Předchozí (127)  Strana:128  Další (129) |
|
|||
128
|
|||
|
|||
Tradlenka, y, f. = plech při voze nad
nápravou, záblatník, zákolník, jímž se kryje, aby bláto na ni nepadalo. U Srbec na Mor. Bkř. Traducianism-us, u, m., v theologii =
náuka stanovící, že duše lidské spolu s tělem od rodičů pocházejí původem, přenosem a odnoží. Sš. Ž. 61. Vz 8. N. Trafalgar, a, m. = predhoří ve španěl.
provincii sevilské. Vz S. N, Trafika, y, f. (z vlas. traffico, obchod) =
obchod zvl. s tabákem i také místnosť, ve které se provozuje, der Handel, das Gewerbe, das Verkaufslokale, die Trafik. S. N. Trafikant, a, m. = obchodník zvláště
s tabákem. Rk. Trafiti = trefiti. Na Slov. Vz Trefiti.
Tragač, e, m. = trakař. Slez. a morav.
Dšk., Brt., Tč., Nl. T. jest delší valcha, jejíž válec se otáčí kolečkem uprostřed válce upevněným. T. se drží v obou rukou a kolečkem se jede po zemi jak obyčejným trakařem. Brt. v Mtc. 1880. 6. Dělá si z huby tragač (kdo nestojí ve slově). Mor. Brt. Má hubu jako t.; Huba jí jede jako t. Mor. Šd. Na Čajču mám galánku Káču, já si tam pojedu pro ňu na tragaču. Sš. P. 660. (Tč. ). Tragačovati = klábositi, žvaniti. Mor.
Hý. Tragant, u, m. = keř; tez klí (sliz) z toho
kře se prýštící, Traganth, weisses Gummi, der Bocksdornsaft. Tragant, bassorin = sliz rostlinná vytékající z kozinců (astragalus), trnatých křiků jihoeuropských. Šfk. 556., Schd. II. 312., Rstp. 380., 382. Vz Sliz, Čl. Kv. 385., Kk. 256. Tragantovina, y, f., der Traganthstoff.
Šm. Tragantovník, u, m., die Traganthstaude.
Šm. Tragantový, Traganth-. T. gummi, Jg.,
Rk., sliz, Traganthschleim, m. Nz. lk. Tragár, u, m., podreštovník, der Quer-
balken, Tragbalken am Plafond, na němž se dluhy zaznamenávaly. Mor. Tč., Škd. Tragati se s čím, sich schleppen, her-
umschleppen. Tragá se ven se stolkem. Mor. Šd. — se kudy kam. Už se zase po ulici kamsi tragá. Mor. Šd. — se jak dlouho. Celý den se tragá (loudá). Mor. Šd. Tragédiant, a, m. = tragický básník.
Smrž. Tragédie, e, f., tragoedie, z řeckého =
smutno-, truchlohra, divadelní hra truchlivého (tragického) obsahu, das Trauerspiel, die Tragödie. Nz., Rk. T. u starých Řeků jakož i v době křesťanské prvotní původ má ve výkonech náboženských, tam ve slavnostech k poctě boha Dionysa, tuto v tak zvaných hrách pašijových. Při řeckých Dionysiích záhy vznikl obyčej přičiňovati velebným, vážným prozpěvům kůru i monologické provedení nějakého děje; z monologického tohoto provozování utvořil Aeschylus dia- logické povznes je na výši tragickou; So- fokles zdokonalil tragédii dle obsahu i dle formy. Zpěvy kůru nazývány stasima, části dialogické episodia, první vstupní zpěv kůru jmenován parodos. Každý sebe vznešenější |
jednotlivec proti světovému řádu stranný
jest; ve strannosti této tkví popřední pů- vod všeho tragického. Meze této strannosti usiluje jednotlivec zpupně překročiti a puzen jsa bezměrnou náruživostí přerušiti, ba pře- kotiti obvyklý řád světový. V nerovném tomto boji padá hrdina za oběť své obrněné avšak strannické vůle, a proto končí t-die smrtí hlavní osoby v ní jednající. Proto zrcadlí se v řecké t-dii tyto přede vším nauky: Nic přes míru (^rfšv uyav), vládne zajisté nad životem jednotlivcův i celých národů neuprosná Nemesis! Měj v úctě zá- kony božské! Pokoř se klidnou myslí osudu neodvratnému! Nebezpečno jest přílišné štěstí; změna jeho rychlá a neočekávaná! a p. Tragický rozpor (konflikt) spočívá buď v charakteru dramatického hrdiny, neb v po- loze, v situaci, v jakovou okolnostmi často neodolatelnými vehnán bývá. Hrdina jednaje podlé své letory i podlé svých stranných náhledů vráží překotně proti zákonům mrav- ního světa, tyto pak vzpírají se proti sna- hám jeho, až záhubou téhož hrdiny usmi- řuje se porušený jím ve světě soulad. Ta- kýmito charaktery jsou rozběsilý Aias u So- foklea, divoká Medea u Euripida, u Shakes- peara Makbeth, Lear, Othello, Richard III. a j. Dojemnější jest tento rozpor, jenž leží v situaci jednajících osob, jsou-li mu zá- kladem dvě stejně oprávněné moci (kollise povinností). Jedná-li hrdina dle jedné z nich, porušuje druhou; i tu záhuba jeho uvozuje smír v poměry jednáním jeho porušené. V takovouto kollisi stržena Antigona Sofo- kleova. Má se rozhodnouti v boji mezi po- věčnými zákony sesterské lásky, upraviti totiž pohřeb odsouzenému bratrovi a mezi rozkazy vladaře Kreonta, zapovídajícího po- hřbiti v posvátnou půdu škůdce řádu obec- ného. Oba jsou ve svém právu; každému zemřelému přísluší poslední pocta, tím více ji vymáhá láska rodinná; avšak Polyneikes, bratr Antigonin, rozhněval domácí bohy, obmýšleje jich svatyni zapáliti, má tudíž i obec právo proti němu. V tomto rozporu podléhá Antigona, splácí své provinění proti zákonům obecním pokutou smrti; avšak i Kreon, přirozeného práva v jednání An- tigonině neuznávající, stížen trestem neméně zhoubným, jelikož syn jeho u mrtvoly mi- lované děvy vlastní rukou sahá na život svůj. V podobný tragický rozpor přicházejí všichni výtečníci, již v dějstvu postavili se v čelo pokroku v národech i v člověčen- stvu. I v takovýchto podnicích objevují se dvě stejně oprávněné moci: dosavadní vý- voj ve přítomnosti a idea pokroku v bu- doucnosti. Průkopníci nových útvarů poli- tických i společenských, vysoko vztýčený nesouce prapor pokroku, bořivě dotknouti se musejí vážné a stoletími utvrzené auto- rity dosavadního rozvoje v životě národův i lidstva a klesají za oběť nadšenosti v zá- pase s ustálenou touto mocí. Takýmito tra- gickými charaktery jsou na př. Sokrates, Caesar, Kolumbus, Hus a j. Podlé toho všeho tragickým naznačiti lze každý strastný osud zaviněný, kdež pak pokuta není v sou- měru s vinou, tuto daleko převyšujíc, čímž |
||
|
|||
Předchozí (127)  Strana:128  Další (129) |