sb157-05 0..8296

592

země. Ddk. II. 213. Vy jste na vědomí (als
Zeuge), že jsem chodil čistě. Us. u Dobruš.
Vk. Posluhovačka je tomu na v. (kann es
bezeugen). Ib. Vk. Ptali se, zdali glejtové
poslaní ode sboru do Čech vyšli s plným
jeho v-mím a svolením. Pal. Dj. III. 3. 58.
Já raději se ku vašemu vlastnímu v. táhnouti
hodlám; Apoštol v. jejich se dovolává. Sš.
II. 242. Toto zbožie postúpila bez našeho
v. Půh. II. 254. Ptal se, děje li se to s je-
jich povolením a v-mím či nic. Čr. To se
s volí a v-mím pána gruntu díti má. Nar.
o h. a k. Křivduť mi na tom činí, bychť já
jeho haněl kterým slovem, ani který mój
mým v-mím. Arch. II. 36. Své vlastní pe-
četi naším jistým v-mím dobrovolně kázali
jsme přivěsiti k tomuto listu. List z r. 1467.
Tč. Žádám Maška, coby jemu skrz Janovu
paměť u v. bylo, aby před námi vyznal;
Dokud nenie v., kto by vinú povinovat
byl, dotud nenie žádná vina; Ta sukna pro-
dána býti mají v-mím a z nich p. Mikulá-
šovi záplata se státi. NB. Tč. 4., 75., 45.
Bez v. rychtářova něco si vzíti; Diel těch
peněz bez v. našeho rozšikoval, jak se mu
zdálo; Učinil jest to bez vuole a v. poruč-
níkuov. NB. Tč. 144., 194., 198. Dle nej-
lepšího v. a svědomí. J. tr. S v-mím svých
rodičův. Bs. S jeho vůlí a v-mím. Er. Bez
v. a vůle soudců. Er. Tato bylina mým vě-
domím (= pokud já vím) zde neroste. Byl.
— V. = svědomosť, das Bewusstsein, die
Besinnung. V. jest jasné rozeznávání sama
sebe ode všeho, co jest mimo představu
své individualnosti, osobnosti (živá myšlénka
své bytnosti). S. N. V. osobné. Sš. II. 88.
Duše v něm byla, ale vědomí ne. Šml. Le-
žel tam bez v. Us. Dch. V. smyslů pozbyti;
v. osláblé. Nz. lk. Už zase nabývá v. Dch.
S v-mím (něco činiti = naschvál). V. Dobré
svědomí nad všecko jmění, zlé však v. jest
hořké trápení. Sych. Dle svého v. a své
paměti (pokud kdo čeho vědom a pamětliv
jest). J. tr., Rd. K svému v. přišla (zpama-
tovala se). Kmp. — V. = vědění, umění,
znání, die Erkenntniss, Wissenschaft. V.
Více jest při nich svědomí nežli v. Sych.
Učinil to v plném v. své převahy, lépe:
znaje dobře svou převahu, převahy své vě-
dom sobě jsa. Pk.

Vědomice, dle Budějovice, Wiedomitz,
ves u Roudnice. PL.

Vědomil, a, m., der Wissenschaftsfreund.
Rk.

Vědomilovnosť, i, f., die Wissenschaft-
lichkeit. Šm.

Vědomilství, n., die Liebe der Wissen-
schaft. Němc.

Vědomitě = věda, wissend. D.

Vědomitosť, i, f., das Wissen, die Kennt-
niss. Šm.

Vědomitý, wissentlich. Šm.

Vědomky = vědomě, věda, wissentlich.
Us. V. to učinil. Us. Tč.

Vědomkyně, ě, f. = věštice, die Wahr-
sagerin. V tom domčoku bývala jedna stará
v. Dbš. Sl. pov. I. 22.

Vědomo, vz Vědomý.

