Předchozí (58)  Strana:59  Další (60) |
|
|||
chybně užívají : rtoum. Bž. 91. Die Lippe,
Lefze. Vrchní, hoření, hořejší r.; spodní, dolení, dolejší r.; ružové rty, koraloví rtové. Šm. Pakli se modli, rty hýbají a myslí sě jinudy tňlaji. Hus. I. 130. Krásnýma rtoma. Rkk. Hrůzou mu drkotali rtové. Sych. Pán Bůh nedal jest jazyka, úst, rtóv a jiných údóv k lání nehodnému. Hus. I. 249. — R. rány, die Wundlefze. — R., ústa, Mund, m. Člověk rtů výmluvných. Us. Člověk po- skvrněných rtů. Kom. Lid tento rty mne ctí, ale srdce jich daleko jest ote mne; Pane, vysvoboď mě od rtóv zlých a od jazyka lstivého. Hus. I. 149., 231. Dotknuta jsouc rtíky nejsladšími. Us. Tč. Oprav zlý obyčej a obřez jazyky marnomluvné a rty lstivé zavři; Modlila sě srdcem a hýbala rty, ale hlasu nebylo slyšeti než pláč; Jako točenice červencová rtové tvojí a výmluva tvá sladká. Ti rtové kapí mirrú. Hus. I. 256., 367., III. 44., 67. — R. květový, die Lippe, der Ein- schnitt in der einblättrigen Blumenkrone. Šm. 2. Ret, u, m., reta, y, f., na Slov. rata
— pomoc, přispění na pomoc, die Rettung, Hilfe. Na ret, na retu volati, Kom., přibě- hnouti. Ros. Reta! reta! (pokřik v turnaji). Smil v. 881. Rét, rýt, u, m., mařena domácí, rubia
tinctorum, rostl. Reš. Reta, vz Ret, 2.
Retardace, e, f., z lat., obmeškání\ opo-
zdování-se na př. hodin ; průtah v hudbě, die Verzögerung, Verspätung. Retardat, retardát, u, m. Vz Pozname-
nati co v co. Der Rückstand, Řeťaz, vz Řetěz. Řeťázka, y, f. = řetízek. P. sl. 134.
Reteč, tče, m., něm. Řetsch, ves u Míro-
vic. Vz Tk. I. 87., IV. 739. Řetechov, a, m., ves u Uher. Brodu na
Mor. PL. Řetelný = zřetelný. NB. Tč., Us.
Retence, e, f., z lat., zadržení, Zurück- haltung, f. Retenice, dle Budějovice, něm. Jettenitz,
ves u Kašperských hor; 2. něm. Settenz, ves u Teplice. Řetěz, u, řetízek, zku, řetízeček, čku,
m., řeťaz, řeťázek, na Mor., Slov. a ve Slez. Tč., Klš., Brt., Hý. Řetěz, a, m. Pč. 23. Ř., mrus. reťaz, pol. rzeciadz, wreciadz, lit. re- težis, der Stachel, das Halsband, prus. ratin- sis, rum. rbtêz, maď. retesz, příp. -ezb. Mkl. B. 318., aL. 41. Die Kette. Ř. na krku na- zývali: hřivna. Jir. Ř., souvislá řada kovo- vých kroužků neb jiných částí, články zva- ných, tak že celek činí ohebný téměř provaz. Vz S. N. Ř-zy železné. BO. Ř-zy mezi Sta- rým a Novým městem. Vz Tk. IV. 21., 26. R. železný k upevnění, uvázání, upětí ně- čeho, skobní, Us., zlatý, na krk, V., u ho- dinek, Us., k hodinkám, Cn., drátový, k upev- nění rebřin u vozu: podpěnák; pod korbu, visací, bokový, u dveří, na dobytek, pod- vazní, na dřeva, na klanice, Šp., ke studni, kladní, lodní, přípřežný, zavírací, kravský, k váhám, na, psy, ohlávkový, na koně n. na voly. Kh. R-zem někoho svázati. D. Do |
