172

Nijaký (ni-jaký), žádný, nikteraký, nema-
jící ani těch ani oněch vlastností, keinerlei.
Vz Nikdo. Místo: ,a nijaký' klade se: ani
jaký.

-nik (ьníкъ), přípona substan. rodu muž.,
před níž se dlouhá kmenová samohláska krátí;
pro rod ženský máme: -nice, -ъпісе. Vlastně
jest tu přípona -ik a kromě zdrobnělých (vz
konec článku) přípona adjektiv n (ьпъ, -ný,
vz N): zlato, zlаtьnъ. od toho: zlatník, fem.
zlatnice. Schl. Zahradník, (píla) pilník, rybník,
holubník, pětník, desetník, dvacetník, trojník,
desátník, padesátník, řezník, hnojník, D., mi-
sník (mísa), plicník (plíce), Pk., chodník, cha-
lupnik. Němci mají složeniny: Goldschmied,
Fleischhauer, Mistwagen. Ht. — Před -ník
(ьníkъ) mění se h v ž, ch v š, k v č, c v č. Vz
H, Ch, K, C. — Pozn. 1. Nevíme-li, máme-li
dáti příponu -ík nebo -ník, dejme -ík, zdrob-
ňujeme-li slovo, jinak -ník: králík, malík,
oslík, ale: kožišník, dělník, kominník, ka-
menník. Mk. — Vozn. 2. Přičiňují-li se pří-
pony -nik, -nice ku kmeni podstatného jména
v n ukončeného, vzniká nn: soukenník, ka-
menník, vinnice. Než v těchto případech od
starých dob jedno n se vysouvá a píše se
také: soukeník, nádeník, vinice; v mluvě
spisovné, která k původu slov přihlíží, správ-
nější jsou v těchto případech nn: vinnice
atď. Brs. 112. — Vz -ák.

Nika, y, f., strana, na které úd některý
líhává ku př. ruka líhává na dlani. Vz Sal.
242.

Nikač, e, m., melandria. hmyz. Krok.

Nikady, vz Nikudy.

Nikak, nikakž, nikakéž, zastr. = nijak,
auf keine Weise. Kat. 336., 364. Nikakéž
viec nebudete dávati slámy lidu k dělání
cihel. BO. N-kéž jich pozdvihnouti nemohl.
GR. Jiní mluviechu, že nikakéž. ZN.

Nikaký = nižádný, nikdo. Kat. 2679.

Nikam z nikamo, na žádné místo, nirgends-
hin. Dnes nejdu n. Us. N-mo se nekloni. Rkk.
N. jinam. Har. Nasmáli jsme se, až jsme
nikam nemohli. Us. N. odtud nesmí. Kom.
Nechodil nikamo. Bj.

Nikaméž. Nejděchu n. (nikam). BO.

Nikanor, a, m., jm. řecké.

Nikaragua, y, f., republika ve střední
Americe. Vz S. N.

Níkati = ně, ně křičeti. Cf. Kníkati. Ros.

Nikdá, V., nikda, Háj., nikdy, Kom.,
nikdý, V., Br., nikdáž, Jel., nikdýž, Lom.,
Troj. = žádným časem, nie, niemals. Nikdý
více. V. Boha nikdá žádný neviděl. D. Kdo
nikdá zlé, nikdá dobře. V. Nikdy a nikdy,
nie und nimmer. Dch. Toho jsem se n. ne-
nadál. Us. Toho se n. nedostává. Jg. Liška
nikdy neokrotne. Kom. Čert nikdá nespi.
Pes psa nikdá nenechá. Ženě a klínu nikdy
nevěř. Jg. Opatrnosti nikdy nezbývá. Jg. Na
sv. Víta, co nebude nikdá. Na Slov. Na sv.
Nikdá. Pam. Kut. Co se tehdáž stane, až sv.
Nikdá svátek přijde. Vz Nikdy. Č.

Nikde, nikdež = na žádném místě, nir-
gends. V. Poběhlec nikde se nezastavuje.
Kom. Bůh vysoko, král daleko, pravdy nikdež,
jediné zavina hlavu smrti dočekati. Prov., Jg.

Nikdiež — nikdýž, nikdy, Št. N. kr. 40.;
nikdež. Kat. 121., 369, 473., 743., 748.

