431

hleděti. Us. H. konce. Jel. Hleď nižšího
místa (zůstaň na něm. ) Kom. H. svého. Jir.
dh. Hleď si svého. Kdo svého nehledí, (ten)
dlouho nedědí (brzo pozbude statku zdě-
děného. Vz Lenosť, Svůj). Lb. Prov. Hl. za-
hálky, ožralství, kněh, pobožnosti, řemesla,
práce, hospodářství, pití, rozkoše, statku
(dobře, špatně) hl., bohatství, Us., D., služby.
Kom. Mrzkosť hledí temnosti. Jel. Bezhrdlí
něčího h. Jel. Hleď si ho. Kom. Svého ví-
tězství h. Vš. Užitku ze země h. Arch. I.
77. Po obědě každý svých věcí hleděl. Žer.
Sn. 21. Samého šelmovství hledí. Us. Každý
hledí svého prospěchu, užitku. Jg. Soudce
jedenkaždý více slušnosti, nežli přísnosti
práva hleděti má. Jg. Hl. jen nápisu, ne
podstaty. Kom. Hl. příležitosti. D. — čeho,
koho jak. Jedni úklady (instr. ) tvého bezhrdlí
hleděli. Har. Hleděli toho s pilností. V.,
Pr. (1532. ) Někoho právem hleděti (= právně
na něm pohledávati). Půh. ol. Aby ho právem
hleděl, ne aby sám svou rukou se mstíti měl.
Br. Kdyby měštěnín s měštěnínem činiti měl,
ti si hleděti mají právem svým Pr. 1861. str.
26. — koho na čem, čeho na kom. Řd.
Odporníka svého na jeho právě hleď (právem
na něm pohledávej). Pr. — kam (ke komu,
k čemu). Hleděl jsem k tomu nejvíce. Jel.
Člověk k tváři, ale Bůh k srdci hledí. Kom.
Když přestaneš dávati, hned k jinému hledí.
Č. Jen k brání hledí. Lom. K samé ctnosti
hl. Jel. Hledí k budoucímu naděje a strach.
Jel. K skutkům sluší hleděti. Arch. I. 76.
K zemi h. Jir. dh. — K pravdě hl. Jel. K úmyslu
a k vůli hl. sluší. Vš. Kde sv. země k Aegyptu
hledí (s ním hraničí). Ráj. Že takovému kaž-
dému k hrdlu hleděno býti má, es soll ihm
an den Hals gehen. Kn. drn. l1l. Poněvadž
by i země i pán země vedlé úřadu jeho k němu
hleděti mohl. Žer. Záp. I. 102. — ke komu jak,
trestem, právem trestním dle zákona (wider
Jemanden peinlich vorgehen), J. tr., k dluž-
níkovi soudem. Řd. A nicméně kdyby se vy-
jevilo, co komu týmž kšaftem náleželo, po-
řadem práva hleděti může k tomu nebo
k statku jeho. Kol. 64. Pakliby rozsudku
dosti neučinil, k takovému má hledíno býti
podlé smluv a pokut. Br. — ke komu o co
(jak). K správci svému o něco hl. (=právně
na něm pohledávati). Nechť se na tom nemýlí,
abychom neměli k němu o to jako k ne-
příteli vedlé vší možnosti naší hleděti. Solf.
Hl. k někomu o náhradu škody, o výživu
(žádati někoho za něco právně), o své právo
(domáhati se ho). J. tr. Máš-li něco na statku
sirotčím, hleď o to k poručníkovi jeho. Pr.
Hledí oň (o chléb) k pekaři. Kom. Obme-
šká-li řečník koho v čem, o to k němu hle-
díno bude. Kol. 20. Kdožby za koho byl
rukojmě a ten, za kohož by slíbil, umřel a
on hleděl k statku o ten slib, nedada zaň
nic, darmo pohání; než kdyby co dal, tehdy
může k statku hleděti. Nál. 156. A kdyžby
se jeden nechtěl děliti, tehdy ho druhý má
právem k tomu připraviti a k němu o tom
právem hleděti. A umřel-liby v tom pohnaný,
tehdy o tu pokutu k statku jeho má hledíno
býti. Pr. — Let., Žer., Arch. I., 78. — koho
oč. Potřebuje-li kdo chleba, hledí on pekaře
(= k pekaři), o mouku mlynáře, o maso řez-

níka. Kom. did. Žalobou o své právo. J. tr.

