329

Ohladáš = ohledáš, spatříš. Kat. 627.

Ohladiti, il, zen, ení; ohlazovati, umglätten,
glatt machen, behobeln, poliren. Aqu. — co
(čím): papír, dřevo, kámen, železo, Jg.,
kočku rukou. Vz Hladiti. — O. = obměkčiti
někoho, bestreicheln, besänftigen. V.

Ohlady, pl., m., ohledy, ohledání, spatření.
Kat. 186. Vz Ohlad.

Ohlas, u, m. Hlahol odražený a rozlíhající
se ohlas slove. Kom. O. ve skalách, Us., der
Wiederhall, -schall, Nachhall, Gegenhall, das
Echo. — O., ozvání-se, odpověď, Antwort,
Aeusserung, f. Hořem o. hoři dáti. Hlas. —
O., na Slov.= zpráva, návěští, Nachricht,
f., Bericht, m. O. někomu dáti. Plk.

Ohlásení, n., ohlášení, die Bekanntma-
chung. St. skl. Vz Ohlášení.

Ohlasitel, e, m., der Verkündiger. Mudr.

Ohlasitelka, y, ohlasitelkyně, ě, f., die
Verkündigerin. Jel.

Ohlásiti, ohlas, il, sen a šen, ení; ohla-
šovati = oznámiti, v známosť uvésti, an-,
verkündigen, ver-, anmelden, ansagen, be-
kannt machen, angeben; veřejně oznámiti,
öffentlich bekannt machen; velebiti, slaviti,
rühmen; o. se = ozvati se, odpovídati, ant-
worten ; prohlásiti, svou mysl na jevo dáti,
sich erklären, sich äussern, verlauten lassen;
znáti se k čemu, sich zu etwas bekennen,
melden. Jg. — co, koho (čím). Pohnutí
mysli zevnitřním znamením o. Troj. Sněm,
Dal., svátky o. (= oznámiti), Kom., ženicha
a, nevěstu, Ros., slovo boží. V., někoho ví-
tězeni. Jel. Něco rozkazem o. O. něčí příchod,
válku. Nt. Slovy těmi byl anděl důstojenství
svoje ohlásil. Sš. L. 13. — co, se (skrze
koho) komu. Bratrům to ohlásil skrze posla,
Zák. sv. Ben. Ohlásil se bratru jeho. Jel.
Ohlásím se mu. Kom. Já jsem mu to ohlásil
Us. — Br. — co k čemu: k obci (konfis-
kovati). V. O. něco k rozkazu něčímu. —
co na koho: vinu. Chč. 621. — co komu
proč. Něčí hříchy jiným o. na potupu jeho.
Chč. 620. Bůh svým věrným z milosti se
ohlašuje. Br. — se o čem. Předmluvou tou
také o účelu spisu svého stručně se ohlašuje.
Sš. L. 5. — co, koho, se kde. Já jsem to
na úřadě, u úřadu ohlásil. Us. Ohlas mne
u pána (opověz). Ros. Ohlásím se u vás. Us.
Já jsem se u něho ohlásil (opověděl). Ros.
Učení Husovo se v Čechách ohlašovalo. V.
Zprávu v novinách o. Us. Všem se tuto přede
vším světem ohlašují. V. O. se před prá-
vem. Pr. Se komu v čem o. (sich erklären)
Er., J. tr. — co, koho po čem. Ohlasuj
slova tato po městech judských. Br. Klatbu
po kostelích o. Žalan. — co kdy. Ženicha
a nevěstu po kázání o. Ros. — se proti
komu. Proti nepřátelům se o. V. Já jsem
proti tomu hned se ohlásil (odpor jsem po-
stavil). Ros. — se komu s čím. Proto
se Vám s tímto psaním ohlašuji. Žer. — se
komu v čem skrze co. Bůh skrze slovo
své často se v milosti ohlašuje. Br. — se ke
komu, k čemu (jak) = znáti se. K čemuž
s ochotností se přihlásili a zavázali. Br. Jeho
potomci za 100 let ohlašovali se k tomu. V.
Často se k nám ohlašuje. Har. — se oč. Kdo
co ztratil, nechť se o to ohlásí (novější). Kram.
— co kam. Ohlaste to až na kraj světa. BO.

