Předchozí (356)  Strana:357  Další (358) |
|
|||
357
|
|||
|
|||
sen, sich einer Sache widmen. Na Slov. Aby
každý tým lepšie dbal na to, na čo zavzal sa; Kamkoľvek v svete obrátiš sa a na čo zavezmeš sa, budeš aký najšťastnejší môžeš len byť. Dbš. Obyč. 92., 105. A veď už, keď len tak zavzal si sa na to, choď, hľadaj. Dbš. Sl. pov. VII. 47. Zavzlykati, zavzlyknouti, knul a kl, utí,
aufschluchzen. Us., Šml. I. 52., Hvls. Zavznášeti, vz Zavznésti.
Zavznésti, zavznášeti se = povznésti se.
— kde. Bo len ta duša uzrie mesiáša, čo nad svetom sa zavznáša. Phld. III. 471. Zavzněti, vz Zavzníti.
Zavzníti, zavzněti, zazníti, zazněti, zni,
ěl, ění, anfangen zu klingen, erklingen, er- tönen, erschallen. — abs. Zavzní hlas zvonu, trouby zvuk. Kom. Zavzněly trouby. Ros, Zavzněla veselá novina. Jel. Zavzněl po- hřební pochod. Dch. Hudba zavzněla. Us. Vlč. Zavznely zvuky vojanskej hudobnej bandy. Na Slov. Lipa 268. Tvorčie slovo božské zavznelo a zem, more, prameně, po- toky a rieky vyviedlo. Na Slov. Tč. Preto drumbielky hlások zaznieva, keď deň búrny už zamdlieva. Č. Čt. II. 99. Ať zavzní hlahol trub a bubnů hluk. Us. Tč. Takové válečné zpěvy zaznívaly, když r. 1158. usneseno bylo tažení do Italie; Kde zpěv zaznívá, tanec není dalek. Ddk. IV. 216., 249. Keď teda už na své všetci sa osádlili místa, trúby tedáž zazňá. Hol. 19. — komu kde. Dal mi jednu, až mi v uších zaznělo. Ros. Od- tedy zaznievaly na brehoch tej stepnej rieky bojovné spevy a brinkot zbrane. Lipa 218. Okolo uší mu zavzněl divoký chechtot a zlostný křik. Němc. 1. 137. Na Radhošti zazněl zvonec, pohádce té už je konec; Na- jednou zavzní za dveřmi zvoneček. Kld. II. 159., 279. V kterém uchu ti zaznělo? Us. Tč. Krok jejich zazněl v dlažbě mramorové. Čch. Mch. 40. Hněv jí zazněl v hlase. Kká. K sl. j. 33. Před jeskyní zazněl rohů hlas. Vrch. Zaznela zbroj nad ním a hrmotný dávala brinkot. Hol. 22. On zrútil sa tedáž a bitá zem zaznela pod ním. Hol. 100. — komu čím. Zazněl jí i Sion písní. Ráj. Tím váním šumot splavu z dáli šeptem zaznívá. Goll. — co po kom. Zavzním po Horaci libou písničku. Puch. — odkud. Zazněji (zazněje?) z bubnov hrozný sal. St. skl. II. 207. S věže zazněl zvonů zvuk. Us. Zpěv zavzněl z úst mladistvých. Us. Tč. Křik zazníval s levé strany. Němc. Struna ked z nadzemských bytov zaznieva. Lipa 351. Z ňader zazněl vzdech; Hlasně zazní sborem ze všech retů. Kká. K sl. j. 30., 135. Z pro- tějška do vln a větru bouřné vřavy zazněl choral z chrámu z dáli. Vrch. Myth. I. 156. Vz Z. kdy. — kam. Tu zaznělo pronikavé vzkřiknutí v otevřená okna. Hrts. Ať surma zavzní do boje. Na Slov. Tč. Rozveselá mu pri tom do uši zaznívala hudba. Hol. 144. Se hroziti budou, když v troubu poslední zavzní. BR. II. 91. b. — jak. Zavznej bôlne ešte ráz. Kyt. 1876. 29. Ozon trúb hlasne zaznieva. Ppk. I. 85. Vesele a lehce zazněl (rohů zvuk). Vrch. Ačkoli o Kristovu pří- chodu den po dni hlas zvučí, avšak teprv potom tak zavzní, až jej i mrtví v hrobích |
uslyší. BR. II. 112. b. Vz Z. odkud. — kudy.
