Předchozí (48)  Strana:49  Další (50) |
|
|||
Odklada, y, m. = kdo vše odkládá. To
je (kmotr, věčný, čertův) o.! Us. Vk., Kšť. Kš., Brnt. Odkládací, Aufschub-. O. podmínka. Pr.
18S4 14. Odkládadlo, a, n, die Ablegevorrich-
tung. Obkládaný, lange, oft aufgeschoben. Slib
po dlouhý čas o-ný. Šml. I. 55. Odkládati. — abs. Co odloženo, není
přetrženo, aufgeschoben ist nicht aufge- hoben. Dch. Tu jsem škodu vzal a on mi slíbil odložiti a neodložil. Půh. II. 613. — co. O. hlavu = plat přátelům zabitého dáti. Vz Odklad. Tov. 133. Tak to o-dáš, jako kráľovi smrť. Orl. IX. 248. O. vynesení roz- sudku, J. tr., škody (nahraditi), Půh. II. 418., stání. Šp. — co odkud. Od péče a přijímání byli odkládáni. Bl. — co, čeho kam. To odkládají páni do Brna do více pánuov, v sněmu; Páni ji o-žili na dsky verwiesen sie. Půh. I. 381., 211., 202. Já takých frajerov za dvere odkládám. Sl. ps. ps. 205. Pražané o-žili roku na Mělník. Let. 129. — s čím jak. Den ode dne s ne- čím o. J. tr. — čeho. Všeho jiného o-živ. Výb. II. 1040. Vš. Když zvěděl, že jest sněmu odloženo. Arch. VII. 129. Potřebí jest, abychom odložíce všech záští a nevolí aspoň to udělali. V. Cf. Brt S. 3. vyd. 45. f. — čeho, co jak dlouho. O. pro okamžik péro. Šml. I. 42. Páni vyslyševše jich žalobu odložili jim toho až do suchých dní. Arch. VII. 459. a ;. Že se jim roku odkládá do úterého. Arch. VIII. 476. A s tím o-ženo té pře do čtvrtka příštího. Skl. I. 363. O-ženo sjezdu do rána. Skl. II. 94. O. maturitu přes prázdniny. Us. Hrts. — co komu (jak). Ty všecky škody slibujem jim odložiti (= nahraditi). Tov. k. 178., Půh. II. 418. (Ježíš) nechce nic od tebe vzieti, jeliž bratru odložíš a s ním se smie- říš. Hus II. 287. Císař jim zvláštní den o-žil (ustanovil) řka. Pass. mus. 364. O. komu zaviněnie (nahraditi). Št. Kn. š. 259. Jako ktož by královi učinil ten pych z jeho sluh, že by chtěl se vrovnati jemu, nemohl by jemu v plně toho i jednú pokorú svú o-žiti (nahraditi), jako móž rovný rovnému o-žiti. Št. Kn. š. 20. Není dlužen odpustiti, jeliž onen podlé svého statku o-ží. Ib. 259. — čeho proč. Z hodných příčin toho o-žili. Arch. VII. 5. — čím. Ty škorně prodali a dél tiem neotkládali. Hr. ruk. 371. Den ke dni pokáním o-dáme. Jr. K. 2. — s inft. Za Št. polož: Kn. š. 84. Odkláněti, vz Odkloniti.
Odkľatý, odkliatý = odkletý, vysvobo-
zený. Na Slov. Odkleniti co odkud. Keď němohli
velikje železá na nohách kapitánových o. (otevříti), kladivami ich odráželi. Slov. Phľd. I. 4. 155. Odkliať = odkleti. Slov. Dbš. Úv. 5, Bl.
Ps. 9. Odkličovadlo, a, n. O. na slad. KP. V.
270. Vz násl. Obkličování, n. Ruční stroj na o. sladu.
Dch. Vz Odkličovadlo. |
Odkliditi. Spor jest o-zen. Dk. — co:
zlořády. Dch. — se odkud. Viching z Mo- ravy se o-dil. Šmb. Odklievatel, m., e, der Abzauberer, Ent-
banner. Slov. Dbš. Úv. 123. Vz Odklínač. Odklievati = odklínati. Vz Odkleti. Slov.
Dbš. Úv. 44. Odklínač, e, m, der Entbanner. Súc
sinom národa nešťastnjeho, ktorí ešte iba hledá o ča svojho. Phľd. I. 19. Vz Odklie- vatel. Odklínati, vz Odkleti, Zakletý.
Odklíniti, odklinovati = klín vyraziti,
odstraniti, den Keil beseitigen. Us. Šd. Odklinkati. Umí ohebnými prsty polku
o. Ntr. VI. 253.
Odklízeč, odklizovač, e, m, der Ab-
räumer. Hř. Odklizování, n. = odklízení (odklízeti).
Us. Kos. Odklížiti, il, en, ení, entleimen; se, aus
dem Leim gehen. Šm. Odklnouti, odklínati koho, Jem. von
der Verwünschung lösen. Šm. Odklon, das Abbiegen, die Abschwei-
fung. O. hvězdy (deklinace, vzdálenosť její od rovníku). Cf. Stč. Zem. 62., 291. O. va- hadla, kyvadla, paprsku, nejmenší či mi- nimalní; úhel o-nu. ZČ. I. 78, 190, III. 80., 91., NA. V. 393, Schd. I. 140. Odkloněný; -ěn, a, o, weg-, abgeneigt.
Směr k severovýchodu n-ný. Sté. Zem. 14. Odklonidlo magnetické, das magnetische
Declinatorium. Nz , Np. I. 107. Odkloniti, odkláněti. — co odkud:
úhel, rameno z vodorovné polohy. ZČ. I. 129., 189., III. 36. Odklonivý, ablehnend. Dch.
Odklonový, Deklinations-. O. kruh, Nz.,
Schd. I. 210., úhel. NA. V. 394. Odklouznouti, entgleiten. Šm.
Odklubati, vz Odklouti.
Odkludiť = odkliditi. Brt. D. 239., Bern.
Odkluka, y, f. = odklika. Laš. Tč.
Odkľúzať se = stěhovať se. Slez. Šd.
Odkmih, der Abschwung. Rgl.
Odkmihnouti se, abwippen. Csk.
Odkobaliti, vz Kobaliti.
Odkojení, n., das Abstillen ; Aufsäugen.
Odkojený; -en, a, o, abgestillt; aufge-
säugt. — čím. Sami (jsouce) plody Mus. o-ny. Mus. 1888. 123. — kde. Děvče od- pola v bájích a pověrách o-né. Šml. Star. f. Odkojiti čím. Něčím mysl odkájeti. Osv.
I. 365. — kde. V nejtemnější duše pro-
hlubině odkájí si pomsty příšeru. Kká. K sl. j. 46. Odkokrhati. Už o-hal (umřel). Us. Mtl.
Odkoláriti = odkliditi, wegräumen. Val.
Vck. Odkolek, lka, m , os. jm. O. z Újezdce.
Vz Blk. Kfsk. 1376., Sdl. Hr. I. 230., II. 279, IV. 218, 295., V. 363. Odkolytati, abwackeln. U Brušperka.
Mtl. Odkopání, n., die Abgrabung; das Weg-
stossen. Odkopaný; -án, a, o, abgegraben; weg-
gestossen. — čím: motykou; nohou. Us. 448
|
||
|
|||
Předchozí (48)  Strana:49  Další (50) |