Předchozí (331)  Strana:332  Další (333) |
|
|||
332
|
|||
|
|||
Důvodnosť, i, f., jistota na důvodech zasa-
zená, Gründlichkeit, Zuverlässigkeit, Erweis- lichkeit. Marek. D. nepřemožená. Br. Důvodný (zastar. dóvodný); důvoden, dna,
dno = důvody mající, podstatný, jistý, jasný, patrný, erweislich, erwiesen, gründlich, über- zeugend, gewiss, gegründet, klar, augen- scheinlich. Jg. Psal velmi důvodně. V. Voda ta dovodným jest lékařstvím. L. Z pouhého toliko a nedovodného podezření. V. Nedů- vodné řeči (klevety). V. Křivý a nedôvodný nářek. D. Dův. rada, Troj. — D. = kdo čeho dovede, dokonalý, mocný, podstatný, erheblich, mächtig, kunstreich, geschickt, wirksam, thätig, nachdrücklich, gründlich. Jg. D. umělec. Reš. Mistrovský a d. kus. Reš. D. řemeslník, člověk, boj, síť. Reš., L. Vz Dovedný. - v čem. V tom je satan d. a mocný mistr. Reš. Duvok, u, m., přeslička vodní. Schachtel-
halm. D. Duvokovati, duvokem tříti, mit Schachtel-
halm reiben, scheuern. Techn. Důvtip, u, m., dovtip, důvtipek, pku =
bystrosť mysli, Genie, Einsicht, Geist, Talent, Kopf, Mutterwitz, Witz. Jg. D. zvláště jest ten dar úmyslu, který mezi mnohými věcmi s lehkostí nalézá (objímá) svazky a srovna- losti, podobenstvo a rovnosť, (něm. Witz). L. Vz Důmysl. — D. = co se vtipem nalezne, domysl, Erfindung, Einsicht, Einfall. Moudrosti a pravých dovtipův dosíci. Jel. Důvtipův plný. Jd. Beze všech výmluv a dovtipův. D. — Důvtipek (s příhanou) = nedozralý, špatný dovtip. L. — D. = úskok, šibalství, schytralosť, Kunst, Kunstgriff, Streich. Jg. Zašel na něho tím dovtipem. Jg. Důvtipa, y, m. a f., důvtipný člověk, ein
Witzkopf. Ros. Důvtipka, y, f., vtipka. D. Sinngedicht.
Důvtipnosť, i, f., smyslnosť, učenosť, vtip-
nosť, rozumnosť. V. Witzigkeit, Scharfsinnig- keit, Geist, Scharfsinn, Einsicht. Jg. Vz Důvtip. Důvtipný, dovtipný = plný důvtipu,
smyslný, důmyslný, vtipný, moudrý, witzig, gewitzt, einsichtig, erfinderisch, scharfsinnig, sinnreich, leicht fassend. Jg. D. nález, Pam. Kut., hlava, člověk. D. Kdo mnoho vyhle- dává, jest snažný; kdo zná, povědomý; kdo vymýšlí, důvtipný jest. Kom. — v čem. Ve zlém d. Tur. kr. Člověk v nesnázích důvtipen. Pk. — na koho: na nepřítele. L. Duzivý, lépe: duhovatý, irisirend. Mus.
Dužebnosť, i, f., Verdauungskraft. Ms. bib.
Dužebný, dužný, silný. D. žaludek. Jg.
Stark. Dužeti = dužným se stávati, stärker werden.
Ros. Duží, od duh (neduh) = pevný, hodný.
Na Slov. Stark, Fest. Dužina, vz Duha, — D., kus medu ve
voštinách, langes Stück Honig. Us. Dužinový, na dužiny, Dauben-. D. dříví.
D. Vz Dužný. Dužiti, 3. os. pl. -ží, il, ení = k duhu
jíti, silným činiti. — koho, co. Ta potrava člověka duží (macht stark, fleischig). Jg. Duživěti = duživým se stávati, gedeihlich
werden. Duživosť, i, f. Gedeihlichkeit. Zlob.
Duživý, k duhu sloužící, gedeihlich.
|
Dužkovati, irisiren. Dužkování, hra barev,
das Irisiren. Jg. Dužnatý, dužný, masitý, fleischig. Rostl.
