sb157-05 0..8296

682

Vidrkaufník, a, m. = překupník. Žer.

Vidrkom, a, m. Wiederkum, samota u
Klatov.

Vidrovica, e, f. = vidrovka. Mor. Šd.

Vidrovka, y, f. = vysoká čepice z vydří
kožešiny, die Otermütze. Jir, Šd., Hk.

Vidúcí = viditelný. Od protivenství všech
nepřátel našich viducich i neviducich. Z
Klem. 139.

Vidvazoda, y, f. Ztrávili noc u vsi jménem
V., za našich dnů již neznámé. Ddk. IV. 28.

Vídyňský = vídeňský. V. peníz. Na
Ostrav. Tč.

Vidzený = vážený, angesehen, beliebt.
U Opav. Klš.

Vidžín, a, m., Witschin, ves u Teplé. PL.

Viec, věc = již, schon, zastr. Jir.

Viece, consilium. Neskryl jsem milosrdie
tvého a viery tvé od viezie velikého. Z.
wit. 49. 11. Vz Více, 2., Věce, 1.

Viecemir, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
127.

Viecež viecež = víc a více. Vymýšlejíc
vždy viecež viecež Št. Obohatie ho viecež
viecež. BO.

Viečina = většina. Na Slov. Ssk.

Viedecký, ého, m. = dohlížitel k okrslku.
Na Slov.

Viedomo, vz Vědomo.

Viehlas = věhlas.

Viele = mnoho, viel. Není toho viele.
Slez. Šd.

Vieliczka, y, f.. Magnum sal, mě. v Ha-
liči. Vz S. N.

Vienie, n. = vání. V. větra. BO.

Vienna, y, f., mě. ve Francii, Vienna Galli-
arum, Vienne. — Vienňan. — Viennský.

Viera, zastr. = důvěra. Jir. Vz Víra.

Vierius, a, m. V. Matěj, †1680. Vz Jir.
H. 1. II. 319.

Vierouka = věrouka. Na Slov. Ssk.

Vierwaldstättské jezero. Vz S. N.

Vietz, e, m., spisov. Vz Tf. H. 1. 192.

Viezba, y, f. Jatu vedl viezbu (captivi-
tatem), vstupuje na výsosť. ZN.

Viezt = vézti. Na Slov. Ssk.

Vieže = víže, váže. Kat.

Vieženie, n. Pak s viežením jdúce zasě,
ostaněchu jí u mase. Kat. 2372. Tak dle
Erb. vydání. Ale dle Gb. (v Listech filol.
1882. 316. ) má se čísti zvězení.

Vigan, u, m. = šaty s driekom a rukávami.
Na Slov. Dievčatka nosia vigan. Dbš. Obyč. 8.

Vigantice, dle Budějovice, Weigelsdorf,
ves u Koldštýna; Wigantitz, ves u Rožnova.
PL., Tč., Vch.

Vigilie, í, f. = noční stráže — V. =
pobožnosti před velikými svátky v noci v ko-
stele konané, der Fest-, Vorabend. S. N.
I já, když sem byl žákem a zpieval sem
s jinými vigilie, tak sme zpievali, jedné
abychme odbyli; neb jiní sú penieze brali
a námi zavláčili i zaorali. Hus I. 307.

Viglotati = viklati, klátiti něčím, schüt-
teln. Na Mor. Vck.

Vignette (fr., viňet), obyč. vinětka, Nz.,
obrázek za okrasu typografickou obyč. ve
mědi rytý, k čemuž někdy sloužilo vinné
listí. Rk., S. N. Vigneta na láhvi s vínem.
S. N. V. 186.

Vigoroso, it., v hud. = silně, rázně. Mlt.,
S. N.

Viheň, vz Vyheň.

Víhlav, a, m., vz Vijohlav.

Vihně, vz Výheň. — V., ves u Šťávnice.
V. mají ocelové koupele. — Vihňanský. V.
teplice, koupele. Tabl. poes. II. 55.