ke komu pro co. Hleděti mohou sirotci
k otčímovi pro statek svůj (právně na něm
pohledávati). Mus. Ale poněvadž mimo osobu
krále J. M. žádný k takovým lidem pro po-
kutu jest nehleděl a skrze to i pokuty mí-
jely a výstupkové svój průchod mívali...
Fkn. — kam (nač) jak. Na někoho nebo-
zízem, šejdrem, šourem h. Vz Nenávisť. Č. —
za kým: za milou h. Us. — přes co.
H. někomu přes hlavu, D., na někoho přes
rameno. Jg. — čeho kde. U někoho něčeho
h. Arch. I. 87. H. čeho u krále (o něco se
ucházeti). Ms. 1549. — čím. H. očima (be-
dlivě). Jg. H. na někoho zrakem. Kat. 1047.,
31. Cizíma očima h. Kom. Did. 99. — proč.
(instr. ) Oni zlostí na sebe nemohou h. Chč. 492.
Lítostí sotva h. mohou. Kom. Lab. 74. —
po kom, po čem. Pilně po nich hledí.
Kom. Po sobě hl. D., Jel. — V. — odkud
(kam). Nic hodného mu z očí nehledí. Us.
Z pod střechy na někoho h. (hněvivě). Jg.
Hledí ti to z očí. Er. P. 168. Hledí jako
sova z nudlí. Vz Hloupý. Lb. Na někoho
s vysoka, s půdy h. Us. — kudy (kam):
oknem do kostela, Bl., děrami do kostela.
Pref. 164. Skrze okno někam h. Jg. Skrze
prsty h. (něco někomu přehlednouti, pro-
minouti). V. — Okolo čeho. Okolo sebehl. D.
— (kam) komu nač. Darovanému koni na
zuby nehleď. Jg. Hledím si na to. Kom. Na
službu někomu hl. = poctu činiti. Pánům na
službu hledí. V. — oč kde. O to při právě sebe
hleďte. Zříz. Ferd. — komu oč. A synové
aby mu o všecko v ruce hl. měli (od něho
všeho čekati). Háj. — čeho v čem. Ctnost'
ve všem míry hledí. D. V tom svého užitku
hleď. Er. — Mudr., Svěd. — se = na po-
zoru se míti, varovati se, sich hüten, in
Acht nehmen. D. — se kde oč. O to se
v konsistoři hleďte (suďte se). Pr. měst. —
se koho. Hleď se ho jako hada (střež se
ho). Ros. — s inft. Hleděl je polapiti; hleděl
uklouznouti. V. Hledí se zachovati. Ros.
Hleděti se obecnému lidu zalíbiti. V. Co
nemůž ďábel dovésti, to bába vše hledí
svésti. Lom. Nehledí se odsluhovati. V. Hleď
jen mně se líbiti. Kom. Hledí ho předčiti.
Har. — aby. Hleď se, aby tě neviděl. Ml.
Hledím, aby všude dobře bylo. Ros. Hleď,
abys se nespálil (nezmýlil), abys nezbloudil.
Jg. — že. Hledě, nehledě k tomu, že...
Nt. — s adv. Hleděti vzhůru, zpět, pryč, sem
i tam, ostře (souditi), D., šilhavě na koho,
nerovně, škaredě, kysele, hněvivě, vysoko
(pyšně), nevysoko (pokořiti se), V., upřeně,
na vše chtivě, dolů. Nt. —

Hleděvůči (ne: hleděvůče) = hledě v oči,
patrně, augenscheinlich. Vz Vůčihledě. H.
lže. 1684.

Hledí, í, n., otvor v lebce neb náhubce,
Helmvisir. Uhodiv ho ostrým v h., sbode ho
s koně. Troj. Skrze h. hrotem v oko po-
hoden umřel. V. Hl. zamknouti. Biancof. —

Hledič, e, m., der Seher. Bystrooký h. Mus.

Hledíček, čku, m., vz Hledík.

Hledidlo, a, n., hledítko, a, n., na Slov.
= zrcadlo, Spiegel. Šf. — H. = Perspektiv.
H. divadelní, hvězdářské. Jg.

Hlediechu = hleděli, y, a. Kat.