1342

Obrativý, versatilis, zastr. Hank. Sb.
182.

Obrázdiť = brázdou oborati. Phľd. X.
469.

Obrazivo, a, n. = látka obraznosti, Stoff
der Phantasie. Msr.

Obrazk, u, m., reflexus. Pršp. 51. 87.
Rj.: obraczka, obrazka.

Obrázkový. O. knihy. Vz Ott. VI. 329.

Obřezné, ého, n. = plat za obřezávání
rév. 16. stol. Wtr. Obr. II. 358.

Obrindzovaný. O-né těsto do polévky
zavařiti. Pokr. Pot. I. 110. Cf. Brindza.

Obročánek, nku, m., annicas, zastr. Rozk.
Pršp. 16. 62.: amimus.

Obroda. Cf. Ž. kl. 91. 15.

Obrostlina, y, f. O. skály. Arch. IX.
449.

Obrousiti co: celou ves (oběhnouti).
Lib. NZ. I. 542.

Obrový. O. hroby na způsob valů sta-
věné. NZ. I. 108.

Obrsti, obrtnúti, vertere, zastr. Hank.
Sb. 266.

Obrtedlý. O řeč, syllogismus, zastr.
Hank. Sb. 177.

Obrtel. Cf. Mkl. Etym. 385. a.

Obrtnouti. On s koněm na něho se
obrtl. Wtr. Obr. I. 109. Vz Obrsti (dod.).

Obrubati člověka = zbíti. Půh. III. 351.

Obruč = náramek. Zbrt. Krj. I. 101. O.,
obrúček přílbice. Vz Zbrt. Krj. I. 164.

Obručovati, imbrigare, zastr. Rozk.

Obrujed, u, m., virus. Pršp. 19. 46.

Obrv. Cf. Mkl. Etym. 382. b.

Obrví nevodu (obruba). Wtr. Obr. II.
527.

Obsedný = posedlý. Mnoho (lidí) o-ných
ďáblóv zbavil. Umuč. sv. Jiří. 663.

Obsiež, obsěž, complexio, complexus. Je-
hož božstvie jmá obsieži bez všech strastí.
Kat. 1842. — Jir. Mor. 53.

Obsnúť = otočiti, omotati, ovázati. Ob-
snuli súdok povrazom. Slov. Phľd. II. 527.

Obsučka, y, f., semetrum. Pršp. 91. 97.

Obščúrať, vertrocknen und in Folge
dessen bersten. Obščúraný chléb = obeschlý
a rozpraskaný. Na Hané. Wrch.

Obščúhrať = oščúrať, okorati. Val. Slavč.
43.

Obtáhlý = podlouhlý. Dal o. suknice
dělati. Arch. XII. 56.

Obtíž. Cf. Mkl. Etym. 351.

Obtuchnúť = obeschnouti. Val. Slavč. 46.

Obudon, u, m., mixalia, rostl. Pršp. 26.
17.

Obuchkať = lehce bouchati. Slov. Phľd.
X. 229.

Obuj starší než obojí. Gb. Ml. II. 97.

Obujněti, incrassare. Ž kl. CH. 2.

Obůr, Flur. Mkl. Etym. 382. a.

Obuv. Mkl. Etym. 371. a. Obuv starší
doby hl. ve 13. a 14. stol. Tk. VIII. 496.
až 498., Zbrt. Krj. I. 73. nn., 95., 148., 268.

Obvazné, ého, n. = plat za obvazování
rév. Wtr. Obr. II. 358.

Obvejčitookrounhlý v dod. oprav v:
obvejčitookrouhlý.

Obvejšný. O. lůžko = nad podlahu zvý-
šené. 1552. Wtr. Obr. II. 836.

Obveselka, y, f. = zábava u nevěsty
před svatbou. Mor. Brt. Sv. 18.

Obvučený. Kvítí včelami o-né. Č. II. 16.

Obyčej. Cf. Mkl Etym. 397. b. Obyčeje
čes. lidu. Cf. NZ. I. 302. nn, II. 184. Vý-
roční obyčeje lidu morav. Vz Obzor 1892.
(Brt.). O. činí dobré řemeslo a časté zku-
šení mistrovstvo. Dal. List. fil. 1891. 345.
O-je na den sv. Jana Křtitele. Vz Mus.
1891. 252 — O. = způsob. Aby na ni žádný
nesahal žádným obyčejem. Arch. IX. 2.

Obykání. Chč. m. s. II. 83.

Obykati rozkošem těla. Chč. m. s. III.
79.

Obyklý v chladu. Chč. m. s. III. 79.

Obyti se = obvyknouti. Mkl. Etym. 397. b.

Obyvatedlník, a, m , Inwohner, m. Půh.
III. 237.

Obyvatel. Gt. pl. -tel a -telů. Gb. Ml.
I. 82.

Obyvatelstvo v Čech. Vz Ott. VI. 109.
nn., 483. nn., 518., 537., 546. nn.

Obývati ve vsech; U nich na před-
městí o-val. Arch. XII. 309., 520.

Obzdec, e, m., Belzebub, zastr. Rozk.

Obzubí, n,, Zahnscherbchen.

Obzug = propuštění a odejití ze služby.
V 16. stol. Wtr. Obr. 1. 328.

Obzvláštniti, obzvláštňovati komu co:
zvlášť dělati. Lib. NZ. I. 457.

Obžinky. Vz o nich v NZ. I. 592.

Obživnictví, n., Nährstand, m. Št. (Uš.
Št. 159.).

Obživniti, recreare. Jgć. XIV. 1. 13.

Obžrač, e, m., ottax, zastr. Rozk.

Ocas = vlečka. 15. stol. Ott. VI. 447.

Ocasáč, e, m. = sýkora mlynařík. Šír.
Pt.

Ocasovati se = ocasem hýbati, mrcati.
DSt. I. 196.

Océbený = ubrečený. Val. Slavč. 58.

Oceliť. Doma chvilku neocelil (celé
chvilky nepobyl). Val. Slavč. 86.

Ocelolitina, y, f., Stahlguss, m. Tch.
1889. 78.

Ocosek (ocásek), sku, m. = cop. Laš.
Sb. D. 60.

Oč (ocz), omen, zastr. Pršp. 3. 51.

Očepek děla = kruhovitá vyvýšenina
okolo čepův. Ott. VII. 242.

Očerň, ě, f., sardis, zastr. Rozk.

Očilupač, e, m., herminius. Pršp. 21. 92.

Očim, ě (i), f. Dle Km. 1886. 28. Tedy
ne: O., a, m.

Očista. Očistu vykonati. Wtr. Obr. II.
769.

Očistec = smrduté vězení v Praze v 16.
stol. Wtr. Obr. II. 835. — O. Tam jeti je jako
očistec proskočiti (nemilo). Arch. X. 27.

Očistkový výměšek, Lochialsecret.

Očistky bílé, lochia alba, červené, 1.
rubra, syrovatečné, 1. serosa. Ktt. exc.

Očistník či pomocník = osoba, která
přísahala, že věří v pravosť přísahy své
strany. Vz Wtr. Obr. II. 704.

Očistný. O. přísaha. Wtr. Obr. II. 769.

Očizna. 1481. Půh. V. 477.

Očkatý koláč = nahoře přeložený tak,
že místy vykukuje vložené mazání. U čes.
Brodu. NZ. I. 240.