Obdaruněk, ňku, m. = dar. Val. Vck.
Obdati, umgeben. — co, koho čím:

mračnem, umwölken. Posp. Dle Brs. 155.
german. m.: haliti, krýti.

Obdeľač = opodál, obďaleč. Slov. O.
slýchám jich.

Obdělatel, e, m. O polností, der Be-
bauer. Dch.

Obdělati co jak: pole podlé soustavy
trojpolní. Pdl. exc. — O. = oddělali, prací
zaplatiti. Us. Rgl.

Obdělávací stroj (= k obdělávání polí).
NA. IV. 80.

Obdělávačka, y, f., der Kultivator. O.
ruční. Šp.

Obdělávání, n. O. polí, der Ackerbau,
Us. Pdl., dříví (= sekání), Ehr. 78., sladu,
Pdl., drahých kamenů, die Einfassung. NA.
I. 22.

Obdělávka, y, f., die Umarbeitung, der
Umbruch. Hrbk.

Obdělka, y, f, die Bearbeitung. Šm.

Obdélníkový = obdélníku podobný. Mus.
1880. 394.

Obděložný zánět vaziva (kolem dělohy),
Perimetritis. Nz. lk.

Obdeniar, a, m., Tagesarbeiter, Wächter,
Schichter. Slov. Ssk.

Obděnice, Obienitz. Blk. Kfsk 1375., Rk.
Sl.

Obděrák, u, m., acrocomia, rostl. Vz
Rstp. 1622., Ott. I. 141.

Obdialnik, u, m. = obdélník. Slov. Ev.
šk. II. 21.

Obdialnosť, vz Obdalnosť. Slov. Loos.

Obdíl, u, m., der Antheil. Šm.

Obdiv buditi. Mor. Plody k obdivu po-
noukající. Anth. S němým obdivem na něco
pohlížeti. Us. Pdl.

Obdiva, y, f. = obdiv. Slov. Hdž., Zbr.
Lžd. 250.

Obdiviti co. Obdivují jeho ozdobený zá-
visník. Pal. Rdh. I. 447.

Obdivovati, vz Obdiviti.
Obdivuhodný, bewunderungswürdig. Šmb.
S. I. 395.

Obdlhlý = obdlouhlý, länglich. Slov. Loos.

Obdlouhý. Mkl. Etym. 219.

Obdloužný. Obdlúžná postava. Št. —
O. = obšírný. O. řeč. Výb. II. 995

Obdlžiť = obdloužiti, länglich machen.
Slov. Loos.

Obdlžný = obdloužný. Slov. Loos.

Obdoba. Cf. Jg. Slnosť 42., Ott. II. 237

Období, n. = občasí, občas, die Periode.
J. tr.

Obdobný. Němé souhlásky útvaru stej-
ného slovou obdobné j. xnz n. ydß, nestej-
ného neobdobné j. x«) n. nyß-, Ndr. §. 14.
O. příčina, Psp., přísudek, poznání. Hlv.

Obdolati = vymoci, vysouditi, durchs
Gericht erlangen. Val. Vck.

Obdoleť = obdolati, zdolati. Slez. Šd.

Obdrati = odrati. Nová metla za pár
rokov obdre sa a bude zas len tak jako
tie ostatné zametať. Slov. Phľd. IV. 340.
Nebudem dobrý, nebudem, kým ma neobdrú
na buben; keď budú na mne bubnovať,
potom len budem slubovať (= zlý návyk
nesnadno odložiti). Zátur.

Obdržek, žku, m., der Empfang; Em-
pfangsschein. Šd.

Obdržeti. Synonyma vz v Nabyti. Stojí-li
o. v soudnické řeči samo, na pr. ,On ob-
držel', znamená to tolik, že někdo při svou
vysoudil. Bdl. Tov. 133. — abs. Výklad
ten nemůže o. (obstáti). Sš. — co. Bohactví,
zemu. Ž. wit. 72. 12., 36. 9. — odkud.
Od podobnosti zahrady té její jméno o-la.
Har. — co na kom. O-žel na něm šest kop
panským nálezem. Půh. II. 577. Aby o-la
na svém synu (dosáhla). Sv. ruk. 298. O-li
na svatých, že sú našie rukojmě. Pass. mus.
412. Na Bohu něco o. Št. Móžeš-li na muži
o., aby s tebú bydlil bez skutku. Hus I.
268. Aby svój úmysl na něm o-žel. Kar.
66. — čím: právem. Půh. II. 223. I to
modlitbou svou obdržel. Pož. 3. — jak.
Měl by raději s pravdú odsúzen býti, nežli
by s křivdú o-žal súd. Št. Kn. š. 20. —
kde kdy skrze koho. Vše o-ží u Boha
skrze Marii na všech miestech po vše časy
u najviece na smrti. Hr. ruk. 173. Ta pří-
mluva na konec o-la (zvítězila). V. Kdo
dnes o-žel (bití; tak o šmigrustu se ptá-
vají)? Mor. Vck. — co komu. Když kto
o-ží sobě, aby jen sám prodával takovú kúpi.
Št. Kn. š. 173.

Obdržka, y, f., Recepisse, n. Šd.

Obdružiti. A já najprve dal jsem jemu
sudlicí ploskú a potom obdružil jsem ven
sudlici a jiní tepúce jej . . . Pč. 25. Cf. Dru-
žiti 2.

Obdukční kladívko, pouzdro. Wld. 2., 5.

Obdule, e, f., gloxinia, die Gloxinie,
rostl. Vz Rstp. 978

Obdumaný = promyšlený. O. básne. Slov.
Phl'd. II. 519.

Obduž, e, f., cordia, die Cordie, rostl.
Vz Rstp. 1104.

Obduží. Slb. XLIV.

Obdveří, n. = obložka dveří, die Thür-
bekleidung. Nz.

Obec = pospolitosť atd., die Gemeinde.
V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Kn. rožm.
122.—123., Sdl. Hr. I. 91., III. 108., 280.,
Cor. jur. IV. 3. 2. 426, Mkl. Etym. 219.
Přisáháme, že všecku obec království če-
ského chceme a máme při právích zacho-
vati. Zř. F. I. — O. = všichni obyvatelé
místa. Což všecka obec usúdá, proti tomu
neroď býti. Sv. ruk. 241. Že jsú od vší obce
pravdu pověděti vysláni. NB. Té. 288. Jakž
o. veliká k tomu povolení dala. 1532. Mus.
1880. 498. — O. náboženská. Ten kostel
jest o. spolu sjednaná duchem sv.; O. kře-
sťanská, svatého křesťanstvie. Št. Kn. š. 26.,
86., 163. — O. = obecné jmění. Vše, což
sú měli, před apoštoly kladúc v obec dá-
vali. Št. Kn. š. 132. Všeho dobrého všichni
v obec požívají. Hus III. 295. (296.) To je
na obci = na obecním, n. př. studně. Mor.
Brt. D. 237. — O. = obcování. O. svatých.
Št. Kn. š. 13. Ale všem křesťanům má za-
povědiena býti s nimi obec. Ib. 157. —
O. = shromáždění. Před obcí sedě. Sv. ruk.
177. — O. Na obci, sam. u Ml. Vožice,
u Vys. Mýta a u Humpolce (Metalova ba-
revna); Oberdorf, osada u Golč. Jeníkova;