Předchozí (1019)  Strana:1020  Další (1021) |
|
|||
1020
|
|||
|
|||
Μ. obdarování, Aqu., zaslíbení, Reš., práva.
Pr. — M. = milosti se týkající, Liebes-. M. nápoj, píseň, L., svazek. Br. Dlouho spolu hry m-né hráli. BN. O m. věcech na venkově vz Kda. 1876. 411. — M. = milý, geliebt. Dal. — M. = zamilovaný, oblíbený, geliebt, kdo milosť u jiného má. Br., Dal. 36. Sv. Jan m-ný apoštol Ježíšův. Pass. 279. Milostpán, a, m., milostpaní, f., titul
nešlechtických, vznešenějších osob. Vz Bla- horodí. Titul, Milosť. Milosvěžný, liebend, erquickend. Dch.
Milosvitný. M. hvězda. Sš. Hc. 130.
Miloš, e, m., jm. vlastní. Mus.
Miloščemi, instr. = z veliké lásky. Kat.
96., 937. Miloše, zastr. m. milosť. Miloť, milotě — milo + ť, milo jest. Us.
Milota, y, m., Mileš. Us.
Milotěchý, milé útěchy poskytující, an-
genehmen Trost spendend. M. myšlénka. Sš. J. 172. Milotice, ves v Hradišťsku na Mor. Vz
S. N. Milotín, a, m., ves v Kouřimsku. Tk. III.
135. Milounký, velmi milý, allerliebst. Č.
Milouš, e, m. Geliebter. Us.
Miloušek, ška, m. Pro m-ka i náušničku
s úška. Pk. Vz Milouš. Milouška, y, f., die Liebste. Rk.
Milouškovati se s kým. Č. Liebkosen.
Miloutký, milý. Ten můj m. Humač. Ler.
Milovánek, nku, m., milovanec, nce,
m., der Geliebte. Lex. vet. Milování, n., das Lieben, die Liebe, Lieb-
schaft. Jg. M. hodný, V., důstojný. St. skl. M. dětí, peněz, čistoty. V. Μ. čisté, Reš., oslovské. Kom. M. cti, D., sebe samého. Jg. M. společné. V. Největším m-ním milovati. V. M. žen povolovati; m-ním hořeti. V. Potkal mě mládenec k milování. Er. P. 134. M. bez hubiček. Er. P. 204. Škoda toho mi- lování, že netrvá do skonání. Pís. Vz Milosť. Milovanice, e, f., milování, das Lieben.
Plk. Milovanlivosť, i, f., milování hodnosť,
Liebenswürdigkeit, f. Bern. Milovanlivý, milování hodný, liebens-
würdig. Bern. Milovaný, dle Dolany, ves u Přerova,
Mildes. Milovaný, geliebt. V.
Milovatel, e, m., der Liebhaber. Us.
Milovatelka, y, milovatelkyně, ě, f.,
die Liebhaberin. Us. Milovatelný, liebenswürdig.
Milovati. Vzorec časoslov VI. třídy. Präs.
Milu-j-i (Pozn. V 14. stol. došla přehláska i m. kmenového u v präs. veliké obliby: praciji, vysušiji, Št. ), milu-j-e-š, milu-j-e, milu-j-e-me, milu-j-e-te, milu-j-í (-ou). Stran , milu-j-i' vz Průjev a U. Stran, milu-j-í' vz U a -ou. Přechodníky a) přít. milu-je, jíc, jíce; b) minulý: milova-v, milo va-vši, milova- vše. Příčestí minul. času a) činné: milova-l, -la, -lo; b) trpné: milová-n, -na, -no. —Inft. milovati. — Sup. milovat. Čas bud.: budu milovati. — Čas minulý: miloval, a, o jsem. — Přítom. konditional: miloval, a, o bych. — Minulý kondit. byl, a, o bych miloval, a, o. — |
Imperat. praes. milu-j, milu-j-me, milu-j-te.