Nikdo (zastr. nikto, nikte), skloňuje se
jako ,Kdo': nikoho, nikomu atd. Vz Kdo.
Staří často: gt. nikohého (BO., ZN., Smil
v. 157. Cf. Bž. Ml. 129., Nic), dat. nikohému
atd. Postaví-li se ni před kdo, stane se toto
záporným, nikdo = nemo, vlastně: nicht ir-
gend Jemand; k němu se může že připojiti.
Mkl. S. 88. — N. (nikterý, nijaký, nikte-
raký, nižádný, žádný, Niemand, Keiner) drží
též pojem všeobecnosti do sebe, avšak způ-
sobem záporným. Nikým nenaučen všemu
porozuměl. Pass. Nikdo se v to nechce od-
dati. Dal. Není tam nikdo. Nikoho nemohl
se dovolati. Us. — Před vztažným zájmenem
se vypouští. Nebyl (nikdo), kdo by je přijal
do domu. — Ve větách záporných klademe
místo: a nikdo raději: aniž kdo. Zůstaňte
doma, aniž kdo vycházej. Br. Vz Aniž. —
Často nikdo s žádný se míchá. Nikdo =
něm. Niemand, lat. nemo; žádný = něm.
kein, lat. nullus. Žádný jest adj. a stojí
z pravidla se jmény podstatnými pohromadě,
kde pak proti pravidlu bez nich stojí, tam
se klade jako odpověď na otázku: kolik? —
Nikdo stojí jako subst. samo o sobě a jako
odpověď na otázku kdo. Kdo tam byl? nikdo.
Nebyl tam žádný kupec (ne: nikdo kupec).
Kolik kněh koupil? žádných (i. e. nekoupil).
Nikdo to neví. Neviděl jsem tam žádného
psa. Neviděl jsem tam nikoho. Byl tu už
některý ten posluha? žádný (ne: nikdo).
Žádný člověk ho neviděl (ne: nikdo člověk).
Nikdo ho neviděl. Bs. Nikdo není doma, vz
Skřítek. Toho žádný (m. nikdo) v moci nemá.
Chč. 383. Nikdo se opisuje: Doma néni
živé duše, ani živáčka. Živáček ho nepozná.
Neublíží ani kuřeti (nikomu). Na mor. Zlínsku
a z části i v Čech. Brt.

Nikdy, vz Nikdá. Chceme-li říci, že se
něco nikdy nestane, vyjadřujeme to často
příslovími a pořekadly, vz: Až, Bůhví, Čert,
Dělati, Déšť, Dlaň, Dobrý (= dokonalý),
Dostati čeho, Had, Hrob, Koláč, Krása,
Letničky, Líska, Loni, Neděle, Praha, Smrť,
Uherský, Zejtra atd. Vz ještě: Holý, Hus,
Kohútek, Kukačka, Měsíček (v Dodatcích),
Panenka, Plyvať, Pták, Růže, Ryba, Slunko,
Starý, Suchý, Syneček. A: Hudec, Koza,
Kráva, Měsíc, Mor, Nikdá, Pes, Spíše, Trdlice,
Úterý, Vejce, Vid, Vlk, Voda. Na Mor. Tam
také: S neděle některý týden (i v Čech.)
v trnky rok. Brt.

Nikelin, u, m., červený kyz niklový. Vz
Bř. N. 223.

Nikerý = nikterý. Na Slov.

Niki-as, a nebo e, m., vůdce athenský.

Nikl, u, m., česky někdy: broník, po-
chvistík, nicolum, der Nickel, kov bílý, silně
magnetický, tažný a tvrdý jako železo. Patří
ku kyzům. Bř. Vz S. N., Šf k. 264., Schd. 54.

Nikloleštěn, u, m., der Nickelglanz. Vz
Šfk. 267.

Niklorudek, dku, m., Kupfernickel, m.,
Rothnickelkiess, n., arsenid dvojnikelnatý.
Vz Šfk. 267.

Niklování, n. N. hlazeného železa a oceli
ve varu. Vz Prm. III. č. 5.

Niknouti, knul a kl, utí = shýbati se,
kloniti se, sich beugen; 2. vybývati, odbý-
vati, leisten. — co za koho. Obec nikne