Předchozí (414)  Strana:415  Další (416) |
|
|||
415
|
|||
|
|||
U. pane! Vysoce urozenému pánu Petrovi
Vokovi z Rožmberka. Osvícené a vysoce u. kníže! V. Nejurozenější králi! Troj. U-né múdrosti a ctnosti páni milí! NB. Tč. 263. Urodzený velkomožný pán. Dbš. 86. Poruč- níky činím mocné u-né pány, Viléma... a slovutného P.... Půh. II. 276. Služba naše, urozený! Arch. IV. 409. Vz Uroze- nosť. — U. = ušlechtilý, edel. Muž obličeje spanilého a urozeného. Eus. Urozklejovati co, aufleimen. — se čeho.
Na Mor. Tč. Urozličniti, il, ěn, ění, unterscheiden,
verschieden gestalten. Rostl. 151. a. Urozoměti = urozuměti, einsehen. Ž. wit.
Vz Urozuměti. Mus. 1880. 123. Urozpínati, gänzlich aufknöpfen. —
komu co, čeho. Tč. Uroztloukati čeho, genug zerschlagen.
Mor. Tč. Urozumění, n., das Einsehen. Jg. Vz
Urozuměti. Urozuměti, ěl, ění; urozumívati, srozu-
měti, verstehen, inne werden, einsehen. Ž. wit. 2. 10., 118. 99. a j. — abs. Urozumí, až ho brána potře. Smil. Urozuměl, že jest to Vladislav. Háj. Komu Kristus rozum otevře tohoto čtenie, ten urozumie. Hus II. 219. (II. 57. ). — komu, čemu. Tvému listu smy dobře u-li. Arch. II. 529. Tomu u-měv sv. Mikuláš. Pass. 37. (Hý. ). Tomu každý urozumí. Tkad., St. skl. — sobě = umysliti si, sich eines besseren besinnen. U. sobě v čas. V. — kdy. U. něčemu v čas. V. V ta doba u-mě Heli. Bj. Každé slovo Kristovo jest pravé a kterého nerozumiem, to jeho milosti porúčiem maje naději, že po smrti u-miem. Hus II. 70. — jak: po trúbě (po troubení). Dal. 25. — odkud. Druhé z toho urozumíš, že přijímání osoby velmi kazí obecné dobré. Hus III. 163. — že. List tvój radostně sem četl u-měv, že dobrého by se chtěl držeti a zlé opustiti. Arch. III. 4. Urozundati, völlig auseinander legen. —
co kde: peníze v hospodě. Tč. Urozvážať čeho, verführen. Na Ostrav.
Urozvíjati, aus einander falten. — co,
se čeho. Ostrav. Tč. Urozvírati, alles aufmachen. — co: dvéře.
— se čeho. Us. Tč.
Urozvlačovati, zereggen. — co: hrudy na poli. — se čeho. Mor. Tč.
Urozvlékati, ausbreiten, aus einander
schleppen. — co. Us. Tč. Urozvrhovati, aus einander theilen, ver-
teilen. — co, se čeho, genug v. Us. Tč. Urozžúvati, rozžúti, völlig durchkauen.
— co, se čeho. Na Ostrav. Tč.
Urpín, a, m., vrch nade Hronem u Baň-
ské Bystřice na Slov. Světz. 1880. 363. (Šd. ). Urput, u, m. = urputnosť. Židé u-tem a
odporem svojím znehodují se výsady a před- nosti své. Sš. Sk. 165. Urputěti, ěl, ění = urputným se stávati,
starrsinnig werden. Jg. — U. = hněvati se, zlobiti se, böse, zornig sein. — se proti komu. Ros. Urputile = urputně, starrsinnig. Scip.
Bezž. |
Urputilec, lce, m., der Starrkopf. D.
Urputilosť, i, f. = urputnosť, tvrdošíjnosť
Urputilý = zavilý, tvrdošíjný, starrköpfig,
starrig, stockisch, hartnäckig. U. mysl, hlava (kotrba). D. Urputiti, il, ěn, ění = urputným činiti,
starrig machen. — se = urputěti, hněvati se. — se na koho, se v čem. Chtěl-liby kdo u. se v kacířství. Pal. Dj. III. 1. 217. Urputivě, urputlivě = urputně, starrig,
starrköpfig. Ros. Urputivosť, urputlivosť, i, f. = urput-
nosť, die Starrigkeit. Ros., Smrž. Urputivý, urputlivý = urputný, star-
rig, starrköpfig. Ros. Urputně = tvrdošíjně, neústupně, zavile,
zapeklitě, halsstarrig, hartnäckig. U. a ne- ustupně něco zastávati; u. na svém smyslu státi. V. Tím urputněji na město naléhali. Ddk. III. 164. Urputnice, e, f., eine Hartnäckige.
Urputník, a, m., der Starrkopf. Č. Cf.
Urputilec. Urputnosť, i, f. = tvrdošíjnosť, neustup-
nosť, svémyslnosť, zatvrdilosť, zavilosť, die Halsstarrigkeit, Hartnäckigkeit. V. U. ško- dná jest. Kom. Urputný = zatvrdilý, neustupný, spurný,
tvrdošíjný, zavilý, svémyslný, halsstarrig, starrköpfig, eigensinnig, hartnäckig. V. U. utiskač, Kom., právo. Knst. Člověk u-ho srdce. Dch. U. nepřítel. Ddk. II. 184. — v čem. V hádání nebývej u. Ottersd., Pr., v řeči. Us. Tč. — na čem. Nebuď na svém u. a zarytý. Br. Ursula, Ursula, Voršila, Uršulka, Ur-
šulka, Uršila (Kuten., Arch. I. 177. ), Vor- šilka, y, f., die Ursel, lat. Ursula. Posčana Uršula (poněvadž o její svátek pršívá). Bern. Ursulinka, Uršulinka, y, f. = mniška
z řádu sv. Ursuly, die Ursulinerin. Uršulinský, Ursuliner-. U. klášter. Rk.
Urť, i, f. Ze včel má se ročně z každé
urtě tři kr. odváděti. 1700. (Šd. ). Urtika, y, m. U. Dan. Fr., spisov. Jir.
H. 1. II. 301. Urtinovice, dle Budějovice, Urtinowitz,
dvůr u Lišova. PL. Urtoba, y, f., druh pšenice. Hosp. list.
Urubati, abhauen. — komu čeho kolik
kde. U-bám vám dřeva v lese nošu. Ostrav. Tč Cf. Uroubiti. Úrubek, bku, m. = co uroubáno, usek-
nuto, uťato bylo, das Fragment, Předmět nauky byl o posvátnosti chrámu, jak z úton- kův a urobků u Marka viděti. Sš. Mr. 50. (Hý. ). Ale ješče jsem vždy některak pochy- boval nemaje za to, aby jeho nebožtíka ti kusové byli, ale nadál jsem se, že by úrob- kové byli řečí jeho a utonkové. Arch. III. 298. Urúbiti, vz Uroubiti.
Urubnouti, vz Uroubiti.
Uručení, n., die Verbürgung, Sicherstel-
lung. Neb ižádný poručník bez u. v cizí při nezdá se hodný býti. CJB. 385. Uručení statku sirotčího od držiteluov; U. komor- níka, k čemu se vztahovalo. Vz Zř. zem. Jir. F. 11., 25., G. 26. U. statku sirotčího dědinami. Vz ib. I. 53, |
||
|
|||
Předchozí (414)  Strana:415  Další (416) |