sb157-05 0..8296

708

Obyčej má ustavičností ne spěšně kvapě v.
V. Poláček jeden Rychlík jménem vítězil
lidmi (= potáhl lid po sobě) řka, že by on
byl král polský. Mus. 1828. 1. 102. — čemu,
zřídka. Cf. Vítězitel čemu. Vámť jsem bo-
joval, vám vítězil! V. — kde: v bitvě.

Vítězivý, siegreich. V. koruna (diadema),
ZN., zbraň. Tč.

Vítězka, y, m., osob. jm. V. Jan. Tk. V.
75. — V., y, f., die Siegerin. Tč.

Vítězlivý = vítězný, siegreich. V. národ.
Jg.

Vítězně, siegreich. Us., Ddk.

Vítěznice, e, f., die Siegerin. Ms.

Vítězník, a, m. = vítěz. Šm.

Vítěznosť, i, f., die Sieghaftigkeit. Ros.,
Dch.

Vítězný = k vítězi n. k vítězství patřící,
Sieg-, sieghaft, siegreich. V. znamení, kámen,
V., oblouk, oslava, D., brána, Sych., vůz,
Jel., památka, plesání, Ráj, činy. Troj. V.
průvod, tažení, Šb., věnec. Dch. V. pásky,
brány, památky, oblouky římské a řecké.
Vz Vlšk 17., 45., 116., 148., 60., 458. —
V. = vítězící, siegend. V. církev. Aqu. V.
panna Maria. S. N. Král v-ný nad ďáblem.
Hus III. 167. V. Soběslav založil mu cestu.
Ddk. IV. 28. V. lid. Ddk. IV. 216. (Tč. ) —
v čem. Byl ve věcech a bězích válečných
šťastný a v. V. — V. bylina = devětsil. Čern.
Herb. 27.

Vítězohlasný, siegverkündend. V. prů-
pověď, die Tirade. Šm.

Vítězoslav, a, m., Siegbert, Viktor. Berg.,

Vítězosláva, y, f. = triumf, der Triumph.
U v-ě domů se vrátili z pole. Č. Na zna-
mení v-vy. Ddk. V. 228.

Vítězoslaviti, il, en, ení, den Triumph
feiern, triumphiren, Nej.; dle Brs. 232. lépe:
vítězství slaviti atd. — kde. Aby Kristus
jedin v srdci jeho v-vil. Sš. L. 185. — nad
kým (jak). Zjevně v-viv nad nimi v sobě;
Kristus sám o své vlastní moci a síle nade
zloduchy v-zil. Sš. II. 207., 214.

Vítězoslavně, triumphirend. Kos. Ol. I.
149. Již pak v. Pavel vyhlašuje, že... Sš.
I. 167. (Hý. ).

Vítězoslavný, Triumph-, siegreich. V.
věnec, Hlas., brána. D. exc.

Vítězotah, a, m., der Triumphzug. V.
vládyk israelských. Sš. II. 113. (Hý. ).

Vítězový, Sieger-. V. oblouk. Balbi. —
V. věštby. Vz Věštba.

Vítězozpěv, u, m. = vítězný zpěv, der
Triumpfgesang. Sš. I. 96., Nz.

Vítězsky, siegreich. V. se obránil. Pass.
785. V. hospodinu sloužiti. Pass. mus. 318.
V. jich dobýval. Alx. M. v. 70. (HP. 91. ).
Alx. B. 77. (HP. 74. ). Bože, otčě svaty,
ježtos' mé tělesenstvie do té doby v roz-
ličném bojí v. zdržel. Pass. 26. (Hý. ). Mu-
čedlníci v. proti nim se měli. Pass. 954.
V. se s kopím pudě. Alx. (Výb. I. 162. 1. ).

Vítězský = vítězi příslušný, Sieger-, sieg-
reich. Pulk., Leg. V. rov. Alx. V. v. 835.
(HP. 21. ). V. koruna (diadema). BO. Vytekl
sobě na česť korúhev v-skú. Bj. — V. =
vítězný, siegreich. V. boj. Výb. I. 604. V.
řeč. Alx. Šf. v. 45. (HP. 95. )., BO. — V. =
věštný, moudrý v řeči. V. Sibyla. Kat. 1803.