ř-zů vzíti, dáti; řetězy svázati, na ř. uko-
vati. V. Řetězem vrata přepali. Dal. Zavři dvéře na ř. Ros. Hák u řetězu. V. Ř. crká. Us. Vězeň chrastí řetězem. Pt. Hnal se naň jako se ř-u. Us. Osv. Když všecky ř-y po- praskaly, teprva pak dal jste se na poštu (když jste nevěděl kudy kam). Us. Vk. Vsadil mě do ř-ů. Půh. I. 186. To jako nějakým ř-em stroho svázaným a neuniklým a nevy- matelným předkládá. Sš. 1..110. Nenosila bys řeťazy ze zlata; Řeťazems svázaný, já tě nerozvážu; Připni sobě pásek na zlatý ře- ťázek. Sš. P. 207. 573., 725. Zamykám své srdce na tuhém řeťázku, prece se odmyká pro tebe, obrázku. Sš. P. Jako když se od řetězu utrhne nebo: Jako když ho s řetězu pustí (jest divoký). Us. Kf. Opice zůstane opicí, by na ni třeba zlatý ř. dal. V. Každý řetěz tlačí, byť články jeho zlaté byly. Vz Poddanosť. Rb., Šp. — Ř. přen. Tudy pře- trhl se ř. mluvy jeho. Sš. J. 217. — R. galva- nický, Bunsenův, Daniellův, Groveův, jedno- duchý, stálý, thermoelektrický, Markusův, velkodeskový. Vz KP. II. 403. — Ř. úsud- kwv : sestupný (synthetický), vzestupný (ana- lytický). Jd. — Řetízek, způsob šití, die Kettennaht. Krok. — Ř;, kosí klíční, das Schlüsselbein. Krok. — Ř., český tanec. Vz S. N. Řetězanka, y, f., alysia, hmyz. Krok.
Řetězec, zce, m., der Kettenbruch. Ste. Ř. ryzý. neryzý; články ř-ce. Stč. Alg. 156., 155. Řetězí, n., die Kettenreihe, Verkettung,
das Kettenwerk. Dch., Rk. Řetězíce, e, f., v stavit., der Kettenzug.
Šm. Řetěziti, il, en, ení, řetězovaťi, fesseln.
Kam. — co čím. Na Osjtrav. Tč. Řetězitý, Ketten-. Ř. tasemnice, vtaenia
cateniformis, der Kettenbandwurm. Srn. Řetěznice, e, f., die Kettenlinie, v matli.
Stč. Vz Řetězíce. Řetězník, a, m., der Kettenschmied. D
Řětězuý, Ketten-. Ř. plavba, parník. Dch.
Řetězoví, n. = řetězí. Šm.
Řetězovitý, kettenförmig. Šm.
v Řetězovka, y, f., die Kettensäge. Csk. — Ř., die Kettenlinie. Rk. Řetězový, řetězný, řetězní, řetízkový, Ket-
ten-. Řetízkové dílo (vážkové). Ros.— Ře- tězový. Ř. most, koule (dvě koule dělové řetězem spojené), Us., oblouk, čára, hřeb, články, žerď, zlomek (řetězec, Stč. Alg. 154.), pravidlo, počet, Nz., vz S. N., tvar, Stč., lávka. Dch. Reticentia, lat., ánoúnónr^ní^ zamlčení,
když mluvicí nenadále řeč přerušuje a ne- věda jí dále hned ku věci jiné přistupuje: O mne slepého blouda, že jsem nevěděl, co každé dítě vidí! A touto cestou se dada, jak hezky bych byl — ale pozdě bycha ho- niti. KB. 241. Retinafin, u, m., nafta pryskyřičná. Vz
S. N. Retinit, u, m., zkamenělá pryskyřice. Vz
S. N., Bř. N. 232. |
||
|
|||
Předchozí (58)  Strana:59  Další (60) |