Předchozí (588)  Strana:589  Další (590) |
|
|||
589
|
|||
|
|||
Irutsk, a, m., mě. v Sibiři. Vz více
v S. N. IV. 82. Irland, u, m. — Irlanďan, a, m., nebo
lépe: Ir, a, m. — Irlandský, irländisch. Vz Irsko. -írna, mor. -írňa, přípona subst. rodu
žen., před níž se dlouhá kmenová samohláska krátí: spíže — spižírna, kůň — konírna, Pk., sušírna, kropírna. Vz -árna, -na. Mkl. B. 154. Ironický, z řec., úsměšný, posměšný, vý-
směšný, úšklebný, ironisch. — Ironie, e, f., úsměšek, výsměšek, opačné mluvení n. dotýkání, úsměšné mluvení, opakomluv, Rk., Nz., řeč opačného smyslu, Ironie, feiner Spott, Spottrede. I. (ti^ortla. úsměšek), když mlu- vící opak toho slovy pronáší, co vlastně míní, na př. chválí haněti chtěje. Úsměšek jizlivý slove sarkasmem. Co mi říci o kráse forem , vedem, budem, nést, povídaj' m., vedeme, budeme, nésti, povídají' ? V tomtě právě ta- ková krasochuť, jako když před lety koním utínány ocasy a místo řasnatého chvostu zů- staven jakýsi nemotorný pahýl o kratinkých žíních. Jen tak dále, jen amputujme kde co! — až nám z jazyka nezbude než neforemný dřík! KB. 242. Vz Zk. Ml. II. 179.; Mk. Ml. 204., 311. — Ironisovati, zdánlivě pochvalně se vysmívati, úšklebně chváliti, opačně chvá- liti, řeč opačného smyslu míti, Rk., ironisiren. Irracionalism-us, u, m., z lat., neužívání
rozumu ve věcech náboženských. Vernunft- widrigkeit. — Irracionalita, y, f., nevy- počitatelnosť, nerozumnosť. Irrationalität. — Irracionalní, nevypočitatelný, nedoplni- telný, neskončitý, nesměřitelný, Rk., irrational. Irrealní, z lat., nevěcný, neskutečný, ne-
pravdivý, Rk., irreell. Irregularní, z lat., nepravidelný, Rk., irre-
gulär, unregelmässig, regellos. Irreligiosita, y, f., z lat., nenábožnosť,
bezbožnosť. Rk. Irreligiosität, Gottverges- senheit. Irritace, e, f., dráždění, podněcování,
Irritation, Anreizung; Erbitterung. — Irri- tament-um, a, n., popud, prostředek dráž- dicí, Rk., Reizmittel. Irsko, a, n. Irland. — Irský. Vz více
v S. N. IV. 83. -is, přípona subst. rodu muž., městis vedlé
městys. D. Isabela, y,. špan. jméno žen, Alžběta. —
Isabelina barva, špinavožlutá, hnědožlutá. Ischl, a, m., městys v Horních Rakousích.
Vz více v S. N. IV. 89. Isidor-os, a, m., jm. řec. vlastní.
Isi-s, dy, f., bohyně aegyptská.
Iskati, jiskati = hledati (strč. ), suchen.
Výb. I. — co kde. Nechvalno nám v Něm- cěch iskati pravdu (právo). L. S. v. 109. — I., hnidy louskati. Na Slov. -isko, přípona jmen podstat. rodu střed.,
před níž se dlouhá kmenová samohláska krátí; často k zvětšení pojmu podstatných jmen; i povržlivé, neohrabané, příliš veliké se jí vyjadřuje: hubisko (veliká huba), kravisko, masisko, očisko, chlapisko, nůž — nožisko, babisko. Potom znamená ještě místo, kde něco jest nebo bylo: ohnisko, pastvisko, plavisko; držadlo: bičisko, topořisko. Mkl. B. 277. — C před -isko v č: vrabec — vrabčisko. |
D., Ht. V Krkonoších jediné v: chlapisko. Kb.