Vědomosť, i, f. = znání čeho, vědění
(subj. ), die Kenntniss, Erkenntniss, Erfah-

rung. O čemž není v-sti; dobrou v. o kni-
hách míti. V. K něčí v-sti přijíti; v. místa
(čeho). D. Má v té věci v. Bern. V. míti
čeho n. o čem; v. něčeho vzíti. J. tr., Nz.
Němečtí kverkové, jenž toho jazyka (če-
ského) povědomi nejsou, žádné dostatečné
v-sti míti moci nebudou. Nar. o h. a k.
K v-sti něco vzíti; Někomu v. o něčem dáti;
Někomu něco na vědomí dáti. Cf. Vědomí.
Dch. Znalosť a v., Wissen und Kennen. Dch.
V-sti přírodovědecké; v. přípravná či před-
chozí, Vorkenntniss, živnostenské, Gewerbs-
kenntnisse. Šp. Pavel sám místnější o životu
a příbězích Páně vědomosti od hlavitých
apoštolů čerpal; V. vlastní domyslem a vě-
továním svojím čerpaná. Sš. L. 3., Sk. 237.
(Hý. ). Pro širší toho v. a budoucí paměť;
Aby takovými pořádnými počty všichni a
všelijací důchodové a obecni užitkové a do-
brej řád stále vtěleni a v světlé srozumění
k zjevné vědomosti uvedeni byli. Listy
z 1. 1547., 1581. (Tč. ). V. o něčem míti. Žer.
L. I. 8. Něco u v. přijati, lépe: vzíti. Šb.
Vzíti něco na v. Cf. Něco někomu na vě-
domí dáti. Vz Vědomí. — V. = vědomí,
das Wissen, Mitwissen. Nic, což jiného jest,
bez jeho v-sti (vědomí) sobě neosobuj. Kom.
— V., obj. = věda, die Wissenschaft. Pro-
citla v něm žádosť k naukám a vědomostem
vyšším. Pal. — Marek. — V. = zpráva, ná-
věští, die Nachricht, Kunde, Auskunft. V.
komu o něčem dáti (oznámiti. Vz Vědomí).
Vědomý; vědom, a, o = znaný, známý,
bekannt, bewusst. Jakž do toho dne vě-
domé jest. Br. Vědomé i nevědomé hříchy
Bern. V. lež, wissentliche Lüge, hřích. Dch.
Věc jest vědoma. Bart. Jest to znamení vě-
domé, žeť jsem to pro obecné dobré učinil.
GR. Zjevně vědomo jest. V. Vědomo jest,
že nižádný neměl by smieti svého blížnieho
zabiti jedné z lásky. Hus 1. 157. Dokudž
sě toto nestane a nenie vědomo, kto by
vinú byl povinovat, dotud nenie žádného
vina. NB. Tč. 95. Ješto by to slušně pro-
kázati mohli a bylo to zjevně vědomo. Zř.
F. I. — komu. To mně vědomé není. Solf.
Jeho povahy nejsou nám vědomé. V. Jak
jim dobře jest vědomé. Skl. I. 171. — Br.,
D., Svěd., Rad. zv. Všecko mi tam v-mé.
Nár. bibl. V. 249. Svým dobrovolným k smrti
sobě v-mé jitím. BR. II. 355. Jest najhlú-
pějšiemu rozumnému člověku v-mo, že...
Hus II. 346. — odkud. Jest mnoho svato-
kupcóv, jak z nynějších obyčejóv v-mo jest.
Hus I. 471. — v čem. Jakož vědomo jest
v jedení, v dotýkánie i v smilných skut-
ciech. Hus I. 63. — proč. Pro lepšie po-
znánie tu má býti v-mo, že... Hus I. 73.
— o čem. O tom vůbec jest vědomé. Skl.
II. 90. O nichž vědomé jest. V. Jakož v-mo
jest o královstvie ďáblóv. Hus III. 102. —
na koho. Aby na ně vědomo nebylo, co
myslí. Mudr. — V. = vědoucí, znající, kun-
dig, kennend, wissend, wissentlich, bekannt
mit etwas. Rozumný, v. duch. V. Smrť v.
(s vědomím spáchaná). Bern. — čeho. Svého
kraje oráč vědom. Prov. Tč. Sluha vůle
pána svého v-mý. Sš. L. 128. Muž vlastní
síly sobě vědomý. Ddk. II. 117. Nejsem toho
vědom. D. — Solf., Bern., Svěd. Vz Jistý.