud. Slov. O. až potál. Rr.
Sb.

Odtamnosť, i, f. = zbavenosť, prázdnota.
Upřímnosť záleží v čistém úmyslu a o-sti
všeliké lesti a klamavosti. Sš. Výkl.

Odtamtel = odtamtud. Laš. Tč.

Odtavad. Kar. 124. O. má přijíti súdit
živé i mrtvé. Št. Ka. š. 13. Odtavadto. Hr.
ruk. 55.

Odtažek, obyč. pl. = stéblo zůstávající
v drhlenu. Na Polic. Kšá.

Odtažení, abstrakce. Jd , Dk. Děj. fil.
40.

Odtaženina, y, f. = abstrakce. Dk. Děj.
fil. 410. O = odtažený pojem. Ott. I. 99.
O rozumu, pravd nutných. Dk.

Odtažený. O pojem, Dk., Jd., ponětí,
Pal. Rdh. III. 243., adjektiva (neurčitá). Šf.
III. 582. Závora jest o-na. Zr. Všeobecná
norma mluvy o-ná ze zpěvnosti. Dk. Poet.
482.

Odtažitelnosť, i, f., abstractio. V. V. 25.

Odtažitý. O. slovo, Sš. I. 169., nauka,
MP. 4., jména. Křn., Bž. 68.

Odtaživosť, i, f. = síla odtaživá, das
Abstractionsvermögen. Vz Ott. I. 100.

Odtečení, n. = odtékání, der Abfluss.
Bern.

Odtedy = od tehdejší doby, seit jener
Zeit. Slov. Ht. Sl. ml. 258. O. sa i tento
vŕšok tam menuje Stunberk. Phľd. V. 293.

Odtej = odtedy. O. nenaříkal až do sě
chvíle. NB. Tč. 43.

Odtek, u, m. = odtečení. Bern.

Odtékací, Abfluss-. O. roura, žlab. KP.
V. 72., Lpř.

Odtel = odtud. Val. Brt., Tč.

Odtelegrafovati, telegraphisch antwor-
ten. Us. Jdr.

Odtěliti, odtělovati, entkörpern; trennen.
Šm.

Odtěp, u, m., der Abbruch, das Ablösen.
Vrstvy neposkytují dobrého o-pu, haben
kein rechtes A., v horn. Hř. 47.

Odtepati, odtepovati, abschlagen. — co
komu: kóži volóm. Hus II. 200. — se kde.
Tu (na věčném soudu) se mocný neodtepe.
Hus I. 21. — co odkud: uhlí z předků =
odkliditi, odhoditi. Ostrav. Hř.

Od teraj = od té strany. Laš. Tč.

Odteraz, von nun an. Slov. Ssk.

Odterigať se = odstěhovati se (o val.
ovčářích na salaš se stěhujících). Vck.

Odtěšení, n. = útěcha. A v tomto Kri-
stovu slovu mají mieti o. hřiešníci. Hus I.
195.

Odtěštiti co komu odkud. Tu noc,
jako pán o-štil dobytek Němcóm z Budě-
jovic, oblúpili jednoho kněze. Pč. 32.

Odtěžný pás, der Ablastebogen, -gurt.
Nz

Odtíal, von dort. Slov. Ssk.

Odtiaľto = odtud. Slov. Dbš. Sl. pov.
III. 66.

Odticha, y, f. = odtucha. Slez. Němám
o-chy. Šd.

Odtínek, nku, m. = odstín, Nuance Slov.
Phľd. II. 529.

Odtírati, vz Odtříti. Krieda pri trení
o drevo sa odtierá (púšta farbu). Slov. Ev.
šk. III. 162.

Odtiskati. Št. Kn. š. 25. — co: nepřá-
tely. Krnd. 148. Slušie nezbednosť jich o.
Vš. 64. — koho s kým odkud. Odtiskli
ho s jeho lidem od toho vrchu. Let. 112.

— koho, se čeho (čím proč). Odtiskl
mě mého dílu pro nepřízeň, mě mé nápravy,
mě toho pravú mocí, mě mých purkrechtuov.
Půh. I. 335., 351., II. 50., 566. Jehož ho
snadno odtiskú. Alx. B. M. v. 167. (HP.
85).

Odtísniti, il, ěn, ění = odtlačiti, abdrän-
gen. Dch. — koho, odkud čím: od vrchu
vojskem.

Odtížení, n., die Entlastung. O. mostu.
Dch. — O. = odtah. O. sněmu. Arch. II. 13.

Odtížiti, il, en, ení, entlasten. Šm.

Odtižný, entlastend. Šm.

Odtnouti. Palamedes bedro jeho odtial
od třiesla. Troj. 166. a Otni rúhotu mú.
Ž. wit. 118. 39. Otetni. Ž. kl. 118. 39.

Odtočňový směr proudu vzdušného, prou-
dění, vom Pol her. Stč. Zem. 580., 581.

Odtok dešťové vody. Stč. Zem. 635. Po-
toky a řeky neměly o ku. Tk. č. 1.

Odtokový, Abfluss-. O. roura, ZČ , stoka.
Zpr. arch VIL 82.

Odtopiti, il, en, ení. Šel, aby se o-pil
(se ustranil) do několika hospod. Wtr. exc.

Odtovad. Pohoním jej o., kdež co má.
Půh. I. 172., 182.

Odtrata, y, f, v hutn., das Rennwerk.
Šm.

Odtrhati komu, detrahere. Z. wit. 240.

— odkud. Odtržechu odtud a položichu
vojsko. Kar 17. — co, koho, se odkud.
O. srdce od světa, Dch., své zraky od ně-
čeho, Vlč, se od práce tohoto světa. Št.
Kn. š. 4. (128). — co čím. Dva stejné
veliké k sobě přitlačené kotouče jen jistou
silou o. lze. ZČ. I 248. — se čeho. Od-
trhše se světského nepokoje. Št. Kn. š. 138.

Odtřitelný, abwischbar. Rst. 455.

Odtrubí, n. = stoka, vodovod, die Wasser-
ableitung. Sl. les.

Odtrusek, sku, m., der Abfall. Vz Od
trus.

Odtrusina, y, f. = odtrusek. Šm.

Odtržek, žku, m., der Abriss, etwas Ab-
gerissenes. Dch., Lpř., Šf. III. 337.

Odtrženost, i, f, der Abfall. Bern.

Odtrženství, n. = odtrhnutí, zbouření.
Slov. Bern.

Odtržník, a, m. = odtrženec. Proch.

Odtržný. Hřiechóv plzkosti odtržen jsa.
Kar. 90.