790

Svěravý, beengend. Sm.
Sveraz, a, m. něm. Tweras, ves u Krum-
lova. PL., Tk. III. 104.

Svérázný, eigenthümlich. Nz.
Svěrek, rku, m. — pověrek, svěřená věc,
das Depositum. Dáti komu co jako s. Sš.
II. 343. Sr. Skladež.

Svěřenec, nce, m. — svěřený ku chování,
k opatrování, der Pflegling, Mündel, Klient,
Schutzbefohlener. Řečník u práva s-ce svého
hájí. Kom. S. poručníkův. Sych.

Svěření, n., die Anvertrauung. Vz Svě-
řiti. S. čeho. Troj. Pravili jim to jako pod
s-ním, im Vertrauen. Háj. S. důvěrné. Er.
S. něčeho ku prodeji. — S. = víra, úvěr,
der Kredit. Mus. — S. = statek, který se
dědici poroučí tak, aby ho někomu třetímu
dochoval, fidei commissum, das Fideikom-
miss. S. důvěrné, Pr. měst., statku, Er. ;
dědic ze s. Aqu. Vz Rb. str. 272. — S =
svěřené zboží, když věc ne k užitku, ale jen
ku schování jinému dána jest, die Hinter-
legung, hinterlegtes Gut, das Deposit. J. tr.,
Brikc.

Svěřenice, e, f. — děvče hochu zaslíbené,
slíbenice, die Verlobte. Slov. Hdk. C. 313.
Svěřenicia, zastr. = jitřní hvězda. Jir.
Svěřenka, y, f. = svěřenkyně.
Svěřenkyně, ě, f., die Klientin, Pflege-
befohlene.

Svěřenský, fideikommissarisch. S. jistina,
Rk., statek, Fideikommissgut, náměstenství.
J. tr.

Svěřenství, n., das Fídeikommiss. S. N.,
J. tr. S. peněžité. J. tr.

Svěřenstvo, a, n., die Anvertrauten. Sm.
Svěřený; svěřen, a, o, anvertraut. S. ta-
jemství. Us. S. prodej něčeho, der Verkaufs-
auftrag. J. tr. S. práce, jednání, der Ge-
schäftsauftrag. J. tr. — k čemu : člověk
k opatrování s. D. — S. věc, statek (věrná
ruka, das Fideikommiss, vz Svěření). Ob-
chod s věcmi s-nými. J. tr. Když pře s židy
zvláště o peníze neboli o jinú věc svěřenú
k nám pro naučenie poddány budú. NB.
Tč. Maje sobě klíče od zámku s-né brány
otevřené nechal. Žer. 350. Jak se měli za-
chovati v příčině věcí sobě svěřených; čím
povinen ten, komu byl statek k opatrováni
odevzdán, o tom vz Rb. str. 195.— 196. S.
věc vrátiti se má. Kom. Hřivna někomu s.
Dch. — S., zasnoubený, verlobt. Slov. S-ní
mladoženiši. Dbš. 15.

Sveřep, šveřep, u, sveřepec, šveře-
pec, pce, m. Sveřep, šveřep, bromus, die
Trespe. S. obecný n. žitný n. stoklasa, b.
secalinus, die Roggentrespe, mělký, b. mo!-
lis, die weiche T., rolní, b. arvensis, die
Ackertrespe, hluchý, b. tectorum, die Dach-,
bezosinný, b. inermis, die Queck-, útlozrný,
b. sterilis, der Taubhaber, veliký, b. gigan-
teus, die Futtertrespe. Jg. — S. planý (ja-
lový, hluchý. V.) -- oves, ovsíř, ovsina, avena
fatua, der Wildhafer. Chleby ze s-ce pekli.
Vodn. Jest jako sveřepec (brzo tu, brzo
tam. Vz Neposeda). Prov. — S., aegilops,
das Hasenöhrlein V. S. ječný, die Bastard-
geiste. V. Ječmen v sveřepec se proměňuje
(dle sprostého domnění). Kom. Jg. Čf.

Schd. II. 262., Čl. 155., Kk. 104., 105., 110.,
FB. 12., Čl. Kv. 113., Slb. 143., Rstp. 1751.

Sveřepče, ete, n., junger Hengst. Jg.

