158

tepiechu. Dal. 107., 129. A (bude) na zemi
úzkosť národu v r-či pro hukot moře a pří-
bojů; V r-či se octnula pro výsosť řeči Páně.
Sš. L. 193., J. 72., Kat. 599., 2496. Mučedl-
níci trpěli jsú bez rozpači. Pass. 953. — R.,
nedůvěra, pochybnost, Zweifel, m.. Misstrauen,
n. Bez r-či. Výb. I. 1124. Že r. měli do mé
moci. Boč. — R., zoufání, die Verzweiflung.
R přichází ze zastaralého rozmařenie. Výb.
I. 786. Kdyby nebylo naděje, přišlaby roz-
páč. Št. Kdyby r. přemohla naději; Naděje
proti rozpači velí utéci sč k božiemu milo-
srdenství; R. neb zúfalství. Št. N. 190., 236.,
191.

Rozpáčený; -en, a, o, verlegen. Mluví
k myslení převelmi «kormouceným a r-ným.
Sš. J. 225.

Rozpáčilosť, i, f., die Unschlüssigkeit,
Bedenklichkeit.

Rozpáčilý, unschlüssig, bedenklich. Ne-
moci r-lé zapuzováše. M. — D.

Rozpačitě, verlegen.

Rozpačitelný, rozpáč působící, doufan-
livý. Myšlení r-ná zmužile přemáhati. Trakt.
15. stol.

Rozpáčiti, rozpáčiti, il, en, ení; rozpačeti,
rozpakovati, rozpačovati = rozepříti, páče-
ním roztrhnouti, von einander sprengen,
spreitzen; odraditi, zviklali v předsevzetí,
unschlüssig, bedenklich, abwendig machen,
widerrathen. Kat. 2699; se -rozmýšleti se,
pochybovati, Anstand nehmen, anstehen, be-
denklich worden; pozůstaviti se, rozhněvati
se, aufgebracht werden. Jg., M. — co, koho
(odraditi). Umínil jsem, ale rozpakují mne
tyto příčiny. Háj. Čo je mělo Rozpakovati?
Br. Lid r. (zviklati v předsevzetí). V. Roz-
pakoval a bouřil lid proti Římanům. Plác.
Aniž mne to rozpakuje, že pan hejtman panu
z Vrbna o to píše. Žer. ť. 19/b. — koho,
se čím. R. ústa špejlem (roztáhnouti). Vid.
list. Tím krále rozpakovali. Pláe. Aniž se
tím rozpakuj, že dávno z toho obyčeje se-
šlo. V. R. koho výmluvností. V. Dvojí vůlí
sám v sobě se rozpakoval a dělil. V. Strachy
se r. Reg. Vší myslí se r-val. BO. Aby se
tím hlasem (který v Cechách běžel) neroz-
pačili. Arch. I. 35. Jestližeby kdo kterého-
koli stavu R-val lidi kteréhokoli honěním
neb čímžkoli (behelligen) a bylo to naň do-
statečně uvedeno, má ná Hrdle trestán býti.
Zř. F. I. U. XXIV. Alx. 1132. koho,
se v čem. Tím lid v dobrém rozpakují.
Kom. R. koho v jeho úmyslu a mínění (zvi-
klali). V. Že jest někdo konečně knížata a
stavy slezské v tom dobrém mínění rozpá-
čiti musil. Skl. 297. Jestliže tě kdo v do-
brém rozpakuje, ztuž mysl. Kom. Aby novo-
křesťané r-li se ve přesvědčení svém; r-čel
se u víře. Sš. Sk. 120., I. 57. Co vás v tom
rozpakuje? V. — Alx. — koho, se od čeho
{odvrátiti se). R. se od pravdy. Št. Takové
věci vás od toho stavu r. nemají. V. Aby
ot božie milosti sě nerozpačil. M. — se do
čeho (pochybovati o čem). Tak až do jeho
života lékaři se byli rozpáčili. Pass. 882.
Do žádného člověka nesluší se r. M. R-kuje
se (desperat) do samého sebe. BO. Do boží
milosti se rierozpakovati. Leg. Do dítěte se
rozpáčila (pochybovala, živo-li jest). Výb 1.

