Předchozí (555)  Strana:556  Další (557) |
|
|||
556
|
|||
|
|||
Zmenšidlo, a, n. = měřítko na mapě,
kterým naznačeno, kolikrát vzdálenost na mapě menší jest než ve skutečnosti. Kozen. Atlas. Zmenšina, y, f., die Verkleinerung. Čo
nenie nič iného leda Vácslav čili v z-ne Vácslavek. Sl. let. III. 191. Zmenšiti, il, en, ení; zmenšovati = zma-
liti, zdrobniti, kleiner machen, verkleinern, engen, vermindern. — co, koho: clo, D., Šm., křivdy, Kom., něčí Česť, V., mezery, Čsk., soudní náklady, Šp., počet slavností. Dch. — co oč: číslo b o číslo d zmenšiti. Nz. Při řešení rovnic o několika neznámých návodem dosazovacím určí se z jedné rov- nice neznámá a dosadí se do ostatních, čímž se jak množství rovnic tak i neznámých o jednu zmenší. Šim. 101. — kdy jak. Škody v jistých příčinách mohou se mimo průvod od práva z. Kol. 37. — se = menším se státi; zchatrněti. V. Vz Zmenšeti. Zmenšovací, Verkleinerungs-. Z. sklo.
D. Vz KP. II. 148. Z. jméno, vz Jméno. Zmenšování, n., die Verkleinerung usw.,
vz Zmenšení. Nz. Z. teploty. Mj. Z. měr francouzských vůbec děje se předkládáním slov latinských deci-, centi-, milli-. Mj. 5. Zmenšovaný, vz Zmenšiti.
Zmenšovati, vz Zmenšiti.
Zmentovati = zbaviti. Slov. Hoc ľem
ja še ľudskych jazykoch zmentujem. Sl. ps. 321. Zmerati = změřiti. Na Slov. Bern.
Zmeravelý = ztuhlý, steif. Cf. Meravý.
Slov. Vrelo boskáva ruku z-lú. Sldk. 151. Tvary zakrnelé a z-lé. Ht. Sl. ml. 148. Zmeravený; -en, a, o = zmeravelý. Slov.
Už něžije a ešte hrozí tá tvár bľeda; ta ruka, z-ná meč odjať si nědá. Chlpk. Sp. 11. Údy naše z-né. Č. Čt I. 49. Hmyz je v škárach z-ný. Zátur. Ach to starček z-ný skonáva v tichom modlení. Čjk. 115. Zmeraveti, el, ení = ztuhnouti, erstarre
steif, starr werden. Na Slov. Plk., Koll. — od čeho. Len som z-vel od ľaku. Mt. S. I. 106. Z. od hrôzy. Hol. 8. — komu. Ach! ty strelec něstrielaj ma, malý osoch vezmeš zo mňa, nožičky mi z-ly, krídelka mi opršaly. Sl. ps. Šf. II. 128. Zmerčiti, z něm. bemerken, vz Pozoro-
vati. Jg. Změrec, rce, m. = smírce, der Versöhner.
Slov. Bern. Změrek, rku, m., v horn. = zbytek, die
Uiberschaar, Das Beistück. Šp. Zmerení, n. = smíření. Slov. Bern. Po
obrazení čiň hneď z. Slov. Tč. Po zubatém z. bývá zlosti více. Slov. Tč. Změření, n., die Abmessung. Z. prkna.
Změřenosť, i, f., die Bemessenheit. Šm.
Z. hudby. Dk. Poet. 40. Zmerený; -en, a, o = smířený, versöhnt.
Na Slov. Bern. Vz Zmerení. Změřený; -en, a, o, abgemessen. Z. míry,
geaichte Maasse. Zmerhoyati = pestrým, pruhovatým činiti,
bunt, streifig machen. Aesop. 194. Zmeritel, e, m. = zmerec. Slov. Bern.
Zmeritelnosť, i, f. = smířitelnosť, die
Versöhnbarkeit. Slov. Bern. |
Změřitelnosť, i, f., die Messbarkeit.
