Předchozí (445)  Strana:446  Další (447) |
|
|||
446
|
|||
|
|||
matt machen, schwachen; se = zemdleti,
entkräften, entnerven, angreifen. — co, koho. Nemoc mne zemdlila. D. Smilstvo paměť zemdluje. Lom. Zemdlils moc nepřá- telskou. Br. Zemdlil všecku moc jejich. 1589. Kanc. kostel. Ani která nemoc ho z-la. Hus II. 431. Zemdlil moc ďábla. Kanc, V. Chtíce
stav městský z. Let. čes. 448. — V., Troj., Kom., Br. — koho, se čím. Někoho bojem z. V. Města válkami se zemdlila, V.; se prací z. Us. Kristus svú smrtí naši smrť zemdlil. Št. N. 312. Sami sme se rozdělením vojska z-li. Žer. 17. Postem se z-li. Hus III. 187. — se od čeho, skrze co. Aby
se tvá vína od toho nezemdlila. Ms. o štěp. Z. se skrze práci. Vus. — co komu. Smutok (mi) zemdlil všecku sílu. Sl. ps. Šf. II. 128. Zemdlítko, a, n. = čakan s prohlubinami
polokulatými. Techn. I. 386. Zemdlivý, infirmus, slabý. Veleš.
Země, ě, zem, i, f., vz Hráze. Dle Brs.
země lépe než zem. Země skloňuje se podlé Bůže, zem podlé Kosť. Z., zemlja, lit. žeme, zd. zem. Schl. Gt. pl. strč.: zém. Všech zeem. Dor. 24. Mých zem. Alx. BM. 8. 28. Vz Listy filol. IX. 307. Na Ostrav.: zemja. Tč. Na Slov, Ostrav. a ve Slez. také: zema. Země v instrum. zemňou m. zemí místy na Mor. Knrz. Země vzorec novočes. a staročes. skloňování v Bž. 96. — Z. = koule zemská, okruh zemský, die Erde, Erdkugel. Vz S. N. Matka země. V. Noc posula vsiu zemiu Rkk. Země se okolo sebe a okolo slunce obrací. Země jest kulata. Us. Z. jest splo- štěná. Nz. Povrch z., die Erdoberfläche. Vz Dráha, Jádro, Kůra, Osa, Magnetičnosť, Obor, Pás, Povrch, Tělo, Teplota země. Pět dílů země: Europa, Asie, Afrika, Ame- rika, Australie. Plochy země nad hladinu mořskou mnoho nevystupující: roviny, ní- žiny; plochy vysoko nad ní ležící a roz- sáhlé: vysočiny. Roviny pískem n. kame- ním pokryté bez všeho rostlinstva: pouště (písčité, kamenité, solné); ostrůvky zelené prameny zavlažené v poušti jsou: oasy; roviny daleké bez stromů a s jednotvárným rostlinstvem: stepi, v Němcích nazývají je Heiden, v Uhrách pusty, v Americe prérie. Pt. Vz více v S. N. X. 320.-330. Země se otáčí sama o sebe, o svou osu, o svou vlastní osu, kolem osy, kolem své (vlastní) osy, na své ose, okolo sebe, okolo své osy; kula- tosť, okrouhlosť z., die Kugelgestalt der Erde; sploštěni, sploštělosť země, die Ab- plattung, vz Povrch, Obsah, Hutnosť; Z. jest kulatá, má podobu kulatou, kulovitou, ku- lovatou, koulovitou; má tvar koule, koulo- vitý; podobá se kouli; země je sploštěná, splosklá, připloštělá, má podobu, tvar koule sploštilé. Š. a Ž. Útvar země, die Erdbil- dung. Sl. les. Domněnky o původu země. Vz Krč. G. 7. Měsíc otáčí se okolo země; Slunce dává naší zemi teplo; Na zemi jsou vrchy, údolí, řeky, moře, města atd. Exc. K zemi, erdwärts. Dch. Kľaje a hreší, že až zemi ťažko. Mt. S. 1. 90., Dbš Sl. pov. I. 241. Potĺka sa po svete, ako čoby ho ani zem za syna nemala. Mt. S. I. 94 Zemo, zemo dobra, aj ty nas živivaš, po smrti prikryvaš. Sš. P. 78. Kopec zo zeme jest |
