1224

Čučlík, u, m., cocca, zastr. Pršp. 68. 86.

Čučuľkanie, n. = hlásky housátek. Slov.
Phľd. XII. 739.

Čud, slov. Cf. Mkl. Etym. 357.

Čudáčik, a, m. Cf. Čudák. Slov. Phľd.
VIII. 261.

Čuditi = plísniti. U Studené. Vlchř.

Čudo, gt. čudese, slov., ve starých ruk.
Čjudo, miraculum. Šf. III. 556., 557.

Čudovite. Koně č. mocné a bystré. Slov
Rr. Sb.

Čugun, u, m. = surové železo, v hutn.
Hš.

Čúh, vz Čoch (2. dod.).

Čuhajda, y, f. = nepořádná ženská. Us.

Čúcha. Čúchy = šaty mnoho spravované.
U Bezděze. Světz. 1893. 230.

Čuchálek, lka, m. = kdo rád vše oču-
chává. Vz násl. Tkč.

Čuchna, y, f. = která všude čuchá. Us.

Čuchoň, ě, m. = čuchálek (2. dod.). Roz-
čuchaný é. ČT. Tkč.

Čuík, a, m. = bystré dítě. Mor Vhl.

Čujba, y, f., Spürkraft, f. Zbr. Mudr.
živ. I. 1.

Čula, y, f. = ovce bez uší. Slov. Včka.
IV. 127.

Čumák, u, m., rybník v Písecku. —

Č., a, m. = kdo někde čumí. Lib. NZ. I.
456.

Čumpelík Benj. dr., řed. ústavu choro-
myslných v Praze. Ott VI. 835.

Čuňák, u, m. , rybník v Písecku.

Čungal, u, m. = hnat, noha. Přišli domov
zo zdravými č-ly. Slov. Orl. X. 243.

Čupkov, a, m., les ve Mšecku.

Čupr Fr. Cf. Tf. Mtc. 288., Bačk. Př.
155., Ukaz 96., Pyp K. II. 311 , Ott. VI.
836.

Čuprcajda, y, f. = čuhajda, lehká ženská.
ČT. Tkč.

Čuprina. Ct. Čub (2. dod.)

Čůra, y, m. = kdo se bryndá. Čůro roz-
čuraná (nadávka). Čce. Tkč.

Čurbak, u, m. Gospodárka mala na
hlave ľahkú šatku do č-ka zaviazanú. Slov.
Phľd. VII. 172.

Čuřidlo, a, n. = netrefa. Podoba per
contemptum, ač si diceres netrefa a jako
moravsky č. Bl. Gr. 345.

Čurk, u, m. Krev mu tekla čurkem;
Pršelo č-kem (lilo se). ČT. Tkč.

Čurka, y, m., jm. jednoho z devíti ko-
ledníkův. Jihočes. NZ 1893 521.

Čuvstvovať = cítiti. Slov. Czm. 80.

Čvaňhal, a, m. = tlučhuba.

Čvirk, u, m. = cvrlikání. Slov. Phľd.
XII. 730.

Čvrlík, u, m., cabo, zastr. Pršp. 26. 32.
Rj.: črvlík.

D. Ď.

D se vsouvá. Cf. Šf. III. 476., 497., 528.
Vysouvá se u vyslovování džber — žber.
Bž. 45. Na Dol. se d vysouvá ve skupe-
ninách a) zdn: prázné, b) zdv: zvíhnót; ve
skupen. dc splývá v c: cera, ve skup. dč
v č: svěčit; tam se měkčí a) ve příslov.
hneď, pořaď atd., b) v subst. tvořených
příponou -och: mlaďoch, smraďoch, ale:
staroch. Vz Listy fil. 1891. 431. D a ď
souhl. v Chodsku. Vz Listy fil. 1891. 46.

-d. Cf. Gb. Ml. I. 61.

-da. Cf. Gb. Ml. I. 61.

Ďábel. Když chce ď. svésti, za anděla
se přestrojí. Us. Brt. — Cf. Mách. 209.

Ďáblec, belce, m. = ďábel. Phľd. VI.
253.

Ďáblovník, demoniacus. Pršp. 43. 68.

Ďáblový blud. Marg. v. 17. — D-vá =
zlá ženská. ČT. Tkč.

Dacan, a, m.= dareba, trhan, Vagabund.
Na Hané. Wrch., Rgl.

Dacit, u, m., nerost. Vz Ott. VI. 845.

Dačický. Cf. Pyp. K. II. 353., Mus. 1854.
70., 364.; 1888. 215, Ott. VI. 847.

Daemonism-us, u, m., z řec., víra v duchy.
Ott. VI. 850.

Daemonolatrie, e, f., klanění-se zlo-
duchům. Ott. VI. 850.

Daemonomagie, e, f. = kouzelnictví po-
mocí duchů. Ott. VI. 850.

Daemonomachie, e, f., boj se zloduchy,
Ott. VI. 851.

Dafnetin, u, m , v lučbě. Cf. Rm. II.
342.

Dagmar. Cf. Mus. 1846. 484. a 769.

Dahlia, e, f, barvivo. Ott. VI. 858.

Dach, a, m., vz Daniel (2. dod.).

Dajdonoh, a, m. = bázlivec (převzdívka).
Val. Km.

Dak = křik lelka. Šír. Pt.

Daktylologie, e, f. = řeč prstová, zvl.
počítání prsty. Ott. VI. 872.

Palach = dala jsem. Sl. spv. II. 11.