Odlikovati, abbilden. Mladí malíři seděli
vůkol odlikujíce toto nové dílo; V Římě
díla hlavních mistrů o-val. Koll. III. 114.,
396. — se = lišiti se. Slov. Czm. 93., Hdž.
Vět. 59.

Odlipať. Byl mi páru rynských dlužen,
ale už to tak tak odlipal (nepořádně, po
krejcaru zaplatil). Slez. Šd.

Odlistění, n. = prchání listů, die Ent-
blätterung. Sl. les., Rst. 454.

Odlišení, n., der Unterschied. Často
dloužíme kmenovou samohlásku slov na o.
významu: svatosť — svátosť. Bž 21.

Odlišiti, odlišovati, unterscheiden. — co
v čem. O. četnou stupnici prostosrdečné
dobroty v mnohých odstínech a typech.
Mus. 1880. 158. — co od čeho. Stč. Zem.
23. — se kde čím. Mezi nimi tím se od-
lišují. Šf. Strž. I. 536.

Odlišně = odličně. Vch. Ar. II. 7.

Odlišnosť vůle od smyslné mohutnosti
žádací. Hlv. — Vch. Ar. II. 25.

Odlišný. O. barvy, abstechende Farben
Dch. Ač ostatně smysl o-čen není. Sš II.
156. Jsou od sebe věcně, bytně o-šné. Hlv.

Odlišování, n. Střetnou-li se dvě sy-
kavky, mluva obecná mění první z nich
obyč. v j, což zoveme o-ním: pros za nás —
proj za nás. Vz Bž. 39.

Odlišovati, vz Odlišiti.

Odliti, vz také Obdlévati.
Odlití, n , der Abguss. Sl. les.

Odlitina, y, f., der Abguss, odlitek Sbírka
sádrových odlitin Koll. III. 224.

Odlítostiti koho = oželeti, zapomenouti
naň. Sá. v Osv. I. 106., 180., Kr. z Ješt.
186. Také u Litomš. Dř.

Odliv. Nz., Krč. G. 54. Při povodni všecka
voda vzala svůj o. na louky. Us. Tč. O.
moře. Vz Stč. Zem. 757.

Odlívák, u, m. = čásť dýmky, v níž se
stéká močka, der Wassersack. Vz Odlívka.
BPr. Také mor. Tč.

Odlívati, vz Odlévati. Pořád jsem o-la =
otálela. Us.

Odlívka. Chodí tam přes ulici pro pivo
na o-ku. Osv. 1888. 907. Wtr. O. = sklenka,
do níž se ze džbánu ku pití odlévá. Us.
BPr. — O. = odlitek. O. sochy, Us , pla-
stická Osv. I. 187. — O = odlívák. Us.
BPr.

Odlízati, odlisovati, weglecken. Us.

Odloh, vz Vodloh.

Odlochovice, Wodlochowitz. Sdl. Hr.
III. 226., IV. 372., Rk. Sl.

Odlom, der Abbruch. Dch. O. moře =
břeh. Lšk.

Odlomný, Abbruchs-. O. strana stoky.
Dch.

Odloučený život vésti Us. Pdl. — čeho
(s kým jak dlouho). Na věky budú Boha
odlúčeni s těmi ďábly. Št. Kn. š. 144. (9.,
38., 110., 122.). Aby věčné chvály nikdy
nebyli odlúčeni. Výb. I. 597. Jsi otlúčen
božieho líce. Hr. ruk. 413. Všichni zlí jsú
Boha o-ni. Pass O-ni sú naděje k zdraví
svému. Št. Kn. š 24. — čeho proč Neb
móž pro lenosť člověk věčně býti odlúčen
Boha. Št. Kn. š. 183. Pro ty hubené kvas-
nice jsi otlúčen božieho líce. Hr. ruk. 413.

Odloučiti, vz Otlúčiti O., exeludere,
alienare. Ž. wit. 67. 31 , 57. 4. — odkud
(čím). O. tela od krávy, dieťa od prsú
(odstaviti). Slov. Rr. Sb. Otlúčie zlé z pro-
střed spravedlivých. B. mik. Math. 13. Byť
nebyli otlúčeni té nebeské koruny. Výb. II.
21. Rač mne od své tváře neodlúčeti. Adm.
26. Ctno jest člověku, ktož se otlúčí ot
sváru. BO. Neb sú sě o-li od pravého Boha
svú pýchú. Hus I. 65. Jehož nelze od toho
trého o ; O. někoho od milovánie. Št. Kn.
š. 25, 37. (28.). — čeho. Když duše byla
odlúčena těla. Hus I. 17. Aby nás neod-
lučoval své milosti. Žžk. 15. Že jej vladař-
ství odlučuje. Arn. 963. — co komu.
Kníže . . . Sa St. skl. polož: , Hr. ruk. 71.
Musíš mi to otlúčiti. Kat. v. 1783. Dle Gb.
v List. fil. 1882. 310. lépe: olúčiti = osvě-
tliti, objasniti.

Odloupilý, abgeschält. Rst. 454.

Odloupiti. — co odkud: skořepinu
z něčeho. Kos. 01. I. 203.

Odloupnutí, n., die Abschälung, Ablö-
sung. O. duhovky, koláče, die Lösung der
Placenta. Nz. lk.

Odloupnutý; -ut, a, o, abgelöst. Vz Rst.
454.

Odlouštiti co z čeho, abstrahiren. Hlv.
46.

Odloženec, nce, m. = strojený roj dl'a
methody Dzierdzonovej. Rr. Sb.

Odložení závině, die Genugthuung. Št.
Kn. š. 259.

Odložený; -en, a, o, abgelegt, wegge-
legt, aufgeschoben. Šm.

Odľúbiť = přestati milovati, aufhören
zu lieben. Slov. Phľd. VIII. 263.

Odlubní, n , les. D. ol. VII. 309.

Odlúčiti = odloučiti. Bern.

Odlučivosť, i, f. Osv. I. 635.

Odlučně, separatistisch. O. působiti. Dch.

Odlučnosť, i, f. Duch o-sti, der Sonder-
geist. Dch.

Odlučný, seperatistisch, Sonder-. O snahy,
práva. Dch. — Pán vzal mlýn jako o-čné.
NB. Tč. 152. — O , differens. Nic neodluč-
nější jest od sluhy. Ev. ol. 98.

Odlučovač, e, m , vz Oddělovač.

Odlučování, n., das Trennen. — O. =
odstavování, odkojení, das Absetzen der
Kinder. Kvetná nedela je zvláštny deň na
o. maličkých. Slov. Dbš. Obyč. 6.

Odľud, a, m., pl. odľudovia. O. je jedno-
tlivec, ktorý sa zvláštnictvom svojím od
ľudí delí, nemá s nimi spolku, der Sonder-
ling Slov. Zátur., Hdž. Vět. 94.

Odlúdiť = odlouditi. Bern.

Odluk, u, m. = odluka.

Odlumek, mku, m. = odlomek. Laš. Tč.

Odlup, u, m. = odloupnutí, odlupek. Šd.

Odlupek, pku, m. = odprysek, der Ab-
sprung, odloupnutý kousek. Sl. les., Hř. 46.,
Šd.

Odlúpiť = odloupiti. Bern.

Odlupování, n., die wiederholte Abschä-
lung, Ablösung. Us. O.-se kůže, die Haut-
abschilferung. O. se rohovky, exfoliatio
corneae. Cf. Slov. zdrav.

Odlušťovati, odluštiti, il, ěn, ění, ab-
hülsen. Rk.