nametaný. Sl. let. VI. 78. De (kde) sirota
plače, všady sa zem trase, de slza odpadne, znamení ostane. Sl. spv. IV. 155. Skryj sa bárs do prostried zeme, my ťa drápmi vy- hrabeme. Btt. Sp. 75. A byla tam papírová zem a já jsem se propadl až sem. Pck. Ps. 99. Ze země jsem na zem přišel, na zemi jsem rozum našel, po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán. Mor. ps. Buďto je ráno aneb deň anebo mrak hustne večerný, buďto že černé po zemách rozprostrela krídla: všetko mi jedno. Hol. 5. Tam v pro- striedku medzi troma čásťmi zeme. Zátur. Vinš. I. 9. Všade je zem božia (tedy lho- stejno, kde mne pochovají). Zátur. exc. Stvořitel nebe i země. Št. Kn. š. 12. Země jest máti každého, ktož jiej nepřeje, nejmám ho za šlechetného. Dal. 116. Moc jeho od moře až do moře a od potoku až do krajin okršlka země. Hus III. 7. — Z. bez moře, suchá země, pevná země, pevnina, das Fest- land. Z. suchá, das Land. Nz. Aby ani na zemi ani na vode nešťastie neprihodilo sa mu. Dbš. Obyč. 105. Pevnou zemí a mořem, über Land u. Meer. Dch., Arch. II. 429. Z. daleko (vzdálená) od moře; po zemi i po vodě pospíchati. V. Svrchek země někudy jest bažinatý, někudy suchý. Kom. Po vodě i po zemi zboží vyvážeti. Ml., Arch. IV. 469. — Z. naproti nebi, die Erde. Ty věci jsou tak daleko od sebe, jako nebe od země. Lietala mi lastovienka, lietala, že sa ona neba, zeme chytala (var.: týkala). Sl. spv. I. 24. Já sem té oslavil na zemi. EOlom. Do nebe hledí a po zemi chodí, snadno se uhodí. Prov. Do nebe křídel není a do země cesta blízka. Té. J'mu bylo všecko známo v zemi, v moři, v hvězdách tamo. Alx. Od země do oblak. Rkk. — Z. = svrchek země, die Erde, Erdfläche, Oberfläche der Erde, der Boden, Grund. Poraziti, hoditi na zem ; udeřiti, mrštiti na zem; na z. položiti; při samé zemi; s zemí srovnati (s prstí smásti); do země schovati, zakopati, položiti, po- hřbiti, vložiti, pochovati, zahrabati; tělo zemi navrátiti (umříti n. mrtvého pochovati); v zemi se navrátiti (umříti); oči k zemi sklopiti; do země, k zemi hleděti, patřiti. V. Na zem něco vysypati. Us. Po zemi se kotiti; na zemiu se vrže (padne); v chladnú zemiu pade; leže v chladnei zemi; krev v syrú zemiu teče; syrá země krev pije; vyrazichu jako oheň z země. Rkk. Na (holé) . zemi spáti. Dch. Něčím o zem dáti (za- vrhnouti, opustiti, nechati). V., Scip., Reš., Bl. 102. Při zemi bydleti. Har. Raději bych se pod zemí viděl, nežli se déle s vámi trápil. Sych. Vz Neštěstí. Už ho tady z. kryje (umřel). Us. Šest stop země vyrovná boháče s chudým. Exc. Ja ti státi nemôžem, priľahla ma čierna zem. Sl. spv. I. 22. K zemi něco přitáhnouti; od země, se země vyzdvihnonti. Us. Zem všecky pohltnula. Kram. Země hnutí, třesení. Kom. Přáslo země. Nz. Někoho holí k zemi sraziti. Us. Dch. Slovenský národní tanec ,od země' zvaný. Dch., Němc. VII. 187. Už je tři leta v zemi (pochován); Už dávno hnije v zemi. Us. Šd. Roste do země (o starých lidech. Jde do hromádky. 0 dětech = málo roste). |
||
|
|||
Předchozí (445)  Strana:446  Další (447) |