Předchozí (687)  Strana:688  Další (689) |
|
|||
688
|
|||
|
|||
Sklípkan, Vogelspinne, f. Cf. Brm. IV.
704. Sklípkatý, zellig. Vz Rst. 492. S. sar-
kom, Alveolarsarkom, cévový nádor s-tý doupnatý, angioma cavernosum. Ktt. exc. Sklípkovina, Cellulose, f. Vz Rst. 492.
Sklípkovitý, zellicht. S. sarkom, Alveolar-
sarkom. Vz Sklípkatý. Sklípkový. S. dužnina, Alveolarparen-
chym, průchod, -gang. S. šelesť. Slov. zdrav. 453. Sklípnatý = lůžkový, Alveolar-. S. vý-
čnělek, -fortsatz. Nz. lk. Sklivcový. Cévy s., vasa hyaloidea.
Sklíze, e, f. = sklizeň. Dch., Sládek J. V.
Sklížený; -en, a, o, zusammengeleimt.
Us. Pdl. Sklo. Cf. Mkl. Etym. 328. a., Šf. Strž. I.
63., 469., Šfk. Poč. 188., 198., 231., 240., 298., 299., Mllr. 50., Zpr. arch. IX. 29. S. řím. Vlšk. 511. S. (stklo) = co v ohni steklo. Pdg. 1885.109. Naděje ze skla. Šml. Tmavé s. míti = zacláněti; Má kapsu stále jako s. (čistou, prázdnou)! Us. Kšť. Příliš černým sklem na něco hleděti (přísně posuzovati). Šml. Tu celý potok zamrznutý ako s. Dbš. Sl. pov. III. 37. — Skla = brejle, daleko- hled. Us. Skloktati = sklektati, setřásti. Dítěti
kolíbáním mozek s. Kos. Sklomistr, a, m., Glasmeister, m. U Po-
čát. Jdr. Sklon sroubovice, ZČ., přímky šikmé
k přímce základní, Jd., magnetický, obzoru, Stč. Zem. 668., 288, materníku, vz Slov. zdrav., života. Kká. Den se k sklonu chýlil. Vrch. S. písmen proti čáře. Km. 1891. Sklonek. Pivo je na sklonku (na mále);
Nalil mu ze s-ku; Pije s-ky. Us. Rgl. S. u směr národního života. Pal. Rdh. III. 21. Což je stará B. ... na sklonkách (umírá)? Sk. — S., annominatio. Vz Jg. Slnosť. 78. Skloněný. Kmen nominalně s-ný. Anth.
Tvary s-né (deklinované). Vz Gb. Ml. I. 67. Stařeček s hlavou skloněnou. Hdk. Plochy k sobě s-né. Jd. Zrcadla skloněná pod 60° úhlem. ZČ. III. 38. Sklonidlo, a, n., Inclinatorium, n. Ssk.
Skloniti. U M. Benešovského též sklo-
nívati. — co: týl, Hdk., zrak, Kká , chřbet. Št. Kn. š. 121. — koho = pokořiti. B. Janda. Však ho Pánbůh skloní. Us. Šd. — kdy. Při modlitbě Bohu se s. Kká. — co, se kam (odkud) jak. S. se v jho, Vrch., hlavu na něčí prsa, k noze zbraň. Us. Den za hory se sklonil, v moře, nad údol, Vrch., ku konci. Hrts. Pahorek se mírným svahem ke dvoru skláněl. Vlč. Kde se k bílým horám zářné pásmo hvězd z přehluboka modra svaté noci sklání. Kká. K sl. j. 133. — co k čemu: nohu k modlitbě. Vrch.— co kde: šíji před někým. Vrch. Větru vání po horách stromky sklání. Mcha. — jak. Obloukem dolů se s. Mtc. 1. S. se mrštností. Kká. Která (slova) se neskloňují všemi čísly dle jednoho a téhož kmene. Ht. v Mus. 1859. 228. S. se přes zábradlí. Kká. Skála skláněla se kolmou stěnou. Vrch. Tu ji (švec ženu) přes stól za vrch skloni, div že jej hlavy nezlomi. Hr. rk. 377. |
Sklonitý jak. Půda nestejně s-tá. Zpr.
