Předchozí (931)  Strana:932  Další (933) |
|
|||
932
|
|||
|
|||
vtipných myšlének. Sš. I. 15. A tu vrchuje
p. Páně. Sš. J. 110. Přednášeti, vz Přednésti, Jazyk.
Přednašitel, e, m., nové, lépe: před-
nášce, přednášeč. Jg. Přednáška, y, f., die Lektion, der Vor-
trag. P-ku o něčem míti. J. tr. Rozvrh n. pořádek p-šek; rozdělení p šek mezi učitele, rozvržení p-šek na učitele; p. neb čtení na zkoušku, die Probelektion, -Vorlesung. J. tr. P. v hudbě rázná, lehká, vážná. Mus. — Vz Přednésti. Předně , předněji, příze , nejpředněji,
nejpříze. — P. = prve, předkem, zuerst, an- fangs, vor allem, hauptsächlich. Jg. Nej- předněji vina tomu dávána byla. Kom. Václav a jeho žena p. mají v tejto při na rukojmie vypuštěni býti. NB. Tč. 85. — P., po druhé, po třetí, za čtvrté atd , erstens, erstlich, fürs erste. Us. Vz Věta spojovací. Přednebí, n., der Vorhimmel. D. '
Před něho, před něj, předeň. Vz On.
Přednější, vz Přední.
Přednes, přednos, u, m., při uměních
slyšitelných, řečnictví, herectví a v hudbě způsob vlastní, kterak kdo i v úkolu svém myšlénky a city způsobem svým a prostředky svého umění k vyjádření přivádí, což se při hudbě zvuky, v řečnictví a herectví nad to i pohyby těla děje. Vz S. N. Der Vortrag. S tváří vážnou sledoval Slavinský přednes nadějného umělce. Staňkv. Přednesení, přednesení, n., der Vortrag,
Antrag. P., přivedení, předložení, podání, vynesení. J. tr. Přednésti, nesu, nes, nesa (ouc), nesl,
sen a šen, sení a šení; přednášeti, ejí, el, en, ení; přednášívati, na před nésti, vor- tragen ; vypravovati a jako před oči rozumu stavěti, k vysvětlení atd. podati, vortragen; předložiti k volení, antragen. vorbringen, Antrag machen; obžalovati, anklagen; pred- nosť dáti, vorsetzen, vorziehen. Jg. — co: korouhev, Us., něčí prosbu, žalobu, D., no- vinu. V. Přednes Pán podobenství bral se tam. Sš. L. 135. P. zeměpis, počty, latinu, lépe: o zeměpisu, o počtech a latině, nebo: učiti zeměpisu atd. Šm. V Brs. 138. čteme o věci takto: P. něco (= učiti čemu, vy- kládati co) jest slovo dobré, jak příklady zde uvedené dokazují. Přes to všecko v po- třebách školních a kostelních lépe užívati slov: vykládati, výklad, řeč než: přednášeti, přednáška. — co kdy: kříž při pohřbu. Us. — co jak : v slovích sprostých něco p. V., J. tr. — oč. On přednášel o statek po p. Bohušovi. Žer. Přednesl jsem o psaní do Lužic učiněné. Žer. Záp. II. 25. — co kam: před krále. Br. — co komu: kní- žeti, D., lidu slovo boží p. Jg. Kdo mu to přednese, aby se vydal na cestu. Us. — koho kde, u koho = obžalovati. Ms. Arch. Ber. — co, koho nad koho = před- nosť dáti. Mne nad bratry mé přednesete. »Smrž. Chudobu nad bohactví přednášeti. Lom. — adv. P. dobře, jasně, srozumi- telně, krásně. Zpěvák dobře přednáší. Us. — co k čemu: k vyrozumění. Kom. Přední, komp. přednější, v strč. též přezší,
přejší (jako mlajší, slajší m.: mlazší, slazší) |
i předší, Prk., cf. Před, 4.; superl. nejpřednější.
