Předchozí (74)  Strana:75  Další (76) |
|
|||
75
|
|||
|
|||
■'. Dobrozvěsť, i, f., gute Botschaft. Ssk.
Dobrozvěstník, a, m., evangelizans. Ž.
wit. 67. 12. Dobrozvěstný, ein gutes Prognostikon
stellend. Šm. Dobrozvučí, n. = dobrozvučnosť. Ssk.
Dobrozvučnosť, i, f. Vz Jg. Slnosť 74.
Dobrozvučný. Sš. II. 184.
Dobrozvuk, u, m. = libozvučnosť. Mus.
1880. 44., Ssk. Dobrozvuký = dobrozvučný. D. rým.
Dobrožije, e, m. = sv. Eutropius. Šd.
Dobrožizn, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119. Dobrš, e, f., Dobrsch, ves u Čestic (u Vo-
lyně). Blk. Kfsk. CL., 1298., S. N. Dobršice, dle Budějovice, ves v Žatecku.
Arch. I. 521. Vz Blk. Kfsk. 205. Dobršín (Dobřín), a, m., Dobrschin, ves
u Sušice, vz Blk. Kfsk. 1217.; samota u Klatov. PL. Dobručeti, el, ení, aufhören zu brummen.
Rk. Dobřučičký = dobručký. Šd., Ssk.
Dobručký = velmi dobrý. Brt. D., Šd.,
Ssk. Dobruch, a, m. = dobrák. Ostrav. Tč.
Dobrúchati = dobřiti. Mor, Brt. D.
Dobrulenký = velmi dobrý. Slov. Kyt.
1876. 19. Dobřúnký = dobřučký. Brt. D.
Dobrúsiti = dobrousiti. Bern.
Dobruš, e, f., samota u Čern. Kostelce.
Sdl. Hr. III. 79., 81. Dobrúš, e, m. = dobrák. Slov. Ssk.
Dobruša, e, f. = hruška, eine Birnart.
Mor. Brt. Dobrušek, ška, m., os. jm. 1570.
Dobruška. VD-šce zavřeli osla do šatlavy.
Vz Sbtk. Kr. h. 28. Cf. S. N., Tk. III. 174., V. 137., 150., Tk. VI. 205., Blk. Kfsk. 682., Sdl. Hr. II. 276., III. 22., 35. — D., zaniklá ves na Mor. D. ol. II. 307. Dobrúšký = dobrý. Ssk.
Dobrušovati, vz Dobrousiti.
Dobrušství, n., die Bonhomie. Slov Ssk.
Dobrutka, y, m. = dobrotka, darebák.
Laš. Brt. Dobružský Duchoslav. Blk. Kfsk. 1045.
Dobrý. Bž. 27., Brt. D. 120., Mkl. Etym.
47. — D. = udatný. Za Dal. přidej: 47. Když ta dva dobrá druhy proti sobě hnásta. Výb. II. 44. — D. = urozený, šlechtický, adelig. Tov. k. 117. Pan Lev bude obsielati pány i jiné dobré lidi k tomu sjezdu. 1477. ,Já jsem lepší než ty', Us. u Čechů při do- kazování slovutnosti a starožitnosti rodu svého v soudu zemském. Pal. Rdh. I. 178. D. družina. Ib. A to jsem jemu řekl z hněvu svého, že nejsi tak dobrý jako já. NB. Tč. 246. Vz D. = u juristu (ku konci) = D. = potřebný, užitečný, spolehlivý. D. firma. Us. Pdl. Debe byl co dobryho, ďál by řemeslo. Mor. Neor. Dybys býł co dobrého, neděláł bys toho. Brt. D. Dobré se zlým promíšané tratí hodnosť svou. Mor. Tč. Krt v dobrých lukách rád ryje. Alx. V. (Anth. I. 3. vyd. 33.). Kak jest dobrá věc čísti písmo sv. Št. Kn. š. 3. D. vášně. Ib. 3. Bude ti ešče kdysi dobrý = budeš vyhledávati jeho rady, po- |
moci; Bude ti to dobré. Brt. D. 206. —