Vítězství, í, -stvo, a, n. = získání bitvy,
přemožení nepřítele, der Sieg. V. jemu ná-
leží; V. před časem hlásati; V-ství přivedlo
naň strasti. Dch. Lidé, kteří málo síly mají,
tehdy v křiku v. hledají. Mor. Tč. Bůh a
štěstí dají nám v. Slez. Tč. Který v hrsti
mal vítězstvo, bývá ponižený. Na Slov. Tč.
Že Čechové dobyli u Mailberka stkvělého
v., jest (jisto). Ddk. II. 295. V-ství obdržeti.
Mark. 1. 153. V. někomu dáti. Výb. I. 31.
V. obdržeti, dostati, odnésti, dosíci. V. V.
bojem dobyti, slaviti, D., ztratiti. Háj. Pa-
mětné znamení v. Br. V-m někoho dařiti.
Rkk. Největší v. sebe samého přemoci. V.
V. obdržeti, lépe než nabyti. Kos. V. nad
nepřítelem dosíci šp. prý m.: nepřítele pře-
konati, potříti, ale toto mínění jest mylné.
Vz nahoře. Prostež za nás pána Boha, ať
nám ráčí, přijdeliť na bitvu, šcestie a v. po-
přieti a dáti. Arch. II. 45. (Šd. ). V. dojíti.
Bart. 4. 18. Bozi nám vícestvie dajú; Ví-
cestvie sě nikomu nekloni. Rkk. 11., 50.
Kdež boje nenie, tu nenie v., kdež nenie v.,
nenie odplaty; A měli sú to v. Římeníné
od Boha, ač sú mněli, by jich bohové jim
to v. dali; Je přemohli a nad nimi v. ob-
držie. Hus I. 310., II. 308., III. 295. (Tč. ). V.
nepřichází bez práce. Hkš. Před časem nad
v-stvím neplesej, strany přísloví o tom vz:
Den, Hody, Hop, Krčma. Lb.

Vítězův. V. věščba. Vz Věščba.

Vítěž, e, f., Witesch, ves u Sedlčan. PL.

Vitha, y, m., osob. jm. V. ze Rzavého
(Víta ze Zrzavého). Vz Blk. Kfsk. 1448. Vz
tamtéž o Vithové.

Vitherit, u, m. = uhlan barnatý. Vz Schd.
II. 38.

1. Víti, věji, vz Váti.

2. Viti, viji (v Opavsku také: vím. Mkl. ),
vij, vije (íc), il, it, ití; víjeti, víjívati = sví-
jeti, winden, abwinden; plésti, flechten, win-
den; točiti, přísti, spinnen. Jg. — abs. Pa-
vouk vije (tká). Orb. p. — co: niti, Us.,
přízi, D., věnec (plésti), V., tabák (točiti). D.
Vijem veniec a vplietam doňho ružu. Dbš.
Obyč. sl. 130. V. piero = kytku vázati na
znamení, že ženich je přijat. Němc. VII. 276.
Ženci a žnečky vijte věnečky. Brt. P. 133.
Budu je v. BO. — co kam: niti na klubko
(v klubko). D. — V. — co komu: věnec.
Us. Vijem ti pérko, veru ti ho dám. Ps. sl.
218. V. někomu věneček. Er. P. 424. Můj
vínečku fialový, vila sem ťa šuhajkovi; vila
sem ťa helekaja, rozpletám ťa naříkaja. Sš.
P. 440. — co, se jak: Had se vije v ko-
touče. Us. Kytky u věnec v. Gníd. V. se
kolem čeho. Rk. Vila ona věnečky: jeden
vila harasem, druhý vila hedbávem, třetí vila
v všem zlatě. Sš. P. 524. Had okolo štítu
se vijící. Dač. I. 209. — z čeho. Švarno
dievča perečko vije z červenej ružičky, bielej
lalije. Sl. ps. 220. Vila vinky z mateřinky,
uvila jich pět. Čes. mor. ps. 72. Vila věnec
ze slziček. Er. P. 149. Víte věnce z pol-
ských květóv svému vyprostiteliu Rkk. 36.
Kdo nestřídmě jí a pije, z trní korunu si
vije. Prov. Šd. Panny z kvítí věnce vijí.
Dh. Z trnů věnec víti. Kká. Sedělo děvča
v trávě zelenej, vilo perečko z růže červe-
nej. SŠ. P. 330. — čím. Vijíc rukama pla-