Předchozí (1090)  Strana:1091  Další (1092) |
|
|||
1091
|
|||
|
|||
— co. P. číslo bojovníkové =— rozmnožiti.
BO. Pomenšiti miery a p. váhu (imminuere — augere). BO. — co k čemu. K prvním hří- chům přispořil nové. Ben. — čeho (k čemu.) Pros Boha, aby mu trpělivosti přispořil. P. statečku, hříchů. V. Přispáří nám víra od- platy. Št. Hněv mu síly přispořoval (roz- množoval). Sych. Račiž zlosti umenšiti a do- broty p. Výb. I. 329. Který chudý člověk není pln naděje a pln touhy statečku sobě přispořiti. Sš. Ĺ. 177. P-ří ran tvých (augebit). BO. — Ros., Leg., Jel., Lom., Reš., Pass., Br. — čemu (čím). Rozkoši přispářeli. BO. Hněvu počatému slovy jest přispářela (jej množila). BN. — čeho kde. Proto Bůh té krásy na ní přispořil (rozmnožil). Ben. V. — čeho jak. Nám jen své milosti přispářej v hojnosti. Ros. Bůh nám zdraví s hojným požehnáním přispoří. Sněm 1608. Jakým způsobem by jím Bůh udatnosti a nechvelosti p. měl. Sš. Sk. 51. — komu čeho. Ježíši dobrý, přispoř nám té víry, skrze niž . . . ZN., Kanc. V tu hodinu p-řil jí Hospodin hustoty vlasuov. Pass. 153. Neb jednostajné chudým i bohatým práva domáhám a ne- dlení hodným důmyslem p-řuje súdci moci důstojenství. CJB. 287. — co čím: šetřením. Us. Přísprostý, trochu sprostý, etwas einfach,
dumm, einfältig. Plk. Přispu, vz Přisypati.
Přispůsobiti atd., vz Přizpůsobiti.
Přisrati, seru, sral, án, ání, přisírati,
přisrávati, noch mehr scheissen. Us. Přísrostlý, subconcretus. P. tobolice.
Rostl. Přísrpovitý, subfalcatus. P. list. Rostl.
Přisrúbiti, il, en, ení, sruby přidělati.
Na Ostrav. Tč. Přissadlo, přissavadlo, a, n., v obec.
mluvě přicucadlo, das Sauggefäss. P-dla hlíst. Krok. — P., vz Přissajidlo. Přissajidlo, a, n., kořen bradavicovitý
rostlin příživných, haustorium, die Saug- wurzel. Kk. 15. Dle Jg. lépe: přissadlo. Přissáti se, přissaji, přissám, přissu, ál,
ání, (v obec. mluvě: přicucati), sich an- saugen, fest anhängen. — se k čemu, nač. Plk. Příssavec, vce, m., der Aspirator.
Příst (přijst), přídu, přídeš atd. = přijití,
kommen. U Opav. Klš. Příst', i, f., rachytis (neduh). Krok. III. 99.
Přistal, a, m. = přistanec. Slov.
Přistalosť, i, f., die Anhängigkeit. Pam.
kut. 52. Přistálosť, i, f., přístojnosť, die Wohlan-
ständigkeit. L. Přistalý, který přistal, angelangt, an-
liegend, anhängend. Jg. Přistálý, vz Přistáti. P. směna n. šichta,
přistávka, die Zustandsschichte, -arbeit. Hř. — P., přístojný, angemessen. L. Přístaň, ě, f., der Flusshafen. S. a Ž.
Přistanec, nce, přístal, a, m., přístojící,
der Assistent, Beisteher. Slov. — P., soudní zástupce, der Advokat. Slov. Bern. Přistání, n., die Anlangimg, vz Přistati.
P. k břehu, die Landung. — P. = přístav, der Landungsort. Boč. exc. |
Přistaniště, e, n., der Ankerplatz. Mkl.