Dužněti, 3. pl. -ějí, ěl, ění = dužným se
stávati, stark, voll werden. Dobytek dužní. Ja. Dužnina, y, ť. = lihovina. Rostl.
Dužniti, 3. os. pl. -žní, il, ěn, ění = dužným
činiti, stark, fleischig machen. — co, koho. Voda ječná dužní tělo. Bib. Dužnolusk, u, m., rostl., Rostl., sarcodium.
Dužnoměšník, u, m., rostl., Rostl., sarco-
lobus. Dužnosť, i, f. = síla, moc, die Stärke. D.
těla, srdce; pokrmův (živnosť, tučnosť, nährende Kraft). Jg. Pokrmy dobrou dužnosť dávají. Zlob. D. těla také = vytylosť, Fettsucht. Ja. Dužnověnečník, u, m., sarcostemma, rostl.
Rostl. Dužný; dužen, žna, žno; komp. dužnější.
D. = mocný, silný, hřmotný, masitý, stark, kräftig, mächtig. D. člověk, tělo, rostlina (masitá), houba. Jg. — D. = duživý = k duhu sloužící, gedeihlich. Dužných pokrmů poží- vati. Zlob. — D. = dužinový, na dužiny, Dauben-. D. dříví. D. Dva (při mužských jménech životných
v nom. a vok. také: dvá; vz Čtyři), m., dvě, f. a n., zwei. V nom. dvá také na Moravě ale akk. dva, Šb. V již. Cech. při jménech mužských osobných: dvá, rod střední: dva n. dvě, f.: dvě. Kts. Dva skr. dva, zd. dva, řec. ovo, lat. duo, goth. tvai, lit. du (fem. dvi)., Schl. Fk. 97. Odkud se odvo- zuje, o tom vz Šf. v Mus. 1848. I. 3. str. 231. — Vz „Číslo". — Gt. a lok. dvou (v obec. mluvě: dvouch); dat. a instr. dvěma (v obec. mluvě dat. dvoum, instr. dvouma), akk. dva, dvě (v již. Čech. dva-ě. Kts. 24. ). — Dva kohouti na jednom smetišti nesrovnávají se. Dva těžka vozy piva bílého. 1550. Dva více mohou než jeden. Dva jednoho pán a tři vojsko (větší počet vítězí). Kde dva, tu rada, kde víc, tu zrada. Dva tvrda kameny řídko dobré mouky namelí. Jg. Více dva vidí než jeden. V. Dva více vědí, čtyři oči dále hledí; Dva spolu mohou zpívati, ale ne mluviti. Vz Pán. Lb. Dvě ruce mnoho udělají. Prov. Nejsou na jednom volu dvě kůže. Jg. Jeden vůl nemá dvou koží. Nebéře se z jednoho vola dvou koží. Dvě ruce více udělají než jedna, V. Čtyři oči více vidí nežli dvě. Kdo dvou zajíců honí, žádného neuhoní. Jeden ze dvou. Ze dvou jedno učiniti. Jg. Zle dvěma sloužiti, hůře dvěma panovati. Dvěma pánům sloužiti trudno. Jg. Za dva pil a jedl (= co dva). Jg. Lap dvě kočky za jednu nohu. Jg. Dvě straky za jeden ohon. Džbán o dvou uších (uchách). V. Po dvou stech letech. Kom. Dva a dva = po dvou. Vz Číslovka. Ve dva kusy, na dva díly. Us. Žádný (nikdo) dvěma metlami švihán býti nemá, V. Ani vůl dvěma smrtmi neumírá, Mezi dvěma stoličkami člověk na zem padá. Před dvěma hodinami. Žer. Dvacátek, tku, m., ]/20, daň, Abgabe. Jg.
Dvacatero, a, n., zwanzig Stück. Jg.
Dvacaterý, zwanzigerlei, zwanzigfach. D.
Dvacátník, a, m., dvacetiletý, 20 Jahre
alt. Vz Čtyřicátník. Dvacátovati, každého dvacátého muže
trestati. Jg. |
||
|
|||
Předchozí (331)  Strana:332  Další (333) |