Sveřepec, pce, m., vz Sveřep. — S. =
pušťák, připušťák, der Hengst. Ben., V., Ja.,
Lom.

Sveřepěti, ěl, ění = divoce růsti, roz-
máhati se, wachsen, sich ausdehnen.

Sveřepice, e, f. = kobyla, klisna, die
Stutte. Aqu., MV., Háj., Výb. I. 131 Pod-
kovaná s. S-ce v horách a volové. Ž. wit.
49. 10. (Č.). Dle Gb. vydání: Skot na ho-
rach a volove. Vyvodíš seno s-cém. Ib. 103.
14. (Č.). Dle Gb. vyd.: Vyvodie sieno skotu.
S., od sveřep (= divoký), die Zuchtstutte,
welche frei herumläuft und nicht zur Arbeit
verwendet wird. Gl. 329. Koně, s. i doby-
tek i lidi zjímal. Půh. I. 254. — S. = kůže
ze sveřepého (divokého) zvířete, das Wild-
leder. S. válená, americká, surová, koňská,
volská, kravská. Šp.

Sveřepicový, Wildleder-. S. kravina,
Wildkuhleder, nártovice, nárt, podsev. Šp.

Sveřepka, y, f. = mladý, čerstvý koník,
ein junges, frisches Pferd. Koll.

Sveřepost', J, f. = divokost', die Wild-
heit. Krok. Šelmy svou sveřepost' vyzují.
Sš. I. 90. S. jeho krotkostí přitlumena. Šš.
I. 8.

Sveřepovitý = sveřepu podobný.

Sveřepý; sveřep, a, o (zastr.) = divoký,
wild. S., strsl. sverêpъ m. svrêpъ, e vsuto.
Mkl. L. 19. Wurzel svrp, lit. surpti, schaudern.
Mkl. B. 31., 33. (Hý.). S. (ozimý) semenec,
Jád., kůň. Koll. S. Tatar. Rkk. 53. S. mák,
wilder Mohn, člověk, manželstvo. Mor. Šd.
Ptáci sveřepí krotnou klecí a sveřepí koně
uzdou; Aby totiž s-pé náruživosti na uzdě
držány byly. Sš. I. 59., II. 39. (Hý.)

Svěřitel, e, m., der Anvertrauer, Rk., der
Hinterleger. J. tr. Mají přísahati na kříži,
třetí peníz, který vydělají, svému s-li dá-
vati tak dlúho, až zaplatí. NB. Tč. 14.

Svěřiti, svěř, ře (íc), il, en, ení; svěří-
vati, svěřovati = na víru dáti, uvěřiti, bor-
gen, leihen, auf Treu und Glauben geben;
v opatrování dáti, anvertrauen, befehlen;
se = vyjeviti se, důvěrně se otevříti, spo-
lehnouti, důvěřiti se, sich anvertrauen. Jg. —
co komu: zboží, ženu a děti, Ros., hod-
ným mužům úřady; někomu jmění, své taj-
nosti, V., ovčákovi stádo s.. Kom. Nesvě-
řujte každému všeho. Dch. Život svůj větru
a vodě svěř. Ler. Co vám od Boha svěřeno
jest. Žer. 321. Jsou vám svěřeny desky.
Žer. 321. Žádal mne, abych mu svěřil 6 zl.;
Švekruše svěřila tu truhličku ženě jednej ;
A tak jsem jemu list svěřil; S-řil mu ten
| statek.' NB. Tč. 133., 143., 177., 260. Co
jsem jemu s-la. Půh. II. 593. A Kristovi s.
nechtěli sú z mrtvých vstalému, ale řekli
sú, že jest ukraden. Hus II. 249. — co na
koho. Slaninu na psa s. Mt. S. - komu
čeho. Malému dřevu svěřují lidé životů
svých. V. Někdo vám přece ucha svěří. JT.
Neb jsem jim toho svěřil. NB. Tč. 43. A my
vám svých věcí s-li. Arch. I. 10. Těch pe-
něz s-il jsem jemu; Svěřil jsem mu svého
(boží Já jemi) jich peníze) svěřil. Půh. II.
371., 421., 584. (II. 508., 543., 586., 588.,