482

Hráněplodí, n., Krystallogenie. Rk.

Hráněsloví, n., Krystallologie. Rk.

Hraněti, ějí, ěl, ění = hníti, prachnivěti,
morsch werden. Na Slov. Koll. — H., eckig
werden. Vz Hráň. Rk.

Hráni a hraní, n. Das Spielen. H. v karty,
na housle, na divadle; h. strun. Rk. Hráním
čas mařiti. Ros. Místo k h.

Hřání, n., vz Hřáti.

Hranice, e, hranička, y, f. H., hromada,
ein Haufen. H. dřev, dříví. Reš. Do hranice
klásti, skládati. D. H-ci dříví načíti. D. —
H. dříví, na níž se co spáliti má. Der Scheiter-
haufen. V. Na h-ci uvrci, vložiti. H. k spá-
lení mrtvých. Baby čarodějné, můry a žháře
na h-ci pálí. Kom. — H. u tesařů = dřeva
uměle složená. Zvon na hranici visí. Glocken-
gerüst. Háj. — H. ve mlýně, celý spodek
stroje, das Gestell des Mahlwerkes; hranice
vnitřní mlýnská (tesařské dílo uvnitř mlýna:
koš, truhla atd. ); h. vodní či ledniční (mimo
mlýn: kola, stavidlo atd. ); od spodní vody,
od svrchní vody (n. zpáteční vody); podlaha
na hranici; sloupy pod h-cí, die Docken. Šp.
II. na kámen. — H. měchu, k měchu =
vazba, na níž měch leží, das Gerüst. Vys.
— H. k spouštění vody z rybníků, aby se
k čepu přijíti mohlo, das Zapfengestell. 1506.
Vys. — Hranice, e, f., hranice, ic, pl., f. H.
od hran, strslov. a rusky: grant = lat. an-
gulus, limes, úhel. Hranice byla původně ona
znamení, která se činila shromážděním dřev
nebo pokládány celé stromy za hraničníky,
do kterých pak zvláštní známky se dělaly.
Brandl. Pr. 1869. str. 121. H. na bucích vy-
sekané. Žer. Záp. II. 86. Ze slov. granica
něm. Gränze. Vz Gl. 72. Jakými mezmi
(hranicemi) země od zemi se dělí. Kom. Hranic
sazení. V. Hranice vytknouti, V., vyměřiti.
D. Spolu mezují a hranice mají. V. Přes
h-ce. D. Měřič hranic. Jg. Za h-cí, za h-cemi.
Přes h-ce tísniti. Šm. Na samých h-cích. Šm.
H. umělé, kamením atd. naznačené; Rhodan
činí hranice mezi Sequany a Helvety. Nt.
Výchoz na h-ce. Popis, popsání, ohledání,
vypsání, ustanovení hranic; pře o h-ce. J.
tr. H. vodní Us. Meze a h-ce ve svých jistých
způsobech pokojných zůstati mají. Pr. H.
a meze kde jsou patrné, i jednoho znamení
mezního jest dostatek průvodů. Pr. H-ce
a meze dostatečně prokáže-li kdo, užívej
toho. Pr. H. a meze rozdílné pod jedním
obesláním kdo by vedl, bude zdviženo. Pr.
Vz Meze, Mezník. — Hranice, ic, pl., mě.
na Mor., Weisskirchen. Dle Budějovice. —
H. vojenská, vz více v S. N. III.. 919. —
930. H. vojenská n. vojenské pomezí, u Jiho-
slovanův pouze: Krajina. Obyvatelé: Hrani-
čáři. Rk.

Hraničan, a, m., na Slov. hraničár, a,
hraničář, e, m., Gränzler, Gränzsoldat. D. —
Hraničanka, y, f.

