Předchozí (265)  Strana:266  Další (267) |
|
|||
266
|
|||
|
|||
(blátem). U Rychn. Ntk. Když z Korinta
po půldruhaletém tam přebývám do Jeru- salema se ubíral. Sš. II. 75. (Hý. ). — se kam proč. Sedlák hned za rozkazem na zámek se ubíral. Kn. poh. II. 124. — se nač. Ta zem na nohy se ubírá (chytá, lepí). Us. u Rychn. — se odkud kam kudy, jak, s čím. An Sichemané cestou se ku Pánu ubírali. Sš. J. 74. Hrobovým stínem hlubo- kého lesa dvé poutníků se cestou ubírá. Er. Kyt. 88. Ubírám se od vás k svému Bohu z údolí bolesti do vlasti slavné. Er. P. 518. Ot hradu na skálu (ubíral se, obcházel). Rkk. 27. Zástup Bavorů skrze zemi českou bez jeho svolení s davy k Boleslavu Chra- brému se ubírajících. Ddk. II. 77. Ubírati se ze světa. Us. Šd. Že pustou, osamělou cestou se domův ubírati bude; Když pak se Pavel z Řecka léta 58. ubíral na Filippy do Jerusalema; Od Jordana se ubíral do Galiley. Sš. Sk. 102., 191., 202., J. 64. (Hý. ). Tisícové s ním lesem se ubírali; Z Augš- burka přes Brenner se ubírajíc; Biskup Robert sotva se ubíral maně po cestách Řehoře IX.; Vojsko ubíralo se po cestě trstenické k Olomúci. Ddk. II. 408, 430., V. 191., 232. (Tč. ). — se s kým. Jak stala, s plejači sa ubírala: Poďme, pletci, plet do pola. Sš. P. 792. — se čím. Ubrati se peřím (zapeřiti se). U Chrud. Kd. (Keř) potřebuje většího kolíčku, zvlášť ubere-li se tak růžemi jako loni. U Rychn. — se odkud kdy (kam). Samou nocí se od nás ubírali. Sych. Před slunce východem ubí- rali jsme se na cestu. Ml. — se oč. On se moc o to ubíral (ucházel). Us. Vk. — se za kým, za čím. Za ním ubírali se po- mocní vojové; Za nimi ubíralo se ducho- venstvo; Národ veliké své muže poznával, jim porozuměl a za nimi se ubíral; Pře- mysl zjevně se ubíral za politikou oka- mžitého prospěchu; Vysocí prelatové po většině ubírali se za rozkazy papežskými; Ota osvícený posud ubíral se za vysoko vztýčeným praporem Staufův. Ddk. IV. 53., 243., 331., V. 27., 167., 293. (Tč. ). — se v čem jak. Čechy a Bavory v politice za- hraničné ubíraly se jedním směrem. Ddk. V. 149. Ubreptati, ubreptávati, müde schwatzen.
— koho. — U. = breptavé vysloviti, her- plaudern. Ros. Úbřežník, a, m., der Strander. Šm.
Ubřinkati = zabřinkati, klimpern. — co
komu na čem. Ať nám nějakou na té citaře ubřinká. Ros. Ubrknouti, knul a kl, utí; ubrkati, ubr-
kávati = ulítnouti, wegfliegen. Ros. — komu odkud. Pták mi z klece ubrkl. Us. Ubrman, vz Uberman. Vs. 570.
Ubrmaniti, vz Ubermaniti.
Ubrmanský = ubermanský. Neměli toho
činiti do výpovědi u-ské s mé strany; List se čtyřmi pečeťmi u-skými. Půh. I. 358., II. 577. Ubrmanství, vz Ubermanství.
Ubrocení, n., die Bespritzung, Befleckung.
