321

soha) tu docela odvětovati budeme. Sš. Mt.
333. Dobře bylo, dokona místnějších okolností
se odvětovati. Sš O. 185. Nemůžeš se toho o.
(nemůžeš toho zapříti). Jg. — komu = odpo-
věď dáti, antworten. Otvecechu vojevodě
Čstmíru. Rkk. 17. — komu jak. Lahodnými
slovy mu odvětil. — co z čeho, ableiten,
folgern, vyvoditi. Z odpovědi té aspoň tolik
odvětovali apoštolé, že ... Sš. L. 203. Z dru-
hého nyní podjímá se odvětovati proti blu-
dařům. Sš. II. 215. Z toho odvětuji následu-
jící závěrku. Krok.

Odvětka, y, f., odmluva, die Abrede. Div.
z och.

Odvětný, vergeltend. O. řeč. Rk. — Od-
vetné právo, gegenseitiges Recht, Wechsel-
seitigkeit. Rk.

Odvetování, n., die Wiedervergeltung.
Uctivé obcování, rovné odvetování. Č. 86.

Odvětovati =odvésti, vz Odvětiti.

Odvetovný, ersatzbar, ersetzlich. L.

Odvětrovati = odváti. — O., ventilliren.

— co: otázku. Ros., Jg. Vz Odvíti.
Odvětví, odvětí, n., Zweig, m. Velicí

muži v každém odvětví věd povstali. Mus.
0. přírodopisu. Mus.

Odvětviti, il, en, ení, abzweigen. — se.
Dch.

Odvezení, n., die Abfuhr, Ab-, Weg-,
Fortführung. Jg.

Odvézti, odvezu, vez, veza (ouc), vezl,
vezen, ení; odvoziti, il, en, ení; odvážeti,
el, en, ení = pryč voziti, fort-, ent-, ab-,
wegführen, weg-, fortfahren, fortbringen,
abholen, fortschaffen; dovážeti, liefern, ab-
liefern, das Führen endigen. Jg. — eo na
čem kam: hnůj na voze na pole. Us. —
koho kam: k Budínu, do Říma. Vrat.,
Flav. — čím, kým: voly, koňmi. Us.

— se od čeho. Jen se od břehu málo od-
vezli, hned atd. Ros. — co komu kam.
Odvezl mu obilí do mlýna. Us. — co kam
odkud v čem. Odvezli seno z louky, ve
vozích, za vojskem atd.

Odvežení, n., vz Odvezení.

Odvíčkování, n., seříznutí víček u me-
dových buněk. Všk.

Odvíčkovati, víčka buněk u plástů me-
dových včelařským nožem seříznouti. Všk.

Odvídání, n., dle Jg. lépe: navštěvování,
das Besuchen. Příchod Páně značí o. a na-
pomínání lidu ku pokání. Sš. L. 133.

Odvídati, Ráj, lépe: navštěvovati, be-
suchen. Jg.

Odviniti,il,ěn ění,zanevinného uznati, los-
sprechen, entschuldigen. Byl-li někdo za pří-
činou úpadkového přestupku odviněn. Trest.
zák. — koho čím. Ale tím se Jidáš ne od-
vinuje. Sš. Mr. G3.

Odvinouti se, uchýliti se, odejíti. — kam.
Kam se po smrti Pavla apoštola odvinul, bez-
pečně se nemůže věděti. Sš. L. 2.

Odvíradlo, a, n., lépe: odvěradlo, vz Ot-
věradlo.

Odvírati, vz Otvírati.

Odvisati; odvisnouti, snul a sl, utí = od
něčeho viseti; svěšenu, ochlípenu býti, ab-,
herabhängen. — komu kde. Kůže um na
nohách odvisla. V. — od čeho. Proměna

těla celého odvisá od proměn jednotlivých
ústrojův. Ssav. — na čem: na provázku
odvisnouti. Pís. slov.

Odviseti, vz Odvisati. — od čeho (no-
vější), vz Viseti.

Odvisle, abhängig, neodvisle od čeho.
šp. Sepsal dílo neodvisle od knihy N-ovy
m. nedrže se knihy N-ovy. N. N. jedná ne-
odvisle od vůle svých příbuzných m. nezá-
viseje (nedbaje) na vůli svrch příbuzných.
Brs. 119.

Odvislosť, i. f., das Herabhängen, die Ab-
hängigkeit, Schlaffheit. D. O. uší. Jg. —O.,
závisnosť, pocházení, Abhängigkeit. D. O-sti
se zprostiti. Víd. listy. — Neodvislosť, svo-
boda. Tamtéž. V o-sti žíti, někoho udržeti. Nt.

Odvislý, ochlípený, abhängig, schlaff, her-
abhängend. Odvislé uši míti (klepouché). Ler.,
V. Lalok odvislý. Kom. — O. květ, list, plod.
Rostl. — O., závisný, abhängig. Vychladnutí
těla od napnutí plynu je obkličujícího jest
odvislé. Krok. To je od toho o., lépe: to na
tom visí. Vst. O., nepřímé otázky, vz Věta
tázací.

Odvisnosť, i, f. = odvislosť. Abhängigkeit.
Sych., Krok.

Odvisnouti, vz Odvisati.

Odvisnutí, n., das Herabhängen, die
Schlappheit. Tab. lid.

Odviti, odviji, il, it, ití; odvinouti, nul.
ut, utí; odvíjeti, el, en, ení; odvinovati, vití
skončiti, aufwinden; odmotati,ab-, aufwinden;
zavití sundati, entschleiern. Jg., Ros. co:
klubko, Jg., dítě. Krab. — se koho opu-
stiti ho. Jg.

Odvíti, vz Odváti. — O., odvětrovati,
vití, vítku obilí skončiti, dovíti, aufwannen,
aufworfeln das Getreide. Hý.

Odvláčení, n. Otvláčenie dluhu. BO.

Odvláčiti, vz Odvléci.

Odvladařiti, il, ení, zu walten aufhören.

Odvlaha, y, f., fomentum, Erfrischung,
f., v lékařství je způsob léčení, jehož účel
jest, léky kapalnými neb i párovými, tudíž
z většího dílu teplými, části těla chorobou
nadmuté neb ztvrdlé odměkčiti t. j. napia-
tosť jich zmírniti. Vz S. N. I plamen byl
jim o-hú. Ms.

Odvlastiti, odvlašťovati = odvlastniti,
odevzdati, darovati. — co. Žádná paní ani
děvečka bez poručníků vůle ani přivlašťo-
vati ani odvlašťovati nic nemůže (weder sich
zueignen noch abeignen). Zř. zem. op. a rat.
1562. Pečeti súkromně odvlastivše. 1b.

Odvlastniti, il, ěn, ční; odvlastňovati,
veräussern. — co komu. Rk.

Odvlažený, vlažný, lau, abgestanden,
feuchtgelockert. Dch. O-nou vodou něco kro-
piti. Tepl. strom. 14.

Odvlažiti, il, en, ení; odvlažovati, laulich
machen. Pivo se odvlažilo, überschlagen.
Jg. — 0., odmočiti, abweichen. Ros. -- co
čím: vodou. — 0., mírniti, mässigen, tem-
perare. — co: hlad. BO.

Odvlažlý, abgekühlt. O. voda. Zlob.

Odvlažnouti, žnul a žl, utí, vychladnouti,
lau werden. Jg.

Odvléci, odvleku, vlec, vleka, (ouc), lekl,
čen, ení; odvléknouti (odvlíknouti), knul a