Hraničiti, 3. os. pl. -či, il, en, ení; mezovati,
angränzen; hranice vytýkati, begränzen,
Gränzen setzen. — s čím. Čechy hraničí
s Bavory, s Rakousy. D. Čechy hraničí na
sever se Saskem. Ml. — co s čím. Moře
středozemní Afriku hraničí s Hispanií. L. —
se čím. Chvála ta nehraničí se hranicemi
života toho. L. — na co dle něm. an etwas

gränzen, chybně m.: h. s kým. Čím. Ale ne-
budiž zapomínáno na starší a obyčejnější
slovo: mezovati, vz toto. Brs. 90.

Hranická, y, f., malá hranice. — Hraničky,
pl., u provazníka = vlk, die Leere. Dch. —
H., kapsička, Kapsel, Gehäuse. H. na hodiny.

Hraničník, u, m., Gränzstein. H. polní.
Vz Mezník. Na Mor. hranečník. Mřk. — H.,
a, m., hraniční voják, Gränzsoldat. Jg.

Hraničný = mezní, Gränz-. H. dub, D.,
město (pomezní), soud (Gränzgericht), dříví,
D., kámen (hraničník), čára, znamení (hra-
ničník, mezník). Rk. H. celný úřad (Grenz-
zollamt), okolek. Trest. zák. H. nálezové.
Půh. 1497. H. právo (V. ) a) přísaha ve při
o hranice, b) hraničný soud buď soud o hranice
aneb soud, při kterém zločinec k upálení na
hranici odsouzen byl. Vz Gl. 72. Ty, kteří
mu tribut platí, proti všechněm okolním a hra-
ničným zbraněmi obraňuje. Sl.

Hraniti, 3. pl. -ní, il, ěn, ění, hranívati
= na hrany něco dělati, tesati, sekati, do
kostky vysekávati, kantig machen. — Vys.
co: H. trámoví, dříví. Ros. — H. = hrani-
čiti, meze vyměřiti, begränzen. Zlob. — H.
= pukřeti, verwesen. Na Slov.

Hrániti, il, ěn, ění, krystallisiren. — se.
Rk. —

Hranitka, y, f., malé čtyřhranné políčko.
Světoz.

Hřánka, y, f., topinka, Bäheschnitt. Na
Slov. -

Hránky, y, f., pl, karty ke hrání. Plk.
Spielkarten.

Hranol, u, m., Prisma, H. kosý, nakloněný,
přímý, Sedl., trojstranný, kolmý, vodorovný,
Nz., vápencový, z křemene. Us. Hranol troj-
boký, šikmý, čtyr-, pěti-, šesti-, osmiboký,
z flintového skla Nikolův, ze skla obyčejného
a korunového, se sírouhlíkem, dutý, jedno-
duchý, s proměnným úhlem, bezbarvý (achro-
matický). Ck.

Hranolatý, prismatisch. Sedl.

Hranole, e, f., die Pyramide, nyní jehlanec

Hranolečný, pyramidal. Presl.

Hranolový = hranolatý. H. roh, řez, kruh.
Nz. —

Hranoměr, u, m., Goniometer. Jg.

Hranostaj, e, m. (chramostýl), Hermelin.
Aqu. —

Hranostajový, Hermelin-. H. kožich. D.

Hranouti = hráti. — komu kde. V bubně,
v žaltáři hraňte jemu. Ž. kap. 149. — H.,
klesnouti. — Zastr.

Hrant, u, m., koryto, válov, Wassertrog.
Na Slov. a Mor. H. pro koně. Zlob.

Hranule = hranole. Rk.

Hranura, y, f., gouania, rostl.

1. -hraný, ve složených: dvoj-, tří-, šesti-
hraný. Jg.

2. Hraný, gespielt. H. kus na divadle.
Vz Hráti.

Hrášek, šku, m., vz Hrách.

Hrašný = hrachový, Erbsen-.

Hráštěk, šťku, m., = hrášek, na Slov.