Hudba zavzněla salonem. Hrts. Jásot zazněl davem. Vrch. Horou zaznel výkrik. Kyt. 1876. 4. Jak by z dálky tony harf mi lesů šerem zaznívaly v sluch. Vrch. — o čem. Pořad jen o vlasti píseň má zaznívá. 0. exc. — kdy odkud. Při žnivách zaznívá zpěv jásavých Slovaček. Us. Tč. Tu po velkém čase tvorčie slovo božie od ducha božieho zavznielo. Na Slov. Tč. — jak daleko. Hlas jeho zazníval míli cesty. Němc. I. 138. Zavztekliti, il, en, ení = vzteklým uči-
niti. Zavždy, immer, immerfort. Pišta ešte ne-
častejšie domov chodieval, odkedy ho mati k ženbe z. nutila. Lipa 201. Zavždy duch môj z rána myšlienkon sladkou svieže se okrieva Ppk. I. 48. Zayhry (zastr. = za hry, zahrávaje si,
zum Scherz). Jel. Enc. m. Záz, záze, vz Zadu.
Zaźabiti, il, en, ení, zazabovati = za-
chladiti, erkälten. — si co: nohy. — se. Na Ostrav. Tč. Zazábnouti = zazábsti. Vz Zábnouti. Us.
Šd. Zazábsti, vz Zábsti. — koho kam. Za-
záblo mne v nohy, v ruce. Us. Šd. Zázadí, n., der äusserste Hintergrund.
Šm. Zázahradský = kdo bydlí za zahradou,
wer hinter dem Garten wohnt. Us. Šd. Zazardzavělý = zazrzavělý. Slov. Bern.
Zazardzavěti = zazrzavěti. Slov. Bern.
Zazářiti, il, ení, zazařovati, erglänzen. —
abs. Oheň zazářil. Us. — komu. Boží den ti opět zazářil. Nitra VI. 16. — kdy se kde. Byl to skvělý okamžik běhu světového, v němž zazářilo týmě národů. Ddk. IV. 69. Na východě se zazářilo. Us. Tč. Den, jímž prestol zhanobené země v ní zazářil. Kká. K sl. j. 237. — se jak. Nebe ohněm za- zářilo. Us. Tč. Zazařovati, vz Zazářiti.
Zazásobení, n., die Versorgung, Verpro-
viantirung. Z. koho čím. Us. Zazásobený; -en, a, o, versorgt, verpro-
viantirt. — čím: vodou, ledem. Zazásobiti, il, en, ení, zazásobovati, ver-
sorgen, verproviantiren. — koho, se čím na jak dlouho: potravou na měsíc. — se kdy: v čas. Phld. III. 419. Zazátkovati, einspünden. — co: láhev.
Šm. Zazavdančený; -en, a, o = na co se dal
závdavek. Z. kůň, obili. Mor. Šd. Zazavdančiti, il, en, ení = na něco
závdavek dáti, Angeld geben. Na Mor. — co: koně, obilí. Šd., Vck. Zazávětati, zazávětiti, zazávětovati, testa-
mentarisch legiren, vermachen. — co komu: 100 zl. Us. Šd. Zazávětiti, vz Zazávětati.
Zazávětovati, vz Zazávětati.
Zazávitkovati = závitkem něco opatřiti.
Us. Šd. Zazdání, n., vz Zdání.
Zazdáti se, scheinen; träumen; gefallen.
— se komu. Co se Vám to jenom zazdálo ?; |
||
|
|||
Předchozí (356)  Strana:357  Další (358) |