466

Aegypt o přednosť horlil v chlípnostech a
moci. Ráj.

Horlivě, eifrig, inbrünstig. IL mluviti,
někoho hájiti atd. Us. H. se starati, D., se
modliti, Sych., koho následovati. V. — H.,
vroucně, valně, heftig. H. žádati, V., se obo-
řiti na někoho. Troj. — Jg.

Horlivec, vce, m., horlitel, der Eiferer,
Enthusiast. Hlas. — H., bojící se oč, der
Eifersüchtige. Jg.

Horlivosť, i, f., vroucnosť, horoucnosť
mysli, der Eifer, die Hitze, Brunst, Innig-
keit. Jg. Z první h-sti vychladl. Br. H-stí
ducha hořeti. Kram. Vaše mysl h-stí se roz-
nítila. Berg. Bojováno s h-stí obou stran.
Troj. H. o co: o věci božské. Jg. — k čemu:
k zastávání svobody, V., k náboženství. Kom.

— v čem: v náboženství. D. — čeho.
Smilný mnoho míval teskností pro h. milo-
vání. Troj. — H. = veliká nevole, hněv,
Eifer, Unwille, Zorn. Jg. H-stí se zapálil. V.
Vylita jest na ně Páně h. Ráj. Dobrého ru-
šení h. přináší. Kom. — H. = řevnivost, že-
hravosť, die Eifersucht. Plk., Br.

Horlivý = zápalný. H. oběti. Br. — H.
= usilující, vroucný, hořící, begierig, brün-
stig, inbrünstig. Jg. H. úmysl, žádosť. Troj.,
pobožnosť, Kram., následovník, sok. — v čem:
v náboženství. Kram. — o co, k čemu,
pro co: Rk. — H. = závistivý, nepříznivý,
eifernd, eifersüchtig. V. H. milovník. Troj.

— H. = hněvivý, heftig, zornig. V. H. zrak,
hněv. Troj.

Hormistr, a, m., Bergmeister. Pr. hor.

Hormo, hořmo, brennend. Že oheň hořmo
hoře nebude moci žžéci, jako jest keř Moj-
žíšův hoře neshořal. Pass. 1495. — H. =
vroucně, horlivě. H. v milosti pláti; h. Boha
milovati. Št.

1. Horňák, a, m., vz Dolák.

2. Horňák, a, m., koňadra, Kohlmeise. —
Horňáky, ů, m., pl., das Hochland, v Uhřích.
Jde na Horňáky. Plk.

Hornatina, hornatá krajina, horstvo, Ge-
birgsland. Vz Hora.

Hornatý, hornitý, horovatý, horovitý,
bergig, gebirgig. II. (vrchovatý, kopcovatý),
místo, V., země, Kom., krajina. V. — H.
= na horách jsoucí, rostoucí. H. bylina.
Berg-. Byl.

Horní, horný, horský = s hory, k hoře
náležející, Berg-. H. vrch. Troj., bohyně,
pes, stehlík, krkavec, V., pole, Ros., jelen,
Jg., lid (horáci), Us., bylina, Us., dělo (krátké,
lehké), S. N., dříví (dobře hořící). V. Horné
právo = právo vinohradské; h. (vinohradské)
knihy. Vz Gl. 67. — Horní, na Slov. baňský,
vzhledem k dolům, Berg-. H. cinobř, V.,
mistr (vz Horný), D., právo, město, rada,
úřad, úředník, pidimuž, dílo, Jg., starosta,
Pam. Kut., váha, akademie, bratrstvo, desá-
tek, hejtmanství, kommissař, kniha, majet-
nosť, policie, regal, služebnosť, senat, správce,
vlastnictví, zákon, žák, S. N. (vz tam více
III. str. 878. — 884. ), čeleď, čeládka, dělník,
dílo, důl, hospodářství, nádobí, písař, řád,
soud, díl (kukus), dluh, chasa, chlapec (uče-
dlník), knihovní, kompas, kovář, kovárna,
kůň, lán, látro, lid, měřič, měřictví, město
(v jehož okolí hory se dělají), místo, mlýn

