Předchozí (718)  Strana:719  Další (720) |
|
|||
719
|
|||
|
|||
Střípati = střepati, střápati, způsobiti,
stiften, machen — co mezi kým. Nepřízeň mezi námi s. chtěl. Boč. exc. Střípek, vz Střep.
Střískati = stlouci, zusammenschlagen,
zusammenbrechen. — koho = zbíti. D. — co jak: modly v prach s-ati. Lom. — co čím: hrnce holí. — co proč. Ze zlosti střískal všecko nádobí. Sych. Střískový, Span-. Vz Třískový.
Stříslo, vz Tříslo.
Střísniti, il, ěn, ění = pospiniti, besudeln.
Us. — co čím: ovocem. Střísti, vz Třísti. S. se koho = zbaviti
se, loswerden. Sem rád, že sera se ho střísl. Mor. Hý. Síříš ledu, lépe: stříž. — S., vír mořský,
charybdis, vorrago maris, zastar. Rozk., Lex. vet. Stříšiti, vz Střížiti.
Stříška, vz Střecha. S-ška na oči. der
Augenschirm. Stříšť, i, f. S. ledu. U Chrud. Kd. Vz
Stříž. Stříštěný; -ěn, a, o, zersplittert. Dch.
Stříštiti, il, ěn, ění, zusammensplittern.
Šm. — co. Střítecký, ého, m., osob. jm. Šd.
Střítež, e, f., Arnsdorf, ves u Hranic na
Mor.; vsi u Val. Meziříčí, u Třebíče, u By- střice na Mor., Tč., u Mohelnice na Mor., v Milevsku, u Golč. Jeníkova, u Chrasti, u Richmbnrka, u Kralovic, u Litomyšle, u Klatov, u Volyně, u Pelhřimova, u Na- savrk, u Ml. Vožice. Vz Tk. III. 660., S. N. Stříti, stru, střeš atd., střel, en, ení =
roztahovati, ausbreiten, ausdehen; setříti, verwischen, abwischen. Strsl. stъra, strêtí, sternere, řec. óróypvui, stind. star, strnoti. Mkl. L. 27. — co. Rokyc. Stůl s. Us. — co jak kam. Střete větve svoje v pros- bách ku blankytu. Sš. Bs. 4. Střívě, pl., f. — střevíce, botky. Na vých.
Mor. Věk., Brt., Sš. P. 703,, Sš. Mt. 140. Střízbý (sr. starč. střívný) = střízlivý.
Mor. Kd., Sd. Střízek, zku, na., das Scheuerfass. Vz
Střez. Šp. Střízlík, vz Stříž, 4.
Střízlisko, a, m. = hubený muzik. Šm.
Vz Střízlý. Střízlivě, střízvě, po střížím, po stříz-
livá = neopile, nüchtern. S. živu býti. Hus III. 104. D. Střízvě. V. Střízvě žíti. Sš. Hc. 25. Po střiezvu se ho ptal, kdo by jemuto učinil? NB. Tč. 108. Střízlivěti, střízvěti, ěl, ění; střízvívati,
nüchtern werden. — čeho: vína. Ms. fragm. Cerron. — od čeho: od zlosti. Ms. M. Střízlivost, střízvosť, i, f., die Nüchtern-
heit. V. S. jest zdrželivost' od zbytečných potrav. Kom. K střízlivosti ponoukati. Br. Nestřízlivosť = opilosť. Br. Střízlivý, střízvý; dříve a na Sloven.