Stal. prédьnь, příp. -ьnь. Mkl. B. 155., 159. P., na před jsoucí, čelový, přídový, vorder, vorn seiend, Vor-. Jg. P. mouka (běl); s předního konce (s předu). V. P. nohy, zuby, prst (uka- zovatel), koně. Kom. P. kola, náprava, čtvrť, přikop, částka divadla, vino, D., stráž, po- koj, díl, Jg., voj, příze, palec, běh, dvéře (předveří), šik, Vordertrefen, n., váhy (před- váží), stavení, Vorgebäude, n., koupě (před- kup) komora (předkomoří), Vorkammer, f., zed (přizdí, předezdí), Vormauer, f., právo (výhradné, výsada, nadání), Vorrecht, n., roj (předňák), Vorschwarm, m., vojsko (čelo, předek vojska, předvoj), Vortrab, m., vo- lení, Vorwahl, f., Rakousy, Vorder-Oeste- reich, Šm., věřitelé, vorgehende Gläubiger, právo (lepší), J. tr., zadek (přední polovice hřbetnice n. pateře zvěři, Federrücken, m.), Šp., maso hovězí, prapor, zahrádka, míst- nosť, hradby, hory, Dch., stopa (= do lesa), die Hinfährte. Sp. — čím. Přednější časem, bližší (mocnější) právem (potior tempore po- tior jure; wer zuerst kommt, mahlt zuerst. Hý.). Kol. 14., Č., J. tr. — P., vzácnější mezi jinými. Předním býti. V. P. správce církve. V. P. pánové. Kom. Uložili před- nější z měšťanů zahladiti. Prot. 77. P. ku- chař. D. P. místo míti, obdržeti. V., D. Při- neste roucho p. Šs. L. 152. — v čem. Přední v lidu. Ros. — z čeho: p. z živočichů člo- věk. Kom. Před nice, e, f., přední částka něčeho,
der Vordertheil. P. ku př. kalhot. D. — P. = předlice, přadlena. V. Přednictví, n., der Primat. Šm.
Přednička, y, f. Že nechtějí tu p-čku
či praerogativu kurfirstům náležející na se přejímati. Skl. 145. Předník, u, m., der Vordernagel an der
Pflugzitter. Us. Puch. — P., a, m., člověk přední, vzácný, ein Vornehmer. Mand. Předniknouti, knul a kl, utí, zuvor-
kommen. Šm. Předníti, il, ění, zápasiti o první místo,
vynikati, um den Vorrang streiten. Ziak. Přednoční, vor der Nacht seiend. P. čas.
Us. Přednos, u, m., vz Přednes. Dch. — P.
v tělocv. Vz KP. I. 573. Přednosť, i, f., přednůstka, y, f.= přední
místo, předek, der Vorzug, Vorrang. P., rela- tivní vlastnosť osoby n. věci, jíž vyniká před jinými a pro kterou se jí také vůbec při- kládá vyšší cena a platnosť. Vz S. N. P. míti. V. P. někomu před někým dáti (v Chč. také: něco napřed pokládati, předpokládati, posta- viti). P. míti v něčem. J. tr. P-stí obdařený. Dch., D., Ml., J. tr. P. míti před někým. Us. P. držeti, Br., v p-sti býti. Jg. O p. s někým horliti. Ráj. P. při něčem míti. Har. Aniž u něho má p. urozený před nuzným. Br. O p. se s někým hádati. D. Napřed Pavel p-sti židů před pohany vynáší; p. skutečná, domýšlená. Sš. I. 41., 39. P. naprostá, po- tažná. Sš. L. 176. A již jsme pravili, že výklad ten vede p.; Že snad právě na apo- štola Jana spadla ta p. Sš. J. 126., 306. Po výtce a přednosti, ax' i^o/i]v. Sš. Mt. 107. P-sti komu postoupiti. Sych. P. obdržeti. D. |
||
|
|||
Předchozí (931)  Strana:932  Další (933) |