Předchozí (476)  Strana:477  Další (478) |
|
|||
477
|
|||
|
|||
Přínehtí, n. = část u nehtu. Ndrf.
Přinejméně. Byl povinen při n. šest
Ovcí po sobě zůstaviti. Pal. Rdh. III. 111. Přinejmenším, wenigstens, zum min-
desten. Šm. Přineskoro = přeneskoro. Slov. Šd.
Přinésti. Přinositi. Žvt. otc. 47. b. Při-
nošovati Ž. kl. (328.). — co. Kdo ví, co večer přinese! Us. Zrno veliký plod při- nese. E. olom. — na čem. Orla p-nu na svém ščítě. Výb. II. 40. — co komu. P-se vám štěstí pro život. Šml. P. bohům oběť, Smb., své služby vědě, svou samolibosť obecnému prospěchu v oběť. Osv. — komu čeho. Mé krve císaři přineste. Pass. mus. 471. — co kam. Zlí to přinesli k druhé Št. Kn. s. 106. P-sl dom drščky = zmoklé šaty. Mor. a slez. Šd. Vědomosti do života praktického p. KB. III.— co kde. Dnešní časopis p-ší v čele článek z péra spiso- vatele N. Us. Pdl. — se jak zač več. Srdce, jež za tu lásku s nejčistší radostí sebe samo v oběť p-ší. Šml. — koho jak oč kdy. Nuž veď by ma ten na takýto spôsob za krátký čas o všetko priniesol (připravil). Phľd. VIII 159. — s inft. Při- nesla jemu někakého jišelka postřiebati. Št. Kn. š. 39. Přínět. Také v Chrud. Hk.
Při nízku = nízko. Lastovičky p. n. lé-
tajú. V Podluží. Brt. D. 257. Přinízký, zu niedrig. Zbr. Mud. ž. II.
286. Přínos = přinesení. Napomínal lid ku
p-su peněz. Pal. Dj. III. 1. 142. — P. = věno. Byl to p. chudý: dva uzlíky a truhla všeho všudy. Č. Přínosné, ého, n., Trägergeld, n. Rk.
Přinošač, e, m. = přinášec, der Zuträ-
ger. Laš. Tč. Přinoviti. Slov. Mistr mladší aby po-
vinen byl cech obsílati a svíce páliti, do- kud se jinší nepřinoví. Sl. let. VI. 150. Přinožiti, den Fuss senken. V tělocv.
Přínožka, y, f., Beifuss, m. Čsk.
Přinucení = dřevo přes střih vorů vory
spojující, aby na splavu na sebe Nevyjíž- děly. Na Vltavě. Špd. Přinůška, y, f., Antheil als Beitrag zum
Participations-Geschäfte. Nz. Přinutiti. Synonyma: přibezděčiti, při-
puditi, vnevoliti. Brt. S. 181. — koho k čemu čím: šatlavou. Čr. — kam: na útěk, na svou stranu. J. Lpr. — koho čím odkud. Aniž mají tiem mečem lidi p-covati buď k dobrému neb od zlého. Krnd. 80. Přinutkati. Št. Kn. š. 99. P-kaj je i pod
bezděcí, ať. . . 1b. 149. Přinuzení = přinucení. Asn. 9. Obec
k tomu povolila bez p. dobrovolně. Št. Kn. š. 155. 27. Přinuzený; -en, a, o = přinucený, ge-
nöthigt, gezwungen P. slib neslove volné slíbení. Hus I. 266. = čím: žádostí. Hus II. 250., 253. Přiobřezati. Kdyby kdo k svému užitku
vinohradu p-zoval. Pk. Npj. 103. |
Příobrubí, n., Besteg, v horn. Hrbk.
Přioděný. Kmen p-ný či přispořený či
špřežený či složitý. Šf. III. 534. — čím jak. Budova sloupy bohatě p-ná Us. Pdl. Přioderský, an der Oder gelegen. P.
Slované. Pyp. K. II 2. Priodvážlivý, gewagt. Slov. To zdálo
sa byť p-vo. Lipa. Přiondati koho kde = zdržeti, aufhal-
ten. P-li vás tam do Boha (dlouho). Mor. Sk. Přiopraviti zelé = přimastiti. Mor. Brt.
D. Přiorati brambory. Us.
Přiosnovati, anweben. Us. Lpr.
Přiosobení. Šf. III. 428.
Přiosobený, angeeignet. Písmo slovan-
ské z p-ných písmen z jiných jazyků. Šf. Strž. II. 490. Přiosobiti co komu. Šf. Strž. I. 491.,
Kká. Td. 19., Výb. 1. 458. Příostek, stku, m., Epiphysem, m.
Přiostřiti. Záští mezi nimi se p-lo. Šmb.
Připáčiti. Připač sa eště Na mne raz.
Koll. Zp. II. 243 Přípačka, y, f. = převzvěd. Slov. Pokr.
Pot. I. 218. Připadající. Věci na tak slavnou vy-
výšenost nepřipadající. Kom. Lab. 17. Případečně, per accidens. V.V. 69.
Případek, accidens. Vch. Ar. II. 2., 16.,
VV. 39., Dk. Dj. f. 166., Nz., Ott. I. 117. — P. = případ, Fall. V p-dku, když volení nevede k cíli, stává se, že . . . Šf. III. 141. Případkový. P. pohyb, zvláštnosti. Vch.
Ar. II. 3 , 17. Případnosť, Accidentalität. V Bohu není
p-stí. Hlv. 98. V obojí p-sti nalézáme, že . . Šf. Strž. I 27. Rozličné p-sti lidské. Kol. 3. — P. = důchod. Postranní p-sti. Výb. II. 1570. Obydlí, dědiny s loukami i jiné p-sti v městečku Ročově. Arch. rak. — P. = vhodnosť. P. výrazu, pojmenování, básni- ckého obrazu, podobenství. Mus., Pdl. Připadnouti. — koho. Slon jej připadl
(padl naň). Št. Kn. š. 124. Zatiem mě noc připadla (přepadla). GR. — čeho. Sněhu p-dává. Lpř. — komu kdy. P-padá jí chví- lemi, že . . . Osv. I. 180. — kam kdy. Na los ten p-dla při tahu výhra. Us. Pdl. P-dl k Turkům (přidal se k mm). Vrat. — od- kud. Z toho poměry samy sebou připadají a vyplývají. Vch. Ar. II. 22. Případný = vedlejší. Všecky městské
p-né duochody a platy. 1579. Případoslovec, vce, m., Casuistiker, m.
Rk Případosloví, n., Casuistik, f. Rk.
Případoslovný, casuistich.
Připadování, n., casus, Endung. M. Be-
nešovský. Případný, zufällig gelegentlich.
Případoznalec, lce, m. = případoslovec.
Rk. Připálený vtip = nemístný. U Žamb.
Dbv. Připáliti co komu. P-lil srnci, zajíci
kůži (střelil ho). Us. Dbv. — co kde: pe- čeni v troubě. Us. — kam jak. P-lil (při- běhl) k nám jako zběsilý. Us. Rr. Sb. 477
|
||
|
|||
Předchozí (476)  Strana:477  Další (478) |