posud střezlivý, střezvý, na Mor. střízbý (Šd.); střízliv. Střízvý je strsl. trezvь, příp. -vъ.. Mkl. B. 219. S, = kdo se neopil nebo z opilosti vyspal, lačný, přenes. = rozumu prostného se držící (Sš. II. 338.), nüchtern. S. kritik = rozvážný, besonnen, nüchtern. |
Sš. II. 151. Za s. jak živ to žádnému nedal
(nevyhuboval) jako tenkrát (jsa opilý). U Chocerad. Vk. S-vý život vésti. V. Co s-vý na srdci má, to se opilému na jazyku vypukne. V. Co v srdci s-vého, to je na jazyku opilého. Horný-. Co s. v sobě kryje, to opilý ze sebe ven vylije. Hnš. Kdo je málo střízlivý, bývá časně šedivý aneb aspoň plešivý. Na Ostrav. Tč. — v čem, v pití, y požívání vina. D. — od čeho. Vz Trh. C. — čím: vínem. Kom. (D. této vazby neschvaluje). Střízlý = hubený, mager. Us. Dch., Šm.
Střízov, a, m., Střisau, ves u Chotěboře. PL., S. N. Střizvění, n. = střízlivění. Sš. I. 338. Cf.
násl. Střízvěti = střízlivým býti, nüchtern
sein. --- abs. Není dosti bdíti a s.; S. je všady míru držeti a přes meze opatrnosti nepřekráčeti, veškery náruživosti na uzdě míti. Sš. II. 262., 389. — komu. Vám s-me. Sš. I. 338. Střízvo, a, n., vz Střízvý.
Střízvomyslnosť, i, f. = střídmomysl- nosf. Sš. I. 123. Střízvosť, i, f. — střízlivosť, mírnosť,
krotkost. Sš. II. 262., 351. Oni pak přika- zatele ookory a s-sti v posmechu měli. Hus II. 345 S. slova. ZN. Střízvý, vz Střízlivý. Skrovnosť odhoní
hřiech lakot)-, střiezvu mysl učiní. Št. N. 224. S. útroba; Znám jest výrok Ciccronův. že nikdo za s-va netancuje. Sš. Hc. 27., Mt. 206. A že nemóž býti tak statečný, nenie-li s-vý v jedení skrovný. Hus I. 119. Bděme a striezvi buďme. ZN. Ctnosť učí s smyslem s-vu býti. BO. 1. Stříž, e, stříže, e. střižba, stři-
hačka, y, f. — čas střihání ovec, Schaf- schur, f. Kom., Sych., Ros. 2. Stříž, e a i, f. hrubá váha jedno-
tlivé mince (stříbra n. zlata a mědi dohro- mady), der Schrot. Skř., Nz. Stříž a zrno
: mince, mincovní ráz, der Miinzfuss. Šp. Vz KP. IV. 289. Groš na českou s. a zrno bitý.
D. Vz Zrno.
3. Stříž, e, f. (lépe než stříš, tříž, e, f.,
stříšf), stříž, e, m., na Slov. střiež, u, m. = dělající se led na vodě, das erste Eis, Grund- eis. Aqu. — S. = rozpukaný led na řece, das Treibeis. S. jde. Us. — S. = jíní, der Reif. Let. 462. — S. vinná ~ vinná sůl, der Weinstein. D. 4. Stříž, e, střízek, žka, střížík, a,
i střížíček, čka, m. — pták pobřežný, hi- j rundo riparia, die Ufer-, Wasserschwalbe. — Střízek, střížík, střížíček, střížiček, střízlík. střízlík = malý ptáček, králíček, na Mo- ravě plotníček (Brt.), troglodytes, regulus, motacilla trochulus, das Goldhähnchen, der Winter-, Nessel-, Meissen-, Zaunkönig. V.. Kom. Vz Frč. 354., Schd. II. 442., S. N. Toho střížička bych po jídle snědl (das
kleine Männchen stecke ich in Sack). Sych. j Jsi jako střízlík. Us. Vrů. Ty střižičku vtáčku, ty neseješ, nevořeš, jenom dycky lauduješ. Sš. P.' 728. 5. Stříž, e, f., v tělocviku. S. zanožmo,
prednožmo. Tš., KP. I. 573, |
||
|
|||
Předchozí (718)  Strana:719  Další (720) |