(k mletí rudy), moc soudní, mužíček (duch),
náklad, nákladník, narovnání, nařízení, ne-
bozez, obyčej, odpor (pře), osoba, pán, pod-
niknutí, poplatek, potřeba, práce, pramen,
pře, přísežný, propůjčka (Belehnung), provaz,
průbíř, revír, senat soudní, slovo (název),
smlouva, ředitelství, soud, soudce, stavení,
strážný, sudí, svoboda, šachta, šichta, škoda,
šťádlo, tesař, těžař (Gewerke), věc, výrobek,
zlato, živnosť, Vys., předmět, zboží, substi-
tuce, substitut, komora, nájem, potřeba, vel-
dílna, podíl, výtěžek, plat, desátek, Jg., Met,
daň, Šp., zásoba, továrna, Řd. Vz Hora. —
Horní, hůrní, komp. hornější, vrchní, oben,
obig. Jg. H. místo, Kom., pokoj, Reš., síně,
Br., pevnosť. Kram. Pes bere horním větrem
= hledaje nos do výše zvedá. Šp. Do hor-
ních krajin táhnouti, Br. Vz Hořejší. — Horní
Sasy, vyšní Sasy, Obersachsen, D., Horní Lu-
žice, Oberlausitz. Sych. H. Rakousy, Ober-
österreich. — H. = hlavní, vyšší, Ober-.
H. soud. Jg. — H. = na hůře, Boden-. D.

Hornický, bergmännisch, (Berg-); -cky, po
-cku. H. důl, Jg., právo, cech, Jg., barva,
dílo, kniha, měřictví, mluva, oblek, pozdra-
vení, průvod, škola, znak. Vz v S. N. III. 885.
H. kroj, modlitba. Vz Horničný.

Hornictví, í, n. Der Bergbau. H. provo-
zovati. Us. Vz více v S. N. Dějepis českého
hornictví. S. N. II. 315. a III. 885.

Hornictvo, a, n., horníci, die Knappschaft,
D. —

Horničan, a, m., obyvatel hořejší částky
vesnice n. města. Koll.

Horničný, hornicí, hornický, bergmän-
nisch, Bergmanns-. H. práce, věc, Pam. Kut.,
čeládka, mluva, svoboda, věc, výsada, železa,
živnosť, dílo, právo, slovo (název). Vys.

Horník, a, horníček, čka, m., pl. horníci.
Bergmann, Bergknapp, Orthauer. Jg. H-ci
kutnohorští, čáslavští. V. H., na Slov. báník,
zvl. dělník podzemní. Dle práce: havéř n.
havíř pracuje na skále (pravý havíř n. hor-
kop); pracující na rudě: kovkop, rudař; pra-
cující na uhlí: uhlokop (uhlák, Am. ); na soli:
solník; kyzokopové n. kyzáci; nováček (když
se ještě nevyučil); starý (vyučený a zkušený);
zkusní (který práci zkouší, než se jinému do
úkolu dá). Dle platu: šichtovník (placený za
práci jistou dobu trvající, 6, 8, 12 hodin),
úkolník (který z úkolu pracuje). Dle ložiště:
coukovník, slojovník. Dle díla hornického:
štolař, střídač, předák, průkopník, šachtář,
vrtač, šramař. Dohlížitelé: strážný, podůlný
(Steiger), vrchní podůlný. Dolníci jiní: zasa-
zovači, tesaři horní, zedníci horní, dopravo-
vači, běháč, kolečkář n. táčkář, běháč s hnu-
tem (huntovník) č. purník, smykač, vozíkář,
hašplíř, narážeč (který naplňuje truhlíky),
vyjímač, běhoun, kolovodové, strojvůdce,
topič, vodáci, pumpaři, opatrovníci strojův,
kováři, zámečníci, hlídači, hutníci, hamrníci,
uhlíři. S. N. Vz Hora, Havíř. — H. = držitel vi-
nohradu, Weinbergseigenthümer; der Schöffe
im Weinbergrechte. Gl. 67., Lumír 1858.

Hornina, y, f., die Gebirgsart. Horniny
jsou nerosty složené n. smíšené, skládající
skály, hory, pohoří a vůbec větší díly okrsku
zemského. Horniny jednoduché (obsahují ne-
rost stejnorodý), smíšené (skládají se z ne-