Ohlasitý; -sit, a, o = ohlášen, oznámen.
Tkadl.

Ohlasně = zřejmě, laut, offenbar, kund,
öffentlich. Výb. II. 381. 27., 26.

Ohlasný, zřejmý. O. a nezbedná žádost.
Pal. Radh III. 275. -- O., tönend. O. píšťala.
Čes. vč.

Ohlášení, n., oznámení, opovědění, die
Ankündigung, Verkündigung, Ansagung, An-
meldung. O. někoho, něčeho. Jg. Právní o.
k odporu, gerichtliche Anmeldung zum Wider-
spruch. Jg., Šm. — O., o.-se, odpověď, die
Antwort, Erklärung, Aeusserung. Br. — O.-se
o něco, vz Ohlásiti. — O., replika. Pr. Od-
volávající má se do dvou nedělí od rozsudku,
že chce appellovati, ohlásiti a peníze důkladní
při o. složiti. Kol. 33. Die Replik. Odvolávaje
se o-ní učiní ve dvou nedělích od rozsudku.
Kol. 9.

Ohlášený; -šen, a, o, verkündigt, ange-
meldet, gemeldet. Svrchu o-ný (oznámený).
D. — čím: udatenstvím o. (známý). Troj.

Ohláška, y, f., ohlášení, oznámení, die
Kundmachung, Vermeldung. D. — O. zasnou-
bených, die Aufbietung, das Aufgebot. Má
dnes ohlášku. Jg.

Ohlašovací, Anmeldungs-. O. kancelář,
Auskunftskanzlei. Rk.

Ohlašovač, ohlašovatel, e, m., der An-
zeiger, Ankündiger, Verkünder. Rk.

Ohlašovatelství, n., das Anzeigewesen.
Rk.

Ohlašovati, vz Ohlásiti.

Ohlav, i, f., ohlav, u, m., ohlavec, vce.
m., ohlávka, y, f., ohlaví, n., uzda bez
udiclel, Halfter, f. V., Ros. V Boleslavsku, m.,
jinde f. Knst. O., uzdnice, přivazovačka, sta-
věčka. Pt Ohlav vložiti. V. Koni ohlav dáti
(na koně. Šp.). D. O. strhnouti. Lom. Ohlav
jde s koněm. Č. 344. Koně ohlaví přivázati.
Kom., koně za nebo na ohlávku přivázati.
Šp. O. táborní, Lagerhalfter. Čsk. — Ohlaví
v sloupu = makovice, das Kapital. Svétoz. Jg.
— Ohlav, u, m., die Kappe an der Dreschwalze,
očepek. U Olom. Sd.

Ohlavek, vku, m. O. na cepu, vz Cep
(v dodatcích). Brt. — O. = ohlav, die Halfter.
Na Slov. — O., pohlavek, das Kopfstück.
Na Slov. — O., nárt u střevíce, der obere
Theil des Schuhes. Plk.

Ohlavení, n., Uiberschrift, má sice Marek
a Šf. Rozpr. 69., ale ,nápis´ užívali V., Kom.
Jel. Co následuje, může se buď co o. či opa-
kování a stanovení pravd předešlých pova-
žovati. Sš. I. 49.

Ohlaviti, il, en, ení; ohlavovati, ohlav
kovati, halftern. — koho: koně. Us. (Ohlav
mu dáti). Na Slov. — co: znaky dotčené o. =
opakovati v krátkosti hlavy, rekapitulácii.
Marek. — co v kom. O. všecko v Kristu,
co na nebi i na zemi jest (hlavou opatřiti,
pod jednu hlavu sjednotiti, vespolek spojiti,
vereinigen). Sš. II. 79.

Ohlávka, vz Ohlav. — O. u provazníka.
Us. Dch.

Ohlavně, ě, f., srub, die Einfassung des
Brunnens. Plk.

Ohlavník, u, m., kroužek u ohlaví, der
Kappenring. — O. u oje, das Scherband. D.