Vihy! křik na koně, aby táhli. Bern.

1. Vích (zastr. věch), u, m., vícha, věcha,
y, f., víšek, šku, m. = hrsť, snopek n. cho-
máč slámy atd., věchet, der Wisch, Büschel,
Scheuer-, Strohwisch. V. slámy, sena, hrachu,
vz Hrách. Š. a Ž. Hrách zralý, když se trhá,
bývá svinut do víchů. Us. Dch. Hrách jest
na víchách (ještě nevázaný). Jg. Viděla
v noci něco do stavení lítat, jak plamenný
víšek a nezapálilo. Er. Sl. čít. 25. Víšky
vinné křoví vázati. V. Víšek u lišně vozové.
Us. — V. = znamení prodeje vína, piva
atd., der Bier-, Weinkranz. Dobré víno i bez
víchů vypijí. Prov. Č. M. 30. Zmokl pod
víchem; míti hlavu pod víchem; býti často
pod víchem (podnapíjeti se. Vz Opilství).
Č., Sych. Pilnější víchy než kostela. Ros.
Pod vích víno darovati, Wein ausschenken.
Na Slov. Z práznej pivnice vystrkuje zelenú
víchu (kdo mnoho mluví). Na Slov. Tč.
Kdyby neměl hlavu pod víchem (= kdyby
nebyl opilý). Mor. a na Slov. Němc., Sd. Co
se týče trhuov a víchuov vystrkování. Arch.
V. 488. — Znamení prodaje. Pod víchem
prodánu býti. V. — V. = znamení zahájení
něčeho ku př. louky (slaměný vích). Um. les.
Vích slámy uvázaný na stromě, na tyčce
do země jedním koncem vstrčené na znamení,
by nikdo nic netrhal, tamtudy nechodil a
p. Us., Půh. II. 412. Z vrchu má vích ne-
vinnosti a ve vnitřku plný zlosti. Na Ostrav.
Tč. Žáden není podla písma vzdálený od
hríchu, preca každý predstavuje nevinnosti
víchu. Na Slov. Tč. — V. = stromek posta-
vený na dostavěné budově. Us. Mtl. V. =
stroj na ryby. Har. — Víchu na někoho
vystrčiti (vykřičeti ho. Vz Kleveta). Na
Slov., Bem., Bart., Č. Z hněvu tajnosť tvojú
na zjav pod víchu vystrčí člověk nedověrný.
Na Slov. Tč.

2. Vích, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 1. 127.
Vicha, y, f., cethosia, hmyz motýlovitý.

Krok II. 262.

Vícha, vz Vích. — V., y, m., osob. jm.
Šd., Arch. I. 249.

Vicher, vícher, chru, m., na Slov. víchor =
vítr veliký bouřící, v kolo povětří pudící,
vichřice, der Sturmwind, Wirbelwind, Wind-
sturm, Orkan, die Windsbraut, das Unge-
witter. D., V., Nz. Vicher. BO., BR. II. 149. a.
Vicherek, rku, m. Ve Slez. Šd. Vícher. V.
Strom sílí se vichrem a člověk bojem v po-
kušení. Hkš. V. (rarášek) točí (honí) se do
kola. Pt. V. a chumel v kolo divně se točí.
Kom. Jedno se vicher zatočí. Žk. 230. V tom
času zatočil se jakýs nový vicher po Praze.
Bart. Moře vichrem naduté; déšť s větrem
a vichrem. V. Pravé fučidlo, co vicher, za-
vrtí se, tu běží zase. Prov. Vz Vichr. —
V. = bouře, nepokoj, der Aufruhr. Kom. Cf.
Tk. I. 419. — V. = zelí bez hlávek, jímž se
krmí dobytek. U Netol. Vik. — V., osob.
jm. V. Jan. Tk. V. 137., Petr 96.