Ubrocený; -en, a, o = v krvi zbrocený,
von Blut besudelt. V u. rouše. Br. — čím. Roucho krví u-né. BR. II. 882. |
Ubroditi, il, zen, ení a děn, ění, ubro-
dívati, ubrozovati, durchs Schwemmen nass machen; se, sich nass machen (im Waten). — se, co kde: v kaluži. Us. Ostří mečův ubroďte v těle nepřítele. Dch. Ubrotiti, il, cen, ení; ubrocovati = krví
pokáleti, mit Blut beflecken, bespritzen. Vz Ubrocený. — co: roucho. Us. Ubroukati = uláti, ausschelten. — koho.
Ros. Ubrousek, vz Ubrus.
Ubrousiti, il, en, šen, ení, ubrušovati,
abschleifen, abwetzen. — co: kus kordu u. Ros. — čeho: nože (kousek). Jg. — co kde: špičku na noži. Tč. Ubroušecí, Abschleif-. U. kolo, brus.
Šp. Ubroušení, n., die Abschleifung.
Ubroušený; -en, a, o = broušením tenší,
kratší, abgewetzt, abgeschliffen. Us. Ubrtiti, il, cen, ení = brt n. díru udě-
lati, uvrtati, bohren. Us. Ubřuňkaný; -cín, a, o, quickig, übel auf-
gelegt (von Kindern). U Olom. Sd. Ubrus, u, ubrousek, sku (zastr. obrusec,
sce), ubrouseček, čku, m. = stolní pro- stěradlo, das Tisch-, Tafeltuch, die Tisch- decke: roucho k utírání rukou a úst při stole a jinde, das Handtuch. Jg. U. od briją, briti = tondere; srbsky a slovinsky brisati = utírati. Šf. Na Zlínsku obrus. Brt. Ubrus. V. Na stoly ubrusem přistřené talíře kladou se. Kom. J. 553. Ubrus tažený, Sych., Šp., oltářní, Jg., kávový. Kh. Ubrus na stůl, ku kávě; páska na ubrousek, das Servietten- band; u. nitěný; dej čistý u.: prostři u. Us. Dch. Zle si ubrusem setřel. Pal. Dj. IV. 2. 403. U. sněžné bělosti. BN. Pakli se jest zpovídal, má se utříti u-sem, totiž pokáním. Hus III. 189. Padl pod stůl a na ubrus mu pomoci nemožno (z vinného nelze učiniti nevinného). Šml. Světz. 1881. 295. U. ušpi- niti, pokáleti, umastiti, do prádla (špina- vého) dáti. Ubrouskem ústa si utříti. Chrám vyšehradský vybíral 1088. od každé klíč- nice hradu ročně jeden u. a jeden ručník. Ddk. IV. 153. Ubrus u Římanů. Vz Vlšk 194. Ubrusní, Tischtuch-. U. podnožky (ve
tkadlcovství). Mtc. 1882. 159. Ubrusník, u, m. mappa, der Tafeltuch-
baum. Rstp. 1335. U. pomoučený, m. tana- ria. Ib. Ubrúskaný, vz Zabrúškaný.
Ubrychati, bespritzen. U Uher. Hrad. Tč.
Ubryndati, besudeln, bekleksen, verder-
ben. Us. Sd. Ubuditi, il, zen, ení; na Slov. -děn, ění =
zbuditi, erwecken. — koho. D, Leg. Ubu- dichu jeho. ZN. Ktož vida zahynutie bratra ve snu hřiecha, neubudí-li ho, shřešie; Plís- kání nestatečné ubudí spanlivé a často pro- spěje z nějaké příčiny; Přistúpili sú k němu učedlníci jeho a ubudili sú ho. Hus I. 145. 232., II. 48. — koho z čeho: ze sna. Bj. Přís- nosť ubuzuje člověka z duchovního spánku. Sš. L. 51. — co kde. Aby jeho důvěru v něm ubudili; Aby touhu a snahu po něm u nich tím značněji ubudil. Sš. Sk. 36., 159. (Hý. ). — co jak. Ješto pohybem od Šimona způsobe- |
||
|
|||
Předchozí (265)  Strana:266  Další (267) |