287. Ciesař do jich obrácenie se rozpáčil
(zoufal). Pass 827. — se nad kým. Nikdá
se nad přítelem nerozpáčí (naň se neroz-
hněvá), kdo v mysl vezme. Mudr. R. se nad
životem přítele (pochybovati). Leg. — Pal.
Rdh. IV. 154. - se kde (o čem). A když
Petr u sebe r-čel se; Když o tom, co by vi-
dění znamenalo, u sebe v duchu svém a v mysli
své se rozpáčel. Sš. Sk. 120., 125. — se proč.
Proši, abyste se nerozpačovali pro mé zámutky
(ne deficiatis in tribulationibus). ZN. — co
komu. Rozpakuje mu to. Jg. — koho, se
při čem. To mnohé při skládání písniček
rozpakuje (odrazuje). Bl. R. se při čem. D. —
se po kom. Po dítěti se rozpáčila (pustila
naději, že je nalezne). Leg. — se komu. Koz-
páčí se mi (budu toho litovati). Ps. Mus. —
koho, se na kom. Ani v netrpělivost' upadne,
ani se na pánu Bohu rozpáčí. Tract. 15. stol.
(0.). Rozpačievachu sě na něm (scandalizari).
ZN. — se čeho. Již se otce i mateře roz-
páčiv. Výb. I. 267. — s inft. R-val se to při-
pustiti. Dch.

Rozpačitosť, i, f.,pochybnost, rozpakování,
rozpačování, die Bedenklichkeit, Verlegen-
heit. D., Krok. V té r-sti nevedel sobé co
počíti. Sych. — R., rozmíška, nesvornosť,
die Misshelligkeit, Zwistigkeit. Dály se r-sti.
Sych. — Ottersd., Zř. m. F. — Jg.

Rozpačitý, rozpačící se, rozpakující se,
unschlüssig,' bedenklich, wankelmüthig, ab-
wendig. R. ruka. Jenž ropačit byl mezi vy-
znáváním pravého Boha a ctěním demonův.
Měst. bož. — R., zoufalý, verzweifelnd, ver-
zweifelt. Troj. 16. — R., kdo mnoho mu-
druje, der viel klügelt. R. člověk. Us. na
Mor. - Jg.

Rozpačivě, vz Rozpačivý. R- nemocni
biechu. M.

Rozpačivosť, rozpačlivosť, rozpáč-
nosť, i, f., die Unentschlossenheit.

Rozpačivý, rozpačlivý, rozpačný =
rozpačitý, pochybný, zweifelhaft, unentschlos-
sen, unschlüssig. Z mlhy mračno jest roz-
páčilo, nám jasna dočekati. St. skl. Nelze
těch některých r-vých hlav k sjednocení
jejich přivésti. Skl. 801. — R., zoufalý. R.
srdce. Leg.

Rozpačník, a, m., exasperator. Veleš.

Rozpačný, zerstreut; unschlüssig. Vz
Rozpačivý. R-nou modlitbou neuprosíš, zač
prosíš. Jeron. o modl. Ty proto nebuď r-ený.
Smil. v. 1(518. R. svědomí (kolísající se).
MP. 27. Ještos byl někda r-čný, již k Bohu
jistú naději mieti muožeš. Pass. 783. —
v čem. V tom nebyl r-čen. Žk. 197.

Rozpad, u, m., rozpadnutí, der Zerfall,
die Derout, Dch. Každá věc kráčí svému
r-du vstříc. Bláhovost. V r-du trvati. Srn.

Rozpadati se; rozpadnouti se, dnul a dl,
utí a dení; rozpadávati — na různo padati,
zerfallen, zerbersten. Jg. — abs. Hlava mne
bolí, div se nerozpadne. Us. Ta kniha, ta
věž, zeď se už rozpadává. R-dlo se jest
osudie. BO. — Přenes. Spolek se rozpadává
(hyne). Brs. 156., Us. — se jak. Bečka na
kusy se rozpadla. Us. Macedonie na čtvero
částí se rozpadala (vz násl. větu). Sš. Sk.
192. Obyvatelstvo rozpadá se na kmeny,
germanis. m.: dělí se v co, skládá se z ně-