Předchozí (177)  Strana:178  Další (179) |
|
|||
178
|
|||
|
|||
Dusnouhličník, u, m., die Cyanure. Šm.
Dusnovka, y, f. =- sloučenina dusíku
s kyslíkem. Kod. Dusný, stickend, Stick-. D. plapol, vedro,
Dch., vzduch, ticho, žár, Vrch., puch. Kká. Dusot, vz Dus.
Dusotati = dusati. Lpř.
Duspivo. Reš.
Důstatný, obyčejněji: dostatečný.
Důstatek, das Surrogat. D. škrobový,
kávový. Us. Pdl. Papírové peníze jsou jen d-vkem peněžitým. Skř. Psaná řeč je jen d. a náhradek nuzný mluvy živé. Hš. Sl. 173. Vzájemnost' literatur slovanských v nových časech poněkud probuzená jest jednoty ně- mecké slabý, nemnoho platný d. Jg. Důstojemství, n. = důstojenství. Bdž,
35., 98., 186. Důstojenec, nce, m., der Würdenträger.
Velekněžský d. Sš. Sk. 258. Důstojenství, n. D. královské, císařské,
Šmb. S. II. 44., 273., říšské, Mour., panenské. Št. Kn. š. 62. Pořadí v d., die Rangabstuíung. Čsk. V d. vejíti; d. pustiti, vzdáti. Hus I. 124. Na vrch d. nějakého kdo přišel, těší se z toho. Hš. Čt. 1867. V. 75. Podlé d. svého stavu. Št. Kn. š. 163. (35.). D. vojen- ské u Římanů, vz Vlšk. 428., 429. Důstojně. Máloj' těch, kto by d. mohl
řéci. Št. Kn. Š. 17. Důstojnivosť, i, f., die Vornehmthuerei.
Šm. Důstojnost = důstojenství. Jest to pod
jeho d-stí, unter seiner Würde. Dch. Důstojnůstkování, n., das Vornehmthun,
die Vornehmthuerei. Tě., Šm. Důstojnůstkovati = na důstojného pána
si hráti, nobel, vornehm thun. Mor. Tč. Důstojný = hodný atd. Čím důstojnější,
tím milostnější. Slez. Tč. Třetie šlechetnost a nejdůstojnější jest milosť. Št. Kn. š. 33. Dóstojnejší jest ten, který jest lepší. Hus I. 366. — čeho. Neb jsem nedóstojen slova toho. Mast. 207. Ot nás věrných d-jen jest všeho zlého. Dal. 61. Smiera (míra) dóstojná čsti všaké. Smil. Není d-jen toho, aby . . . Žvt. otc 51. a. D-nás throna. Sv. Mar. v. 365. Ty jsi všech nebes d-na. Sv. ruk. 83. Nedóstojen jsem břemene toho; Který d-jen toho sbožie. Hr. ruk. 43., 275. Člověk cti d-ný; (Ti) našeho pohřbu d-ni nebyli; Slavné chvály dóstojen jest. Pass. mus. 391., 400., 432. Nikdy nenie čsti dóstojen, kto chce býti vždy pokojen. Alx. V. v. 845. (HP. 21.). Ukazuje se d-ným hanby; Nevie člověk, jest-li milosti neb nenávisti d-jen. BO. D-jen jest dělník mzdy. ZN. D-ný chvály, pohaněnie bieše. M. A proto d-ni jsú božie milosti; Ještě jest (Buoh) d-jen většieho milovánie; D. věčného dědictva nebeského, chvály, cti. Št. Kn. š. 12., 35., 46., 83., 109. — s inft. Život pleťský vlastně živořením toliko slouti dóstojen. Sš. II. 29. Ale kněžie jsú duostojni té svátosti požívati. 15. stol. Mnč. R. 73. Nejsa d-jen v jich tvář hleděti; Jáz nejsem d. řemíka jeho obuvi odvázati; Nejsem d-jen jinými vlásti. Pass. mus. 430., 281., 483. Jsú d-ni trpěti pro své hriechy. Št. Kn. š. 35. — proč. Sv. Jan Ev. pro zvláštní čistotu panenstvie d-jen byl, aby... Št. Kn. |
š. 71. — aby. Hospodine, nejsem d-jen, aby
vešel pod mú střechu. Pass. 4. Cf. D. proč. — D. = slušný atd. D. repraesentace, Us., kritika. Dk. Jakož by d-no bylo. Št. Kn. š. 16. Duša, vz Duše.