Kz. Slovesa této třídy vyznačují se pří- znakem -ova a utvořena jsou buď ode jmen, neb od sloves tříd předešlých neb i od jiných částí řeči. Kmenová samohláska jejich jest kromě v s-úžovati verengen, naproti sužovati plagen, jinak veskrze krátka. Kmen präsentis milu, kmen infinitivu milova, rozvedením -u v -ova. Vz více v Bž. Ml. str. 203, v Ht. Ml. sr. 303.; Časoslovo 162., b.; Časování 165., b., S. N. VIII. 666., 668., Kz., Zk. Ml. str. 130. —137. — abs. Lepší rány milujícího, nežli lstivé líbání nenávidícího. Jg., Lb. Pravíť Jezuviti, která panna miluje, že je jako kvítí. Er. P. 117. — koho, co: Boha, rodiče, někoho jako svého bratra (jako své vlastní dítě, jako sebe samého) m. V. Lidé viece statek a zbožie než přátely milují. Vš. VI. 39. Pěvce Dobra milují bozi. Rkk. Blázní, kdo nemírně miluje ženu. Kom. Koho miluju, toho biju; Kdo koho nemiluje, zřídka ho vychvaluje. Lb. — Pozn. V Krkon. = chtíkať někomu. Kb. — jak. Jen slovem a jazykem, ale ne skutkem a pravdou m. D. Milovala jsem ale jen špásem. Er. P. 231., 281. M. koho v pravdě, Št. N. 213., vrúcí milostí, Št. kn. šest. 140., pouhým srdcem, Troj. 323., vší silú, Kat. 92., Boha srdečnou milostí (instr. způsobu), Št., s upřímností. Er. P. 479. M. bez hubiček. Er. P. 204. Největším milo- váním někoho m. V. Boha vším srdcem. St. M. ze srdce, V., ze všeho srdce nade všecka stvoření. Jan z Lobkovic. — koho proč atd. Budu ji pro její ctnosti proti vůli svých rodičů m. Us. Boha z ustanovení papežského m. Chč. 300. — koho jak dlouho: až do smrti. V. — kdy. Miluj mě za černa, za bíla se tě neprosím. Č. Budu ji m. při obědě. Er. P. 318. — se s kým. Sedící mezi pan- nami, s nimi se milující. Štelc. — s adv. M. někoho: velice, upřímně, náramně, srdečně, vztekle, bláznivě, plaše, horlivě. V. —Lieben. Milovec, vce, m., milovník, der Liebhaber.
Mus. Milovidný, lieblich anzuschauen. Č.
Milovně, mile, liebreich. M. někoho při-
vítati, St. skl., přijímati. Vš. Milovnice, e, f. Liebhaberin, f. V. M. něčí,
vlasti. Jg. Vz Milovník. Milovnictví, n., milování, Liebhaberei, f. D.
Milovník, a, m., milovníček, čka, m.,
der Liebhaber, Freund. Hus. M. květin, umění, moudrosti, ctnosti, peněz, hostí, školy, sa- moty, m. ženský, V., D., Jg., pravdy, Štr., honby, hudby. Nt. Vz Milenec. M. kalicha. Kn. Milovnosť, i, f., milování, die Liebhaberei.
Bern. Milovný, milující, liebend. Plápolivě mi-
lovné mysli jest. Št. — čeho: poctivosti, pokoje, Boha a jeho slova, vlasti, žen, V., pohodlí, Sych., nádhery, luxusliebend. Dch. — v čem. Boh jest v lidech milovný. Hus. — M. = milý, lieb, geliebt. M. žena. Br. Miltiad-es, a, m., slavný vůdce athenský,
vítěz marathonský r. 490. př. Kr. Milulenký, velmi milý, allerliebst. Na
Slov. Miluše, e, miluška, y, f., die Holde, das
Liebchen. |
||
|
|||
Předchozí (1019)  Strana:1020  Další (1021) |