226

Obloplodý, rundliche Früchte tragend.
Rostl.

Oblorožka, y, f., licinus, druh hmyziu.
Krok.

Oblosť, i, f., okrouhlosť, die Runde, Rund-
heit, Walzenförmigkeit. Veleš.

Oblošijec, jce, m., opilo, druh hmyzu.
Krok.

Oblouček, čku, m., ein kleiner Bogen.
Us. Vz Oblouk.

Obloučený, vz Obloučiti.

Obloučí, n., das Gewölbe, die Laube. Nej

Obloučiti; vz Oblučiti. — Ob-loučiti, vů-
kol pojiti, um und um verbinden. Rostl.

Obloučká, y, f., nástroj kamenický. Žid.

Obloučnatý, k oblouku podobný, bogen-
förmig. O .směr, list, větve, Rost., obočí. Ssav.

Obloučnice, e, f., die Bügelsäge. Bc.

Obloučnosť, i, f., Bogenförmigkeit, Krüm-
me. O. klenutí. D.

Obloučný, ohnutý jako oblouk, bogen-
förmig. V. O. čára, krk labuti, luk, Ráj.,
Puchm., předsíň, Bogenvorhalle, f., mnoho-
obloučný most, vielbogige Brücke. Dch.

Oblouditi, koho (klamati). Rk. Vz Oblu-
diti.

Oblouk, (zastr. obluk), u, oblouček, čku,
m., der Bogen, Bügel, die Büge. O. slove
každá čásť křivé čáry vůbec, na př. v měři-
ctví o. kruhový, ellipsový atd., kdežto mnohdy
podlé své délky i jiná jména dostává jako :
polokruh, čtverník (čtvrť kruhu), šesterník
(sextant či šestý díl kruhu) atd. V trigono-
metrii značí o. délku kruhového oblouku,
jenž k určitému úhlu, k tětivě, nebo i k ně-
které určité trig. funkci náleží. V stavitelství
značí o. umělé spojení jednotlivých kamenů,
které dle jistého tvaru nad prázdným pro-
storem svobodně se vznášejíce v rovnováze
se drží a formu klenutí určují. O. arabský
n. maurský n. podkovitý, klenbový, kru-
hový, gotický n. špičatý, opěrací, plný (úplný
půlkruh), plochý n. rovný, převýšený, seg-
mentový (je-li to menší o. kruhový), stla-
čený, vz S. N., neukončitý, ellipsový n. ellip-
tický (schodničitý), ujímaný, sedlový, koutný,
průjezdný, ostrý, lomený, noční (v astro-
nomii), stupňový; o. jednoho, dvou, tří .. .n
stupňův, o. stupně ntého, jedno-, dvou-,
třístupňový; o. kývání, kyvu, zachvění,
chvění, Nz., křížový, křížený, o. křížem,
mačkaný, zvýšený, o-ky se přetínající, Šp.,
podepnutý, na stupně rozdělený, o. klenutí,
o. u kola vodního, sklepový, vítězný, Jg.,
obrácený (der Contrabogen). Bc. O. rozvésti,
vésti, rozložiti, Nz., světlosť, tetiva, čásť
o-ku; kružidlo, pilník, nebozez s obloukem;
o-ky hnáti, klenouti. Šp. O. opsati. Most o
jednom oblouku. Har. I.135. O. denní, noční,
Tages-, Nachtbogen; o. dopolední, odpolední,
Vormittags-, Nachmittagsbogen. Š a Ž. Zu-
baté o-ky u želez = chvaty. Šp. O o-cích
vítězných vz KP. I. 125. V oblouk se sví-
jeti bolem. Na Mor. — O., matečník, der
Schoss. V. O. vinný. Rohn. Vinař kmeny
sází a oblouky rozvodí. Kom. O. s hrozny,
der Rebbögel. V. Ta bylina se užívá k ve-
dení o-ku. V. — O. duhy, duhový, der Regen-
bogen. — O. = obruč, Spriegel, m. D. Jehož
(vozu) o-kové ze zlata. Troj.