B. 274. Přistárlý, přistaralý, přístarý, etwas
alt, ältlich. Jg. Přistaš, e, m., na Slov. = kdo se při-
ženil. Plk. Přistati, stanu, stal, ání; přistávati =
k někomu stanouti, postaviti se, zu einem hintreten, hinkommen, sich hinstellen; při- byti, přijíti, připlaviti se, ankommen, an- langen, anlanden; dostati se kam, oddati se čemu, sich einer Sache ergeben, wohin kom- men; přivoliti, einwilligen, zufrieden sein, beitreten; státi se, widerfahren, geschehen, einem begegnen, sich ergeben; hoditi se, přiléhati, anliegen, passen, sich schicken; slušeti, sich geziemen, sich schicken; po- moci, beistehen, helfen. Jg. — abs. Čas, ho- dina přistávala (blížila se). L. — (s kým, s čím) k čemu. P. s lodí k břehu (připlaviti se). V. P. k vojně (vojákem se státi), Bern., k něčí dceři (přiženiti se). Plk. P. ke komu = postaviti se. Bern. S ním přistal jeho druh. Ráj. P. k pánu (== do služby). Bern. A aj anjel Páně přistal k němu (k Petrovi). Sš. Sk. 140. Přistanuli jsme k přístavu ko- rábnému. ZN. Věděl, že vojsko přistává k jich krajům. BO. Přistaň k tomu (přivol). Plk. — kam, nač. P. na přistavidlo, Troj., na břeh. D. Já na to nepřistanu (nesvolím). Bern. Den ten přistane na člověka znena- dála. Sš. L. 195. — na čem. Čo mi dáte, na tom přistanem. Poh. 363. — k čemu čím: k břehu lodími. Háj. — kde: u vlasti, Troj., v zemi. Kram. Loďstvo v té úžině přistalo. Sych. Protož razi u sedláka při- stati v dobrej dědině. Žk. 431. — komu. Kabát mu dobře přistane (přiléhá). Plk., Koll. Přistaňte mně (pomozte mi). Bern. — kam: do služby, Bern., mezi vojáky. Plk. — s inft. Pěkně ti přistane lháti (sluší). Šf.
— Přistati si, šp. m.: přivstati si.
Přistáti, stojím, stál, ání; přistávati = při něčem státi, beistehen, dabeistehen; s po-
nětím pomoci, beistehen (um zu helfen); slu- šeti, sich geziemen, sich schicken, anstehen. Jg. — abs. Smrť vždycky přístojí (jest na blízku). Jel. — komu. Pravda tobě přístojí (při tobě stojí). Br. Moc soudná Pánu pří- stojí a příleží proto, poněvadž synem člo- věčím jest. Sš. J. 90. Manželka tvá s jinými přístojí tvé pravici. Kom. Anděl přístojící jemu. Br. Co komu přístojí (sluší), nech se tím strojí. L. — komu proti komu: Vdo- vám proti mocným p. (pomoci). V. — na koho (slušeti). Na něho to přístojí. L. — k čemu. Jenžto přístojí ku pravici chudého. Ps. ms. — s inft. Nepřístojí tobě ptáti se o to. Jg. 1. Přístav, a, m., stráž, тгауабтатцс;, der
Aufseher, Begleiter, Gesellschafter. L. — P., strsl., prokurator, der Advokat. 2. Přístav, u, m., přistavadlo, čerpadlo,
stanoviště, přístaviště, der Hafen. P. — místo pobřežné, v němž lodi pohodlně přistati a se zakotviti mohou, aby jednak chráněny byly před návalem vln, větrů a bouří, jednak aby skládání a nakládání usnadněno bylo. Vz S. N. P. mořský, říčný; vojenský, obchodní, ka- rantenní; přirozený, umělý; svobodný. Vz |
||
|
|||
Předchozí (1090)  Strana:1091  Další (1092) |