Předchozí (567)  Strana:568  Další (569) |
|
|||
568
|
|||
|
|||
Litoměřice — Litoměřic, vz Budějovice. —
Od slov na -ice zakončených tvořila se u sta- rých adjektiva příponou -ný (ne: -ní): hra- ničný, silničný, polovičný. Šf. — Vz Tvo- ření slov. -íce. Přípona přechodníku přitom. Času
pl. Vz -íc. -icí. Vz -cí.
lcník, zastar. = jicník.
-ič. Před příponou touto skracuje se dlouhá
kmenová samohláska: brániti — branič, dlaž- dič, chvalič, palič, travič, Pk.; dědič šp. m. dědic. Mkl. B. 336. — Pozn. Vlastně jest zde příponou toliko, č': brani-č, chvali-č. Vz Č. (ku konci). -íček. Přípona jmen podst. zdrobnělých:
klíček, slavíček, měsíček, tatíček, nožíček. D. Vz Tvoření slov. -ičelý, přípona názvů chemických, značí
poměr: RO4: Kyselina dusičelá, chloričelá. Šf. -ičičký, přípona adj., maličičký. D. Vz
-ičký. -ičitý, přípona názvů chemických, značí
poměr: R02: kysličník dusičitý, mangani- čitý. Šf. -ička, přípona substantiv zdrobnělých:
dušička, holubička, holčička, hubička, D., travička, matička, rybička, nožička. Pk. -íčka, přípona: svíčka, trošička. Pk.
-ičko. Přípona. Vz -ečko. Brzičko.
-íčko. Přípona substantiv: psaníčko, sta-
veníčko, obilíčko. Vz -ečko. D. -ičký, přípona adjektiv: maličký, kratičký,
stařičký. Vz Tvoření slov. D. -ičnatý, ečnatý, přípona názvů chemic-
kých, značí poměr: R2O, R2S, R2C1 atd., kysličník mědičnatý. Šf. -ičný (-ečný), přípona názvů chemických,
značí poměr RO5: kyselina chloričná (chlo- rečná), dusičná. Šf. Iď, iďte = jdi, jděte. Na Slov.
Ida, y, f., lesnaté pohoří v Mysii. — 2.
Pohoří na ostrově Kretě. S. N. — 3. 1., jméno ženské. Ide, zastar. = kde, wo; ideže = kdež.
Ot gor Krekonoší, ideže Trut pogubi saň lutu. L. S. v. 35. Idea, e, f. Ide-a, -e (-je), -i (-ji), -u, -o,
-i, -ou; pl. -e (-je), -i (-jí), -ám, -e (-je), -e (-je), -ách (-ích), -ami. Idea, z řec., vida, vi- dina, představa, pojem rozumový, myšlénka. Idea utkvělá (idea fixa) = představa zarytá. S. N., Rk. Družení ideí (idejí). Nz. Die Idee. Cf. Brs. 24. Ideal, u, m., z řec.. vzor, pravzor. Das
Ideal, Urbild, Musterbild, Muster. I. aesthe- tický, antický, romantický, moderní. Nz. — Idealism-us, u, m., vidinství, filosofický názor o původnosti n. bytosti ponětí roz- umových. — Idealista, y, m. (dle „Despota"), přívrženec takového náhledu. Idealist. — Idealní, vzorný, vorbildlich, musterhaft, ideal; neskutečný, básnický, eingebildet. — Idealisovati, ke vzoru něco připodobňo- vati, idealisiren, sich einbilden, vorstellen. Vz více v S. N. IV. 4., Rk. Iděm = jdu. Na Slov.
Identický, z lat., totožný, jednostejný.
Rk. Identisch, einerlei, gleichbedeutend. Identičnosť, i, f., jednostejnosť, totožnosť. |
S. N. IV. 6. Identität, Gleichheit, Uiberein-
stimmung. Identifikace, e, f., z lat., ztotožňování.
Identifikation, Gleichmachung. — Identifi- kovati, zjednostejniti, ztotožňovati, identi- ficiren, gleich machen, zwei Dinge unter einen Begriff bringen. Rk., S. N. Identita, y, f., jednostejnosť, totožnosť.
Identität, Gleichheit, Uibereinstimmung. Rk.
Ideolog, a, m., z řec., snílek, blouznil. Rk.
Ideologie, e, f., nauka o vyvíjení pojmů.
Rk. Begriffslehre.
-ides. Staroklassická jména v -ides ukon-
čená jak se skloňují ? Vz -ades. Id est, lat. = to jest. Ideže, zastr. = kdež. L. S. v. 32. Idiom, u, m.; nebo idioma, gt. idiomata, n. dle „Slovo", z řec., zvláštnosť vůbec; zvláštnosť nářečí n. mluvy buď kraje něja- kého nebo i pouze jednotlivcův. S. N. Eigen- thümlichkeit einer Sprache, Sprachweise, Mundart. — Idiomatický, nějakému nářečí vlastní, zvláštní, eigentümlich. Rk. Idiot, a, m.; idiota, y, m. (dle „Despota"),
z řec, blb, blbec, tupec, S. N., nevěda, ne- douk, nedoučenec, laik. Rk. Idiot, ein Un- wissender, Dummkopf, Pinsel. Idiotik-on, a, n., sbírka slov krajinských,
slovník podnářeční. Ein Wörterbuch, welches die in einer gewissen Gegend besonders dem gemeinen Manne eigenthümlichen Wörter ent- hält. Idiotism-us, u, m. a) od „idiot" = blbosť,
Blödigkeit; b) od „idiom", zvláštnosť řeči n. nářečí. S. N. Mundartliche Spracheigen- heit eines Landstriches. -idlo, přípona: pravidlo, bělidlo, plavidlo. Č. Idol, u, m., z řec, modla, Götze, Götzen- bild. — Idololater, modlář, Götzendiener. — Idololatrie, e, f., Götzendienst. Idomene-us, a, m., král krétský. Idoučky = jdoučky, jda, chodě, im Gehen. Na Slov. Idrie, e, f., Idrica, horní město v Krajině.
Vz S. N. IV. 8. Idus. V češt. Idy, f., dle „Ryba". Vz Brs.
30. Idy, 15. den března, května, července a října, 13. den ostatních měsíců (u starých Římanův). Vj. Idy, vz Idus. Idylla, y, f., z řec. I. (d<fv). hov = obrázek),
rusky selanka (sělo = ves) jest epická báseň, která líčí prostý stav neporušené přirozenosti, jako radosti a žaly i skrovné příhody a ne - hody. Předměty své béře ze života nejpro- stějšího přírodě nejbližších stavů, tedy ze života rybářského, mysliveckého, rolnického a přede vším pastýřského. Ovšem už v nej- starších památkách písemných, jako ve knize Ruth, v Odysseji a j. naskytují se idyllické části roztroušeny, ale jako samostatný druh slovesný idylla má počátek svůj teprve v těch dobách, kdy národ postupnou vzdělaností od prosté přirozenosti se vzdálil a po bý- valých zlatých dobách zatoužil. — Idylla větších rozměrův, umělecký celek několika idyllických dějů, slove idyllickým eposem. Vylučuje mohutné karaktery, prudké vášně, velikolepé činy, kteréžto přísluší eposu heroj- skému a romantickému. Původcem idylly jest |
||
|
|||
Předchozí (567)  Strana:568  Další (569) |