Obloukan, a, m., alyson, druh hmyzu. Krok.
Ohloukovitý, bogenförmig. Us. O. zeď,
gebogene Mauer. Bc.

Obloukový, Bogen-. O. trubka v uchu,
píla, Um. les., kružidlo, lešení, okno, sloh
(romantický, byzantský), Nz., sukně (Reif-
rock, m.). Rk.

Oblounkář, e, m. Rundstabhobel, m. O. po-
suvný, Rundhobel zum Verstellen; o. s dvěma
plátky; o. římsový, Gesimsrundh.; o. hladicí,
Schichtrundstabh.; o. dvoubřitý, Doppelr.; o.
zubatý, Zahnr. Skv.

Oblounký, hezky oblý, ziemlich rund. Ssav.

Obloupati, obloupávati, abschälen. — co:
strom do kola o. Jg. O. dvéře chrámu. Br.

Obloupení, n., die Abschälung; vz Ob-
loupiti. — O., obrání, die Beraubung. V.

Obloupený; obloupen, a, o, abgeschälet.
Přinesl mu hůlku obloupenou. V. — O.,
obraný, ausgeplündert, beraubt. — z čeho:
z důstojenství, ze cti. Aqu.

Obloupiti, oblup, pil, en, ení; obloupati,
ohlupovati = kůru svléci, abschälen; obrati,
berauben.— co, koho: kůži (stáhnouti).
Orb. p., Šm. Obloupil ho touš. Prov., Jg.
— co s čeho: kůru se dřeva, Br., šupiny
s ryby. D. Kóru (se dřeva) mistrně oblúpí.
BO. Jir. — co, koho z čeho. Jablko z kůry
o. K. Poh. II. 182. Někoho z peněz o., Žer.
Záp. II. 105., z poctivosti. Anth. II. 354.
Ze všech cností oblúpena. GR. O. pannu ze
cti panenské, V., z pokladu, Troj., sebe z roz-
umu, ze všeho statku, V., ze slávy. Br. Ob-
loupilo mne neštěstí ze všeho. Jel. Chrám
z bohactví. Plác. — koho čeho. Obloupila
mne slávy mé. V.; Zk. Krásy své se ohlu-
puje. Troj. 356. Spasitel ďábla všie moci
oblúpil. Výb. I. 367.

Oblouzenec, nce, m., ein Bethörter. Dch.

Oblouzení, n., Irreführung, Täuschung, f.

Oblovati, obluji = váleti, valchovati, po-
hýbati, wälzen, walken, bewegen. Oblováni
biechu ot zlých duchóv. ZN. — co: úd.
Rkp. bib. — co čím. Rk. Ten, jímžto jest
ďábel obloval. ZN. — se čím s čím. Když
nemocný úd svůj drbá a rukama s ním se
obluje. Tamtéž. — čím kde. Aby křesťany
ote všeho zlého schoval, svatým duchem
v nich obloval. Ctib.

Obloviti, il, en, ení, poloviti, fangen, er-
haschen, erkapern. L. Vrzte sieť na pravú
stranu lodě a tu sě oblovíte (invenietis). Živ.
Jež. 14. stol. — co. Čert duši oblovil. L.

Oblovka, y, f., měkkýš břichonožec. O.
lesklá (achatina lubrica), o. pruhovaná (acha-
tina zebra). Vz Frč. 250.

Obložek, žku, m., obkladek, der Umschlag.
O. na nemocný úd. Jg.

Obložení, n., das Umlegen, der Umschlag,
Ein-, Uiberschlag, die Besetzung, Umfassung,
Verkleidung, Jg., die Leiste, der Blindrahmen,
das Fensterfutter; der Beleg der Zunge der
Kranken. Rk. O. sukně, tkanice po stranách,
V., churavého údu (obkladek). Jg. — O.,
zastr. = zahálka. Jir.

Obložený, obložen, a, o, umlegt, umge-
schlagen. Jg. — čím. Zlaté jablko drahým
kamením obložené. Har. Země horami o-ná.
Dal.