Dušák = dušný vzduch v dolech. S. N.
IX. 1160., Hř. 17. — D., Dušáky, sam. u Třeboně. Blk. Kfsk. 657. Dušan, a, m. D. Štěp. Silný, srb. panov-
ník 1336.— 1358 Koll. I. 224., II. 275. — D., vz Lambl. Dušánek, nka, m., vysl. řed. želez. hutí.
Vz Tf. H. 1. 3. v. 197. Dušati se = dušovati se. U Brušp. Mtl.
D-li sa časte, že . . . Phld. V. 67. Duše. Cf. Mus. 1863. 3., Kram. Slov., Šrc.
194.—197. — D. = dech. Byl s tichou duší (potichu). U Olom. Sd. — D. = život atd. Má navlhlou duši (opilý). Us. Dhn. D. mu mřela (bylo mu trpko). Soukup. Dře se, duši by pustil. Us. Msk. Totě o duše ztra- cení. Us. Knrz. Spírá se do duše. Brt. Vy- dechl duši = umřel. Tkč. Dokud duši bu- dem číti. Dh. 79. Malá dušička v něm byla (byl v nesnázi). Us. Brt. — D. = čití, srdce. Ze vší duše. Us. Má dušinko! Z té duše přáti. Ler., Dch. Duše milá, slyšeľs o tom ? Brt. Aby milovali Boha se všie duše. Št. Kn. š. 36. — D. = duch v nás, die Seele, protiva: tělo. D. rozumová. Lenz. Bere na duši jako jiný na trakař (o tom, kdo se mnoho dušuje). U N. Bydž. Kšť. D. lidská nezhyne, když i tělo pomine. Beru to na svou duši (ručím za to). Dvrsk. Sto prstů, pět krstů, štyry duše, pět hlav (když čtyři živí mrtvého nesou). Mor. Brt. Ten člověk je krom duše hovado. Us. Visel na ní tělem i duší. Šml. I. 72. Má duši na příč (neumře); má tenkou duši (o hubeném). Minářik. Za- močil si ma, ale ti bude na duši. Mt. S. I. 112. Povídali, že sem umřel, já sem ještě nestonal, ešče byla duša v těle, už mně gajdoš gajdoval Sš. P. 668. D. je nejdražší zboží. Km. Blahoslavené tělo, které pro duši pracuje. Exc. Mordár duši neuškodí, když tělo zabije; Pred kňazom uponiž dušu a pred pánom hlavu. Glč. I. 30., II. 81. Své d. přítel nematný. Hr. ruk. 263. Pravie pod své d. ztracením. NB. Tč. 108. D. má; ne- ostavíš d. mé. Ž. wit. 6. 4., 15. 10. Množství duš. Ž. wit. Bože! v tvoje rucě porúčiemy duše. Výb. II. 18. Tamo i vele duš těká sěmo tamo po dřevech. Rkk. 15. Z d. roz- umné jsa a z masa člověčieho; Miluj Boha svého se všie d.; A tak ukazují, že jen těl jich sú matery, ale ne duš; Pracných duš; Spasenie duš. Št. Kn. š. 15., 36., 105., 275., 284. Pro duši svú slove člověk obraz boží. Ib. — D. zemřelých. Pro Buoh a svých všech předkuov d. List. hrad. 1413. Andělé jich duše k sobě vzechu. Výb. II. 18. Tam (do čistce) sú ty d. šly. Št. Kn. š. 21. Prší-li na den dušiček, říká se, že d. zemřelých oplakávají své hříchy. Tč. Prší-li v den dušiček, mrou děti. Mus. Pověry o dni du- šiček vz v Mus. 1855. 184. — D. = živo- čich atd. Na mou kuši, na psí duši, na ko- čičí svědomí. Us. — D. v Rusku za dob nevolnictví = muž, mužská hlava. Osv. 1886. |
||
|
|||
Předchozí (177)  Strana:178  Další (179) |