Předchozí (1116)  Strana:1117  Další (1118) |
|
|||
1117
|
|||
|
|||
Následovati. — abs. Následuj (volají na
vodiče, nalezne-li stopu a má-li dále jíti)! Richťs aus! Škd. List následujícího obsahu. Us. — koho, čeho. N. boží vůle. MH. 13. N. sv. andělóv, Št. Kn. š. 122., svého ujce činóv. Hr. ruk. 65. N. koho = nalézat na koho, obtěžovati. Brt. D. 234. — koho v čem. Následuj jeho v témž. Št. Kn. š. 29. N. Krista v chudobě, v ctnostech, v po- koře, Hus I. 404., 408., 430., otce u vládě. Bdl. Ve všem n-val šlépějí svých předchůd- cův. Lpř. Děj. I. 28. — jak. Nábožně ná- sleduje. Výb. II. 13. Věrně originalu n-val. Jir. Anth. I. 32. — kudy. N-duj mne ce- stou závratnou. Vrch. — čím. Nemůžeš-li sv. Marie panenstvím, snaž se n. pokoru. St. Kn. š. 81. — nač. Roku, který na smlouvu tu n-val. Bdl. — oč. Že jeden mládenec o dcerku jeho následuje (za ní chodí). Us. Drsk. — N. = adorare, modliti. Vz Modla, Modlitevník (dod.). Jichžto sú nenásledovali otci jich, non coluerunt. Ž. kl. Deut. 32. 17. Následovavosť, i, f., der Nachahmungs-
trieb. Sm. Následovce, e, m., der Nachmann. J. tr.
Následovně = potom. Byl předně dě-
kanem v Příboře, n. byl v Brně děkanem. Beck. II. 1. Následovní = následující. N. věk. Šf.
Strž. I. 569. Následovnička, y, f. = následovnice.
Bern. Následovník. N. zlého. Sv. ruk. 251.
Buďte moji n-ci. Výb. I. 345. Aj věrný n-če! Hus I. 238. Skrze apoštoly a jich n-ky; N. dobrého tovařistvie, šlechetnosti. Št. Kn. š. 26., 78. Následovný = konsekutivní. Nz. — N.,
folgend. — čeho. Lid dobrých skutkóv n. Hus I. 339. — N. = následování, úcty hodný. Ó n-ná trojice, o adoranda trinitas! Hymn. 1418. Divná jest i n-ná pána našeho po- kora. Hus II. 403. Následství, n., die Nachfolgerschaft. N.,
úprava n. v říši české; Slíbil mu n. po sobě. Ddk. II. 176., 326. — N. = následek. Slov. Czm. 91. Náslech, u, m. = doslech. Vím to z ná-
slechu. U Rychn. Naslechatelkyně, ě, f., die Behorcherin.
Šm. Nasléchati co. Háje němě n-cbá. Koll.
Daremné řeči n. Št. Kn. š. 48. — jak. (čemu). Napjatě něčemu n. Šml. N-li všichni z ticha nejhlubšího. Kká. Td. — kam: do dálky, Sá., v dálku. Vrch. — kde. Kdo za dveřmi n-chá, sám o sobě slýchá. Ehr. V jeho dveřích naslýchá. BO. — se čeho. Dosť jsem se toho naslýchal. Us. Nasleplý, etwas blind. Šm.
Naslíditi se, genug herumspähen, -spü-
ren. Us. Nasliněný; -en, a, o, mit dem Speichel
benetzt. N. prst. Us. Nastiňování, n., die Befeuchtung mit
dem Speichel. N. potravy v ústech. Osv. I. 559. |
Naslizlý, angeschleimt. Šp.
Náslona, y, f. = náznak. Sš. J. 88.
Nasloniti, il, ěn, ění, nasloňovati = na
značiti. Sš. Naslouchací, Horch-, Lausch-, N. prů-
kop. NA. III. 164. Naslouchač, e, m., der Horcher, Lau-
scher. Kká. Td. 66. Naslouchadlo = naslouchátko., Rk.
Naslouchal, a, m. = naslouchač. Lpř.
Sl. II. 435. Naslouchati sladkým zvukům, lépe:
sladké zvuky. Cf. Naslechl to (nikoli: tomu). Us. — Brs. 2. vd. 150. Naslouchátko. Vz Slov. zdrav.
Naslouchavý, gern horchend. Šm.
Násloupí, n. = architrav. Method II. 56.,
Vlšk. 4., 6., 7. N., imôTvhov, epiatylium =
příčné dřevo položené od středu sloupu ku
i středu vedlejšího sloupu nad abakem. Ott,
II. 691.
Nasloužiti se kde, genug dienen. Us.
Násloví. N. souhláskové, samohláskové, KB. 2. vyd. 2., Lpř. Sl. I. 43. Vynechání i samohlásky v n. Mkl. aL. 198. Nasloviti sa = namluviti se. Slov. Hdž.
Ds. 4. Naslovní hláska. Ndr., Lpř. Sl. 1. 43.
Náslovník, u, m, das Titulaturbuch. Šm.
Naslovovzatosť, i, f. = váha, vážnost,
dobré jméno, das Ansehen, Gewicht, der Name. Nz. Naslovovzatý, berühmt. Vz Slovo.
Náslunec, nce, náslunečník, u, m. = slu-
nečník. Slov. Bern. Nasluška, y, f. = naslouchátko. Hk.
Náslušný, horchend, lauschig. Dch. N.
methoda vyučovací (akroamatická). J. Sý- kora, Blanda 54. Vz Ott. I. 645. Naslyš býti = slyšeti. Bývají hlasy n.,
které Dobrovskému vytýkají, že . . . Bdl. Živ. Dobr. 122. Předkládali pěkně, kterakby n. byli, žeby před krále jim škodné řeči přišly. Arch. IV. 122. Naslyšeti se čeho. Dosť jsem se toho
n-šel Us. Náslyšný, horchend, lauschig. Vz Ná-
slušný. Dch. Násmadní, halbdurstig. Slov. Bern.
Nasmáti se. Tak svej chudobě sě na-
smiesta. Dal. 131. Násměška, y, f. = násměch. Slov. Phľd.
II. 515. Násměšný = posměvačný. Kdybys byl
slyšal tie n-né řeči zpupných pánov. Slov. Zbr. Hry 101. Nasmetiti, il, ěn, ění = smetí nadělati,
viel Kehricht machen. U Bzence na Mor. Šd. U Přer. Šd. Nasmjoť se = nasmáti se. Las. Tč.
Nasmokati sa. Nasmokal sa hoďa prasa.
Slov. Sb. sl. ps. I. 107. Nasmolený; -en, a, o, mit Pech ange-
strichen. — N. = opilý. Us. Sd., Sn. Nasmoliti komu = vybiti. Ten mu jich
n-lil. Us. Vck. — se = opili se, sich be- trinkeu. Nasmraditi kde: ve světnici. Us. Dch
Nasmrkati. Ten mu toho n-ká (málo
dá). Us. Č: T. Tkč. |
||
|
|||
Předchozí (1116)  Strana:1117  Další (1118) |