Předchozí (1223)  Strana:1224  Další (1225) |
|
|||
1224
|
|||
|
|||
dobytek bez plodu. Slez. Šd. Nechval dne
na vzchodu slunce. Prov. — V. = schod, die Stufe. MV. Chtě královi na vzchod po- moci. Dal. Přišel ke vzchodům. ZN. Stál na dřevěném vzchodu (in gradu ligneo); Proti němu jděchu po vzchodiech BO. — Štelc., Ctib., Ž. wit. 103. 3., St. skl. Čím v. vyšší, tím pád těžší. Č. M. 179. Vzchodec, dce, m. = schůdek. — V. =
místo v Praze. Shořel dům na V-ci. 1523. Vzchodiště, e, n., der Aufgang. V. duchů.
Čch. Bs. 129. Vzchoditi, ascendere, vystoupiti. Ž. wit.
103. 8. Nohy mají a nevzchodí, non ambu- labunt. Ž. wit. 113. 7. Aby vždy vzchodila spravedlnosť = průchod měla. Výb. I. 595. V jitře ráno, když slunce vzchodí, udeř na město. BO. — kam. Ani na srdce člověčie vzchodilo; Slunci velí vzchoditi i nad zlé i nad dobré. ZN. Po sedmi vstupních vzcho- dichu k nie. BO. Vzchodlač, e, m., coclea, zastr. Rozk. 99.
Vzchodní = vstoupací, Aufsteigungs-,
Aufgangs-. Cesta v. — V. = východní, Ost-, östlich, Morgen-, morgenländisch, orienta- lisch. V. vítr, země, krajiny. D. Pole, ježto jest na v. stranu, oriens BO. Vzchodník, a, m., der Morgenländer. D.
Vzchodosluneční = východní, orientalis.
Ost-. V. lidé, orientales populi. BO. Vzcholupiti se, il, en, ení, vzcholupo-
vati se = vzchopiti se, sich aufraffen. Modl., ms. (Č. ). Vzchop, u, m. = vzchopení. Vz Vzcho-
piti. Pod stromem nemá ta květina vzchopu (nemůže se sebrati, neroste). U Rychn. Vk., Msk. — V. = pochopení, rozum. Nemám z toho v.; Z toho vzal v. a vynutil na něm i ostatní peníze. U Rychn. Vk. Vzchopiti, vzchop, pě (íc), il, en, ení;
vzchápati, vzchopovati = vzhůru chopiti, aufraffen; se = rychle se sebrati, sich aul- raffen. — co. Rk. — koho. Troj. Nejtíž se v. (= začíti). Č. M. 316. — koho, se odkud, z čeho. Někoho z tohoto světa v. Št. Se z lože. Troj., Ml. Národ vzchopil se z poní- žení svého. Hrts. Z úžasu se vzchopil. Vrch. Vzchopivši se z pláče pádí v hloubku lesa; Mnich z podušek se vzchopil. Kká. Td. 152., 284. — se nač: na nohy. Zlob. Co se tak na mne vzchápáš (sápeš)? Us Č. — se jak (proč). V. se na rychlosť. Troj. Pro zbožie sě na smrť vzchopíš. Alx. V. v. 1862. (HP. 45. ). Král se v svej radosti vzchopě vzchyti podlé sebe kopie. Alx. v. 579. (HP. 14. ). — kde. Po domech sě vzchápachu. St, skl. II. 104. — se k čemu: k hašení, Kram., k činnosti, Šb., k udatnosti. Ddk. VI. 130. Vzchotěti se, vz Vzechtěti se.
Vzchovalý = dobře vychovaný, gut er-
zogen. — jak: u veliké cti. Pass. — komu. Leg. Vzchovanec, nce, m., der Zögling, ver-
naculus, vz Vychovanec, Vzchovalý. Učinil oběd ovšem svým v-cům. BO. Vzchovaný; -án, a, o = vychovaný, vy-
chovalý, auferzogen. — v čem: u vieře. Dal. 105. — jak. Měl jest dva syny u ve- liké cti i v rozkoší v-né. Pass. 927. |
Vzchovati = vychovati, gross ziehen.