Sklonkový. S. jehla. NA. V. 291.
Sklonný, declinirbar. S. slovo. Lpř.
Sklonohřbetý. Brm. I. 3. 191.
Sklonomer = přístroj, kterým se sklon
magnetické jehly měří. NA. V. 292. Skloňování. Vz Kvř. Ml. 40.-95., Gb. Ml.
67. O s. cizích jmen. Ib. 67.-68. S. cizích jmen v češtině. Sepsal Václav Svoboda. V Praze. 1887. U 1. a 2. dekl. činí se rozdíl
mezi životnými a neživotnými; v 13—15. stol. rozhodovala osobnosť, ne životnosť. Vz List. fil. 1882. 126. Strč. s. zájmenné. V Praze 1885. Gb. Z pojedn. kr. čes. spo-
lečnosti nauk. VII. 1. Strč. s. substant. kmene -o. Gb. V Praze 1886. Tamtéž. Strč. s. jmen cizích s lat. koncovkou -ius, -ia (ias, -io). Gb. v List. fil. VIII. 98.—101. Strč. s. substantiv kmene -u. Naps. V. Flajš- hans. List. fil. XVII. 138. nn. Sklop. Mkl. Etym. 118. b.
Sklopení očí. Hrts.
Sklopený. S. oko (v geom.), Jrl. 405.,
bod, ib. 389., zrak, Vrch , kuželosečky. Vnč. 29. Sklopiti. — co: rovinu (otočiti ji kolem
stopy) na rovinu průmětnou (do průmětny), umlegen. Hra., Jrl. 424. Listy mucholapky sklopují obě polovice své dohromady, když hmyz na nich se usadil. Kk. — co kam, kde Oko s. v zem. Osv. V. 758. S. oči před přísným pohledem. Us. Pdl. Sklopka = sklop na ptáky. Rgl. — S.
krejčovská, Lappchen, n., Patte. f. Sklopný, Fall-. S. dvířka, NA. III. 140.,
sedadlo, Klappsitz. Dch. Sklostička, y, f. = choulostivosť. Nov.
Sklostivý = choulostivý. Nov.
Sklouzati, vz Sklouznouti.
3. Sklouzati něco = schvalovati. Val.
Vck. l. Sklouznouti kde. Nad touto formou
(lok. pl. v -ás) sklouznul Dobrovský jako nevida mlčením. Pal. Rdh. II. 202. — od- kud. Talíř mi sklouzl z ruky. Us. Tč. Z toho s. nelze (to pominouti). Šf. Strž. II. 423. — se komu. A kedy sa jim noha zkľzne. Dbš. Sl. pov. I. 345. Sklovatka. Cf. Dud. 9... Brm. IV. 2. 240.,
330., Břichonožec. Skľúčený = sklíčený. Mor. (již.) a slov.
Šd. Sklůstka, y, f. = sklostička. Nov.
Skluzavka, y, f. = pahorkovitá dráha,
Rutschbahn, f. Us. Skluzkota, y, f, = skluzkosť. Rk.
Sklz, u, m,. Kiks, m. Slov. Loos.
Skmenovitěný. Česká řeč je s-ná slo-
venčina. Hdž. Větín 60. Skmitati, skmitnouti, blitzschnell herab-
fahren. Jestřáb (s výše) po zajíci skmitl. Kká. Td 47. -sko. Šf. III. 422., Pal. Rdh. I. 139. Včé-
rajško, dneško, zitrajško, včiléjško, loňsko, letojško, nejčastěji v pádech kosých: po včérajšku, před včérajšky, před loňsky atd. Mor Vz Brt. D. 146. Při jménech místních v -ín a -ice (pl.) přípona -sko ku kmeni se připojuje: Domanín —Domansko, Hodo- |
||
|
|||
Předchozí (687)  Strana:688  Další (689) |