Často se s -ište stejně užívá: pastviště — pastvisko. T. — Vz -ák, -iště. Islam, u, m., víra Muhamedanův. Rk. Islam,
Islamismus. Island, u, m., vz více v S. N. — Islan-
ďan, a, Islandec, dce, m., Isländer. — Island- ský mech (plícní). Rk. lsmar-os, a, m., či Ismara, gt. Ismar, n.,
pl., mě. v Thracii. Ismen-os, a, m., řeka Boeotie.
Ismenský = thebanský, thebanisch.
Isochromatický, z řec., stejně barvený,
Rk., isochromatisch, gleichfarbig. Isokol-on, u, n., řec., stejnosť částí ve větě;
rovnočlennosť. Rk. Vz Zk. Ml. II. 174.; Mk. Ml. 296. Isokrat-es, a n. ea, m., řečník athenský.
Isolace, e, f., osamotění. Isolation, Isoli-
rung, Absonderung. — Isolator, a, m., sa- motič, samotidlo. Rk. I. dokonalý, nedoko- nalý. Nz. — Isolovaný, osamotnělý, isolirt, abgesondert, vereinzelt. Isop, u, m., izop, hyssopus.
Israelita, y, m., dle „Despota, " — Israel,
e, m. — Israelka, y, f. — Israelkyně, ě,
f. — Israelský. — Israelit; Israelitin; israeli-
tisch. Iss-us, a, m., mě. v Cilicii.
-isť, přípona jmen podstatných rodu žen.:
kopisť, čelisť, kořisť. Vz f. Ister, gt. Istra, m., jm. dolejšího Dunaje.
Isthm-os, u, m., mezimoří, okřídlí, zvl.
korinthské. — Isthmický. Istrie, e, f. Istrien. Vz více v S. N. IV. 98.
-istvý, přípona jmen přídavných m. star-
šího -istý: mladistvý, celistvý, plodistvý. Č., Mkl. B. 196. -istý, přípona, značí v lučbě poměr O7:
kyselina chloristá, bromistá. Šf. Išpán, ze strslov. župan, na Slov., Gespan,
Span. — Išpánka, y, f.; išpánův; išpánský; išpánství, n. Plk., Jg. -iště, přípona jmen podstatných rodu střed-
ního. Jména v -iště skloňují se v obec. mluvě dle: Kníže: spáleniště, gt. spáleništěte, ale mají se skloňovati dle „Pole", gt. tedy: spá- leniště, avšak tak, že gt. pl. nemá koncovky -í: spálenišť, ne: spáleništi (polí); lučišť, ohnišť. Podlé „Kníže" sklánějí se jen jména živých bytostí. — Přípona tato znamená a) místo, prostoru, rozsáhlosť: tržiště, hno- jiště, jeviště, ohniště, spáleniště, hliniště, úto- čiště, pastviště, trhoviště, hrachoviště, ječniště, strniště, žitniště. — b) Někdy také nástroj: lu- čiště, bičiště, topořiště. Vz Mkl. B. 277. — c) U Jilem. ironii: hošiště, mlíčiště (hoch, mléko). — Vz -isko, Tvoření slov. — D., č. — Od slov na -iště tvořila se u starých adjektiva příponou-ný (ne: -ní): bahništný, strništný. Šf. Italie, e, f., Vlachy. — Italové. — Italský.
— Italianissim-us, a, m., nejitalštější, pře- zdívka dávaná v něm. novinách italským vlastencům. Rk. — Vz více v S. N. IV. str. 100. — 115. Ite, missa est, lat., jděte, propuštěna jest
(obec); závěrečná slova ve mši. Rk. -itelný. Přípona adjektiv, vz -telný.
|
||
|
|||
Předchozí (588)  Strana:589  Další (590) |