Kat, 2276, Ž. wit. 22. 2. — koho kde: na svém dvoře. Pulk. Volů vzchováno na tom panství veliký počet. Břez. 236. Vzchoval jsem se dítětem (jako dítě) v Bylanech. Arch. I. 161. Pána Ježíše pudili sú a byli ho vyvedli z města Nazaretu, v němž se byl počal a vzchoval. Hus III. 242. Mezi zvěří jsi vzchován. Pass. mus. 362. — koho. Aby přietele vzchovali svého. St. Ježek vzchoval ježčata. BO. — koho s kým. Mladci, jižto biechu vzchováni s ním. Bj. — koho jak: v rozkoši. Kat. 2276.
Vzchrastiti = rozchrastiti, roztrhati, zer- rütten, beschädigen. D. — co čím: střechu házením na ni kamením. Vzchváliti, il, en, ení, vzchvalovati, loben,
gutheissen. Št. Kn. Š. 203 39. — co: jmě tvé. Ž. wit. 33. 3. V. Boha. Hr. rk. 189. — se = chlubiti se, prahlen. Ž. wit. 5. 12. Vzchvíti, zchvěji, ěl, ění,; vzchvívati =
počíti chvěti, zu zittern, zu schütteln anfan- gen. — se kdy: v žalosti. St. skl. III. 100. Vzchýliti, il, en, ení, vzchylovati, erhe-
ben. — se. Vzchýliv se (erigens) vece. ZN. — se odkud. Vzchylte so ote mne, zlobiví.
Ž. brn. Vzchyt, u, m., das Auffangen, Aufraffen,
Auflodern. V trávě, v mechu, v palmy vzchytu první zřejmě vzdoruje. Č. — V. = duchem unesení, prudké pozdvižení, extasis, die Ent- zückung. Ve vzchytu a v tržení se ocit- nouti. Sš. L. 94. Vzchytiti, vzchyť, tě (íc), il, cen, ení;
vzchytati, vzchycovati = vzhůru zchytiti, auf- fangen, aufraffen. — koho, co. Rk. Vzchytie podlé sebe kopie. Jir. Anth. I. 481. 38. — se. Troj. — koho kam (do čeho). Bel. rkp. — co komu. I chléb i jíchu vám zchytí. Žk. 132. — se kde. Cekal jsem, až plamen nad rumy se vzchytí. Kká Td. 304. Vzchytový, Entztickungs-. Vidění ne-
vyslovitelné a v-vé. Sš. Vzíchov, a, m. = místo, kde co snadno
vzíti lze. Nenechávej všecko na Vzíchově (na ráně). Č. Us. v KrkonŠ. Jg. Na V-vě býti. U Vysok. Lng. Vzímati, sumere, bráti, annehmen. —
co. Obličej hřiešných vzímáte. Ž. wit. 81. 2. Vz Vzejmouti. Vzírač, e, m., der Aufblicker. Cf. Vozo-
rák. Šd. Vzírati, aufschauen, aufblicken. Lpř. Sl.
I. 45. — co. Když v rysech zcela nepravi- delných a nahodilých ku př. ve skvrnách na zdi neb na tvarech skal vidíme zvláštní obrazce, tvary pravidelné, obličeje a karri- katury, říkáme, že to tam vzíráme. Dk. P. 83. Vzišť = vzjíti, vzjejíti. Na Slov. Bern.
Vzíti, vz Bráti.
Vzití, n., das einmalige Nehmen. Za jed-
nou v. to roztrhal (jednou to na sebe vzal a roztrhal). Us. Msk. Vzítra = zítra, morgen. Dnes jsou zde
a v. kde (vojáci), Č. Vz Zítra. Vzítřejší, morgig. V. den. Aqu.
Vzítý; -ít, a, o, genommen = vzatý. Na
mor. Zlínsku. Brt. Člověk před sebe vzítý = pyšný, stolz. Na Mor. |
||
|
|||
Předchozí (1223)  Strana:1224  Další (1225) |