Hráti, hraji n. hrám, áš atd.; hrál a hral
v již. Čech. jen: hral, hrali. Kts. Ve vých.
Čech. jen: hrám, nikdy: hraji; imperat. hraj
n. hrej (v již. a východ. Čech. jen: hrej),
vz A v E; přechod, hraje; hrán, hrání;



	482

	Hráněplodí, n., Krystallogenie. Rk. Hráněsloví, n., Krystallologie. Rk. Hraněti, ějí, ěl, ění = hníti, prachnivěti, morsch werden. Na Slov. Koll. — H., eckig werden. Vz Hráň. Rk. Hráni a hraní, n. Das Spielen. H. v karty, na housle, na divadle; h. strun. Rk. Hráním čas mařiti. Ros. Místo k h. Hřání, n., vz Hřáti. Hranice, e, hranička, y, f. H., hromada, ein Haufen. H. dřev, dříví. Reš. Do hranice klásti, skládati. D. H-ci dříví načíti. D. — H. dříví, na níž se co spáliti má. Der Scheiter- haufen. V. Na h-ci uvrci, vložiti. H. k spá- lení mrtvých. Baby čarodějné, můry a žháře na h-ci pálí. Kom. — H. u tesařů = dřeva uměle složená. Zvon na hranici visí. Glocken- gerüst. Háj. — H. ve mlýně, celý spodek stroje, das Gestell des Mahlwerkes; hranice vnitřní mlýnská (tesařské dílo uvnitř mlýna: koš, truhla atd. ); h. vodní či ledniční (mimo mlýn: kola, stavidlo atd. ); od spodní vody, od svrchní vody (n. zpáteční vody); podlaha na hranici; sloupy pod h-cí, die Docken. Šp. II. na kámen. — H. měchu, k měchu = vazba, na níž měch leží, das Gerüst. Vys. — H. k spouštění vody z rybníků, aby se k čepu přijíti mohlo, das Zapfengestell. 1506. Vys. — Hranice, e, f., hranice, ic, pl., f. H. od hran, strslov. a rusky: grant = lat. an- gulus, limes, úhel. Hranice byla původně ona znamení, která se činila shromážděním dřev nebo pokládány celé stromy za hraničníky, do kterých pak zvláštní známky se dělaly. Brandl. Pr. 1869. str. 121. H. na bucích vy- sekané. Žer. Záp. II. 86. Ze slov. granica něm. Gränze. Vz Gl. 72. Jakými mezmi (hranicemi) země od zemi se dělí. Kom. Hranic sazení. V. Hranice vytknouti, V., vyměřiti. D. Spolu mezují a hranice mají. V. Přes h-ce. D. Měřič hranic. Jg. Za h-cí, za h-cemi. Přes h-ce tísniti. Šm. Na samých h-cích. Šm. H. umělé, kamením atd. naznačené; Rhodan činí hranice mezi Sequany a Helvety. Nt. Výchoz na h-ce. Popis, popsání, ohledání, vypsání, ustanovení hranic; pře o h-ce. J. tr. H. vodní Us. Meze a h-ce ve svých jistých způsobech pokojných zůstati mají. Pr. H. a meze kde jsou patrné, i jednoho znamení mezního jest dostatek průvodů. Pr. H-ce a meze dostatečně prokáže-li kdo, užívej toho. Pr. H. a meze rozdílné pod jedním obesláním kdo by vedl, bude zdviženo. Pr. Vz Meze, Mezník. — Hranice, ic, pl., mě. na Mor., Weisskirchen. Dle Budějovice. — H. vojenská, vz více v S. N. III.. 919. — 930. H. vojenská n. vojenské pomezí, u Jiho- slovanův pouze: Krajina. Obyvatelé: Hrani- čáři. Rk. Hraničan, a, m., na Slov. hraničár, a, hraničář, e, m., Gränzler, Gränzsoldat. D. — Hraničanka, y, f. Hraničiti, 3. os. pl. -či, il, en, ení; mezovati, angränzen; hranice