Předchozí (1097)  Strana:1098  Další (1099) |
|
|||
1098
|
|||
|
|||
spruch, Spruch, gerichtliches Urtheil. Půhon
a p. panský. Boč. e ms. 1489. Co se stalo p-dóv před tímto sněmem, to jdi před se. Půh. I. 209. Má naň svuoj přísud dáti. Půh. I. 199.. 259., 308.. 387., II. 58. Nemá p-du na něho vzíti; Prosil p-du; Dal svůj p. proti Bohušovi; Přijel na druhý sněm i dal naň p. na 20 hř. Půh. I. 210., 266., II. 12., 530. — P., pří- sudné, die Taxe, welche der Kläger, wenn er den Process gewann, zahlte. Komu pře přiřknuta jest, dal přisud n. přísudné. Půh. Gl. 436. Dal svój p. na svój póhon podlé nálezu panského; Dal nám svój p. před úředníky na své právo. Na úřadě kázali jsme p. vymazati paní Elšky. Půh. II. 492., 521. Přísudek, dku, m., přisouzení, přirčení.
— P. = rozsudek, jímž uloženo jest vedení jistého způsobu průvodů, po jehož pro- vedení teprv nález konečný vydán bývá. Vz S. N. Zuerkennung, f., gerichtliches Ur- theil, n., Ausspruch, m., Ros. Právním přísud- kem mám za vyhranou. Sych. Jak zní právní p.? Sych. Za spravedlivé uvážení a p. žá- dati. Smrž. P. trestu, pokuty. Zříz. z. Tehdy bude moci od toho soudu, před kterýmž mu se p. stal, list zatykací naň vzíti. Zř. F. I. C. 30. P. se dál na něm. Tov. — P. v theo- logii = příznak, přídatek, též vlastnosť aneb dokonalosť (boží) die Eigenschaft, Vollkom- menheit, das Merkmal, attributum. MH. 6. Vz Vlastnosť. Pavel Kristovi božské p-dky přičítá; Obor vlastností p-dky kladnými rozšířiti; Tolikými p-dky již byl Jan oja- snil veliký skutek lásky a pokory Páně. Sš. I. 99., II. 315., L. 213. (Hý.). — P., v mluv- nici, das Prädikat, praedicatum. Někteří filolo- gové činí rozdíl mezi přísudkem a výrokem pravíce ku př.: Výrok skládá se ze dvou částí, z přísudku a ze spony. Bůh (podmět) je (spona) milosrdný (přísudek); je milo- srdný (výrok). Žák (podmět) píše (výrok, v němž jest e sponou a kmen slovesa pis přísudkem). Km. nový běh II. 150. A Gb. v Listech filolog. II. 126. píše: Holým výra- zem přísudku je vždy sloveso, pokládáme-li i ve větách jako jest Bůh jest věčný, jest za vlastní přísudek a věčný za jeho doplněk. Ostatně vz Výrok. Přísudí, ího, m., ämtlicher Beistand.
Přísudkový, Prädikats-. P. dativ, vz
Dativ (I. 214. a).; infinitiv, vz Infinitiv (I. 57. 5. b); přechodník, vz Transgressiv ; příčestí, vz Příčestí (II. 1010). Přísudně, příčetně, zurechnungs- o. im-
putationsweise. Státi se p. hříšníkem. Sš. I. 37. Přísudné, ého, n., vz Přísud, Památné.
Přísucha, y, f., mrť shnilá (nemoc), der
trockene Brand; odhnětěnina sedlem n, cho- moutem, der Brandfleck. Ja. Přísuchý, etwas trocken.
Přísuk, u, m., přisoukání, v tkadlcovství.
Vz Návod. Das Anknüpfen, Andrehen. Přisukovač, e, m., v tkadlc, der An-
dreher. Us. Přisukovačka, y, f., v tkadlcov., die
Andreherin. Us. Přisukovatel, e, m. = přisukovač.
Přisukovati, vz Přisoukati, Tkadlcovství.
|
Přísunně choditi, gehen mit Nachstellen.
Km. (A. Kučera). Přísunný chod, der Nachstellgang, v tě-
locv. P. krok. Km. Přisunouti, přisouvati, zuschieben, an-
hängen, neigen; se, angeschoben kommen. Šm. — co, se kam. Přisunuchu se (naklo- nili se) k němu dva nebo třie panošie, k nimžto on vece. Bj. Přisunutý, zugeschoben, angehängt. A
starý onen přípisek na konci předešlé kapi- toly p. nám ukazuje, že . . . Sš. J. 158. Přísurový, etwas streng, hart, roh. Jg.
Přísušek, šku, m., ein trockenes Wetter.
Rk. Přisušiti, il, en, ení; přisušovati, při-
soušeti, el, en, ení; ještě více sušiti, noch dazu dörren, trocknen, rösten; sušením při- pojiti, antrocknen. Jg. — co. Přisuš někte- rou topinku. Ros. — čeho : hrušek. Vz Při- brati, Při-. — se komu k čemu. Přisušila se mu košile k tělu, k ráně. Us. — abs., na Slov. = mléko ztratiti. Chůva (dojka), kráva přisušila. Leška. — P., Jemanden einen Schlag versetzen. U Místku. Mtl. Přisutí, n., die Zustreuung. Jg.
Přisutý; -ut, a, o, zugestreut. Jg.
Přísuvka, vz Přisouvání. Leč ta libovolná
p. nelíbí se jiným. Sš. II. 241. Přísuvný, pohyblivý, Einschalte-. Pří-
suvné e. Mus. Přisuzovati, vz Přisouditi.
Přisuzující listina, šp. m.: listina ode-
vzdavací. Bs. Vz Přisouditi. Přisvadnouti, zastr. přisvědnouti, dnul
a dl, utí, ein wenig verwelken. — čím. Kvě- tiny horkem přisvadly. Přisvájeti, vz Přisvojiti.
Přísvazečnatý, subfasciculatus. P. list.
Rostl. Přisvěcení, n., die Widmung, Heiligung.
Přisvěcený; -cen, a, o, geweiht. Popové,
jižto jsú p-ni (conseerati) k takej službě. BO. Přisvědčení, n. = uvědomělosť o totož-
nosti cizích úsudků s našimi úsudky. Hš. Vz S. N., Přisvědčiti. Přisvědčiti, il, en, ení; přisvědčovati,
bezeugen, bekräftigen, bestätigen, bejahen, billigen. — co komu: on mu všecko při- svědčuje (svědče potvrzuje). Ros. Přisvěd- čuje se jim (přiznává se) království nebeské. Br. — čemu. Každý jeho slovům přisvěd- čil. Hlas. — komu v čem. Ve všem nám přisvědčuje. Sych. — k čemu. Dch. Při- svědčíme-li k tomu, tedy se vysvětluje. Sš. Sk. 140. — komu (na koho). On tomu zuřivci na svého přítele přisvědčoval, er gab ihm seinem Freunde gegenüber Recht. Dch. Avšak nepřisvědčují jim slova: okolo té doby. Sš. Sk. 140. Fojt p-čil konšelovi tomu a člověku obecnému z Tlumačova na Máchu. NB. Tč. — se k čemu: k pravdě (hlásiti se). Ros. Přisvědčivý, bejahend. Šm.
Přisvědnouti, vz Přisvadnouti.
Přísvět, u, m., ohníček rozdělaný na po-
kraji peci chlebové, aby se do ní vidělo a aby chléb tmavější kůru dostal. Vz Přípal. Us. Mý. |
||
|
|||
Předchozí (1097)  Strana:1098  Další (1099) |