Zmeritelný, versöhnbar. Na Slov. Bern.
Změřitelný, messbar. Nezměřitelný, in-,
kommensurabel. Dch. Zmeriti = smířiti. Na Slov. Bern. —
se s kým. Zmer sa s Bohom, dokad čas máš. Na Slov, Tč. Změřiti, il, en, ení; změřovati, ab-, über-,
an-, vermessen. — co: pole, D., dědiny (přeměřiti), odplatu (míru udati), země (pro- jeti, projíti). V. Kdo nechce věřit, ať si to dá změřit. Us. Jg. Dráhu z. Dch. Z-li horu chtiece ji osaditi. Arch. IV. 393. — co jak: dle míry jisté. Zrak její změřil plaše tmavou sluji. Vrch. Změřil jej od paty až k hlavě. Us. Nechť změří úzkým ňadrem si výš od- měny i pekla hloubi. Hlk. Přísným jej změřil zrakem. Vrch. Někoho pohledem opovržení z. Hrts — co, koho čím Z. někoho zrakem. Pov. Čáru krokem z. Us. Sl. les. Z-řil ho několikrát holí. Us. Kšť. Z. zajíce ručnicí (zastřeliti, erzielen, treffen, eischiessen), Us., někoho přísným okem z. — co odkud (u horn.): mezník n. kůl se dne dolů (kom- pasem vyměřiti, kam kolmá čára dopadne v dolu, spuštěná od mezníku n. kolu na dni se nacházejícího). Vys. Zmernica, e, f., die Versöhnerin. Slov.
Bern. Zmerník, a, m. = zmerec. Slov. Bern.
Zmerný, versöhnend, besänftigend. Na
Slov. Z. obeta, das Versöhnungsopfer. Změrný, messbar. Z. prostora. Kká. Š.
86. Zmerovati = smiřovati. Slov. Bern.
Zmésica, e, f. = směsice. Slov. Bern.
Zmésiti = smísiti. Slov. Bern.
Změsknati se = změstknati se. Dám ho
(obrázek) do knížek, nezměskná se. Brt. P. 90. Zmésti = smésti, ab-, wegkehren. — abs.
A nemá a B jak by zmétł (taktéž ne). Na Mor. Brt., Šd. — koho. Jazyka dar sveril nám Bôh, Bôh náš hromovládný, nesmie nám ho teda vyrvať na tom svete žiadný; i nechže je koľko ľudí, toľko čertov v svete, Bôh je s námi, kto proti nám, toho Parom zniete. Sam. Tomášík. Hrdé si, dievčatko, v mladom kvete, lež teba tiež smrtná kosa zmete. Sl. spv. II. 72. — co odkud. Prach s něčeho z., abstäuben. Bern. — Z. co = snísti, zusammenessen. — Z. = vzíti, sebrati, wegstibitzen, entwenden. Na Mor. Šd. Změsti, zmetu, změť, změtl, ten, ení =
zmásti, zmíchatí, vermischen, vermengen, verwirren. — co. Bože, změtiž jejich smysly. Pís. br. 395. Něčí jazyk z. Br., V. A kto by mohl vše vypsati, co tu řeč českú již změtli? Hus I. 134. — co s čím. J. tr., Nz. — kde. Žeby odsouzený na mysli se změti. Úp. trest. Šafrán a med (s medem) na dlani z. Jg. Změstiti, il, štěn, ění = zajíti, uchopiti,
zachvátiti, erfassen. — koho. Z-la jsú mě osidla smrti. Ž. Kap. 17. 6. — se = změstknati se, vejíti, hineingehen, gefasst werden. — se kam. Všecko se mi tam v. musí. Bern. Mluv na toľko, by sa mohlo z. do uší. Slov. Tč. Do žaludka sa všetko zmestí. Na Slov. Tč. To pivo nezměstí se do žbánu. Slez. Šd. |
||
|
|||
Předchozí (555)  Strana:556  Další (557) |