vytýkati, begränzen, Gränzen setzen. — s čím. Čechy hraničí s Bavory, s Rakousy. D. Čechy hraničí na sever se Saskem. Ml. — co s čím. Moře středozemní Afriku hraničí s Hispanií. L. — se čím. Chvála ta nehraničí se hranicemi života toho. L. — na co dle něm. an etwas	gränzen, chybně m.: h. s kým. Čím. Ale ne- budiž zapomínáno na starší a obyčejnější slovo: mezovati, vz toto. Brs. 90. Hranická, y, f., malá hranice. — Hraničky, pl., u provazníka = vlk, die Leere. Dch. — H., kapsička, Kapsel, Gehäuse. H. na hodiny. Hraničník, u, m., Gränzstein. H. polní. Vz Mezník. Na Mor. hranečník. Mřk. — H., a, m., hraniční voják, Gränzsoldat. Jg. Hraničný = mezní, Gränz-. H. dub, D., město (pomezní), soud (Gränzgericht), dříví, D., kámen (hraničník), čára, znamení (hra- ničník, mezník). Rk. H. celný úřad (Grenz- zollamt), okolek. Trest. zák. H. nálezové. Půh. 1497. H. právo (V. ) a) přísaha ve při o hranice, b) hraničný soud buď soud o hranice aneb soud, při kterém zločinec k upálení na hranici odsouzen byl. Vz Gl. 72. Ty, kteří mu tribut platí, proti všechněm okolním a hra- ničným zbraněmi obraňuje. Sl. Hraniti, 3. pl. -ní, il, ěn, ění, hranívati = na hrany něco dělati, tesati, sekati, do kostky vysekávati, kantig machen. — Vys. co: H. trámoví, dříví. Ros. — H. = hrani- čiti, meze vyměřiti, begränzen. Zlob. — H. = pukřeti, verwesen. Na Slov. Hrániti, il, ěn, ění, krystallisiren. — se. Rk. — Hranitka, y, f., malé čtyřhranné políčko. Světoz. Hřánka, y, f., topinka, Bäheschnitt. Na Slov. - Hránky, y, f., pl, karty ke hrání. Plk. Spielkarten. Hranol, u, m., Prisma, H. kosý, nakloněný, přímý, Sedl., trojstranný, kolmý, vodorovný, Nz., vápencový, z křemene. Us. Hranol troj- boký, šikmý, čtyr-, pěti-, šesti-, osmiboký, z flintového skla Nikolův, ze skla obyčejného a korunového, se sírouhlíkem, dutý, jedno- duchý, s proměnným úhlem, bezbarvý (achro- matický). Ck. Hranolatý, prismatisch. Sedl. Hranole, e, f., die Pyramide, nyní jehlanec Hranolečný, pyramidal. Presl. Hranolový = hranolatý. H. roh, řez, kruh. Nz. — Hranoměr, u, m., Goniometer. Jg. Hranostaj, e, m. (chramostýl), Hermelin. Aqu. — Hranostajový, Hermelin-. H. kožich. D. Hranouti = hráti. — komu kde. V bubně, v žaltáři hraňte jemu. Ž. kap. 149. — H., klesnouti. — Zastr. Hrant, u, m., koryto, válov, Wassertrog. Na Slov. a Mor. H. pro koně. Zlob. Hranule = hranole. Rk. Hranura, y, f., gouania, rostl. 1. -hraný, ve složených: dvoj-, tří-, šesti- hraný. Jg. 2. Hraný, gespielt. H. kus na divadle. Vz Hráti. Hrášek, šku, m., vz Hrách. Hrašný = hrachový, Erbsen-. Hráštěk, šťku, m., = hrášek, na Slov. Hráti, hraji n. hrám, áš atd.; hrál a hral v již. Čech. jen: hral, hrali. Kts. Ve vých. Čech. jen: hrám, nikdy: hraji; imperat. hraj n. hrej (v již. a východ. Čech. jen: hrej), vz A v E; přechod, hraje; hrán, hrání;