nač. Dřevo jaborové na húsličky dobré. Sš. P. 143. Obilí na mouku dobré. Us. Žito je na slámu malé, ale na klas hrubě dobré. Brt. D. — k čemu. Skutek dobrý k spasení. Hus. Vz Rozum. — do čeho. Ten kůň je d. do tahu (do táhy. Vz Táha). Us. — jak. Dobir mi jest zákon úst tvých nad tisíce zlata. Ž. wit. 118. 72. — D. = dokonalý. D. vodič tepla. Us. Pdl. D. vychování, or- ganisace, Us. Pdl., seno. Sl. les. Dobrý dobre žije, od zlého sa kryje. Slov. Tč. Dobrý má dobrú náděj ze života svého; Někdo od chudobných předků dobrý je potomek a někdy z vzácných rodičů darebný holomek; Zlý vícej nežli dobrý v světě lásky mává (mívá); To dobrému je za dobré, čo je dobré v sobě a ten zlosť má za dobrú, kdo je zlý v osobě; Dobrý v ščastí i v neščastí dobroty nezmění; Dobrý klamstva nemá v skutku a luhárstva v řeči. Glč. II. 109., 124, 301., 308., 309. Dobrého si založenie. Anth. I. 3. v. 34. V dobré víře skončiti. Výb. II. 18. Nic tak dobře dobrému nesluší jako žádnému neškoditi a, komužkoli móž, dobře činiti. Vš. 9. Nevidí se nám, by to dobré bylo. Pass. 14. stol. D. muž chtěl každému dáti dobrý příklad; D. dřevo, ovoce; Nenie sama v sobě dobra nikdy lež. Št. Kn. š. 32., 33., 44. Dobrý dobrým se obchodí; Dobrý do- brého se snaží. Bž. Co dobrého jest, bývá také nesnadné. Sb. uč. Čo sa dobré vidí, to čiň i u lidí. Tč. Ne to dobré, co dobré, alebrž, co se komu líbí. Lpř. — D. = mravně dokonalý. D. skutky, Št Kn. š. 17., Pass. 14. stol., mravy. Alx., Vlč. — D. = laskavý, vlídný atd. K někomu d. Dch. Po dobrém s ním nic nespravili. Us. To je člověk nad míru dobrý. Us. Ten se nedá na dobrou (cestu i. e. nepolepší se). Us. Kšk. Je dobrý, jako boží chléb, Šmil., jako kuře, Pk., že by ho mosel pohledať, jako máslo, Brt., jako léto. Hkš. Na výbor dobrý chlap (velmi dobrý). Val. Brt. I). Beďte (buďte) na mě dobra. Brt. P. 121. Na toho musí člověk s dobrou. Us. Vk. Děkuji vám, bratři milí, co ste na mne dobří byli, už musim od vás; Bývaj, mužu, byvaj dobrý, nechodívaj do hospody. Sš. P. 456., 668. Dobrý dobrou má odplatu. Sv. ruk. 231. Dobří lidé, d. milosť, d. myšlení; Protivenstvie s dobrú myslí trpěti; Čaká s dobrou myslí božieho smilo- vánie. Št. Kn. š. 2., 33., 78., 20., 50. Dobře čiň každému obzvláště dobrému. Tč. D. slova se nekupují; D. člověk brzy se slituje. Bž. — Ironicky. Člověk pro zlosť dobrý, gut zum Aergern. Dch. — D. vůle = postoupení, cessio. Da einer dem andern Erbgründe o. sonst eine andere Gerechtigkeit mittels der Landtafel o. eines Briefes, dobrá vůle ge- nannt, abtreten o. übergeben würde. Vern. LO. fol. 129. (Tov. 132.). Tov. 102., 129., Jir. Zř. zem. 32., 35., R. 2., O. 30., Tk. II. 322., Nál. 157. Z dobré vóle. Št. Kn. š. 35., 115. Ktoby komu chtěl dobrú vůli na listy dáti. Vl. zř. 382. — D. vůle = hody týden po svatbě. Us. u Chrud., Počát., u Kr. Hrad. Kšť., Brv., Kš. Také pozvánky. Kšť. — D. vůle = postoupení, list postupný, die Cession. Sl. les. — D. = přející. Dobrý buď jinému |
||
|
|||
Předchozí (74)  Strana:75  Další (76) |