královstvo plemeni jeho; Moc klíčóv ko-
stelních byla mu odjata. Št. Kn. š. 168.,
27. — jak. A jakož nemůž bez škody ně-
kterého oudu odjéti. 1512. Mus. 1883. 364.
— se. Za St. skl. polož: , Hr. ruk. 223.
Blato sa odjímá = chytá se obuvi. Zlin.
Brt. D. 239.

Odjizd, gt. odjezdu, m. = odjezd. Laš. Tč.

Odjíždka, y, f., die Wegfahrt. Us. Šk.

Odkaďsi = odkudsi Z o. přišel. Us. Šd.

Odkájení, n , das Aufsäugen, Ernähren.
Odkájení člověčenstva na velikých prav-
dách historie. Osv. I. 364. — O. v zahrad-
nictví = druh roubování, při němž roub od
matičné rostliny teprve tehdy se odřízne,
když s plánětem dokonale srostl. Ott I. 66

Odkal, u, pl. odkaly, m., der Abschaum,
das Sediment. Rk.

Odkál = odkud. Na jihových. Mor., Slov.
Sl. ps. 1. O. že mi moja milá. Koll. Zp. I.
88.

Odkáleti, reinigen. Chrám nějakou mě-
rou pokálený odkálel či kalby zbavoval se
v den smírný. Sš. Sk. 250.

Odkalič, e, m., ignatia, die Ignatie,
Ignatiusbohne, rostl. Kstp. 1063., Mllr. 55.

Odkaliště, ě, n. = nádržka, der Klär-
sumpf, Hrbk., Sedimentsteich. Rk.

Odkaliti ocel = zbavili ji účinků ka-
lení. Prm. IV. 136.

Odkalnice, e, f., das Schlammloch. Šmr.
60., Hř.

Odkapaný; -án, a, o, abgeträufelt. Šp.

Odkapati odkud. Kapalina odkapující
z roury. ZČ. (III. 27.) — jak: úplně. KP.
V. 185. — co odkud kam O. z jedné
sklenice do druhé určite množství kapek.
ZČ. I. 281.

Odkapní, vz Odkapný. O. (úkapní) roura,
die Abfallsröhre, Nz., žlab, zvířata (ve slohu
gotickém). NA. I. 15., 62.

Odkapnice, e, f. (střecha), Traufdach, n.
Hř.

Odkapník, u, m = římsa značně vyční-
vající a k odkapu sloužící, die Abtropf-
bank. F. Lehner, Šp.

Odkapový, Trauf-. O. příčky řím. Vz
Vlšk. 82.

Odkapslovati = kapsle oddělati, v hrn-
číř. Vchř.

Odkašlati jak. Na sucho odkašlávati.
Vlč — co = odstonati; za jiné odnésti
Rozprchli se a N. . to odkašlal. Us. Kšť.
Souchotinář život svůj o-vá. Exc. Cf. Zka-
šlati. — O. = zdlouha odbiti. Hodiny od-
kašlaly šestou. Herm. Zák. 2.

Odkať = otevříti. Opos. zatkať. Laš. Brt.
D. 239.

Odkáti co čím: úrazem úraz. Msn. Or.
58. — co jak. Chcel odkájať v rúchu pú-
stevnickom zločin. Slov. Zbr. Hry 222.

Odkatoličiti se, den kathol. Glauben
verlassen. Pal. Děj. V. 2. 477.

Odkatý = otevřený. Laš. Vz Odkati Brt.

Odkavad. Co jest právo a o. svůj za-
čátek béře. Kol. 3.

Odkaz napřed učiněný, das Praelegat.
J. tr. O. činiti. Dch. O. v závěti, Sl. les.,
na skutky milosrdné, frommes Legat. —
J. tr. Alternativní o. Vz Ott. II. 15.

Odkaza, y, f., die Desinfection. Dch
Odkázání, n., die Verweisung. Šp.
Odkázaný nač: sám na sebe, na vlastní
moc a sílu. Šmb.

Odkázati co kam: něco do poznámky.
Tš. Laok. 52. Jinam peníze o-zal. Půh. Na
kostel něco o. Hus I. 435. Z Hoščálkovéj
jedna o-la na mňa (= vzkázala, že by mne
chtěla) Mor. Brt. D. 168. Janík, Janík,
o-zal na ťa pán úradník, zoráľs-li to až po
chodník. Bart. P. IL 326. — co komu.
Odkaž mu službu = vyřiď mu pozdrav. Sl.
ps. 76. Odkaž mi (vzkaž), môj milý, co len
od tej mušky (po mušce). Sl. ps. č. 81.
O-zal nám cestu za sebou (odpovídají tomu,
kdo se ptá, co jim nebožtík odkázal). Us.
Msk. A já sem jí zaséj takto o-la (vzká-
zala). Brt. N. p. I. 156 — co komu na
kom. Pan Smil o-zal mi 300 kop na něm.
Půh. I. 165. — co odkud. Kdo od malé
summy velikú odkazuje. Vš. 315. O. pod-
dané z gruntu — vyhostiti, verweisen. 1613.
Sd. záp. opav. — co čím. Summu o-zuje
listem na dědictvie. Vš. 316. Aby mohl dě-
dictvie listem o. Vš. 316. Na která svým
osudem téměř výhradně jest odkázán. Osv.
I. 76. — komu co, čeho kde. Že jemu
tu židé na tom zboží o-li svého dědictvie
pravého, ješto jim jest odhádáno. Půh. I.
124. O-zal mi sto kop na něm. Půh. I. 135.

— se čeho. O se něčí vlády (= z ní se
vyzouti, ji odmítnouti); Frankové válčili
se Srby poslušenství se odkazujícími. Šf.
Strž. II. 113., 538.

Odkaziti, desinfieiren. Dch.
Odkazivý, Desinfections-. Dch.
Odkazný, Vermächtniss-. O. listina. Pdl.
Odkazovací nález. J. tr.
Odkazovačka, y, f. = odkazovanka.
Slov. Zátur.

Odkazovanka, y, f. = odkazovačka. Slov.
Nepriatelia si neodkazovali grobianstva; keď
toto dlhšie trvá navzájom, tedy sa to volá
o. Zátur.

Odkazovati, vz Odkázati.

Odkedajška = od které doby. O. teba
lúbiu tak velice, nemôž byť pokojné moje
verné srdce. Sb. sl. ps. II. 1. 45.

Odkedy, seit wann Slov.

Odkejklovati, abgaukeln. Šm.

Odkel také místy na jihových. Mor. Brt.

Odkial = odkud. Slov. Sldk. Mart 23.,
Hdž. Slb. 58. Majeran, majeran, ej o. ťa
trhať mám? Od konca do konca, ej milému
do perca Sl. ps. 274.

Odklad. Jestližeby jedna strana dolíčiti
a zavříti chtěla svou při a druhá by pra-
vila, že nětco ještě přiložiti chce, stane se
jí od soudce o Bdž. 137. O soudu. Vz Kn.
drn. XXXV. O. pře, vz ib. LIV., Cor jur.
IV. 3. 2. 427. Žádal za o. do třetího dne.
Dik. II. 26. O. hlavy = compositio capitis,
werigeld, rus. víra, virnoje, summa peněz,
kterou příbuzní zabitého od vraha přijímali.
Tov. 133. Prozatím jest nutno nechati věc
na o-dích. Šml. Aby mu o-dy činili po jeho
vóli. Půh. II. 193. Všemu o. činí. Pož. 221.

— O. = absoluce. O. s restitucí, se zaopa-
třením nemocného. Skočd.