Předchozí (841)  Strana:842  Další (843) |
|
|||
842
|
|||
|
|||
Kulturní, vzdělanosti se týkající, Kultur-.
K. Historie (dějepis vzdělanosti lidské). S. N. Kulžmo. Rozběh k. v levo v pravo (kulhaje,
jednou nohou skákaje. V tělocviku). Kumáč, e, m., bavlněná tkanina červené
barvy. Ein Stoff von Baumwolle. Č. Kumarin, u, m., Tonkacamphor, látka
těkavá, vonná: C18 H 6 Vz S. N., Šfk. 524. Kumbálek, lku, m., bambousek, kleines,
schlechtes Häuschen, Bude. Kumburk, Koldenburk, Kolmburk, a, m.,
starý hrad u Jičína. V. S. N. Kumer, mru, m., stonek (v syrařství),
který nese kotel. Na Slov. Am. Kuminol, u, m. C20H12O2,. Šik. 521.
Kumnouti, nul, utí = z ticha šťouchnouti,
na Slov. — koho kam: v bok. Baiz. Zupfen, leise stossen. Kumol, u. m., C18H12, průhledná aro-
matická tekutina. Šfk. 442. Kumpán, a, m., soudruh, společník. Vz
Compagnon. Pk. Der Studien-, Zimmer-, Konviktsgenosse, Gl; ein lustiger Geselle. Star. lat. Kumpleta, y, kumpletoř, e, f., z lat.
completa, completorium, die letzte der kano- nischen Horen, die nach Sonnenuntergang gesungen wurde. Ke skonání dne mají pěti (zpívati) hodinu, jíž říkají kumpleta. Št. (Gl. ). Kumrowitz, Komárov u Brna.
Kumulace, e, f., z lat. cumulatio, hroma-
dění, nahromadění. Rk. K. jest, když se jedna a táž věc s více stran před oči staví. Člověk moudrý nestrachuje se smrti věda, že jest počátkem odpočinutí, lékem bolesti, útěchou kvílících, zprostitelkyní z bídy a nouze atd. Kumulation, Anhäufung. Vz Zk. Ml. II. str. 170. Kumulativní: hromadný, společný. Ku-
mulativ. Rk. Kumulovati, hromaditi, nahromaditi, něco
s jinou věcí najednou odbyti, vyříditi. Kumu- liren, häufen, anhäufen. Kumžak, a, m., Königseck, v Budějovsku.
Vz S. N. Kůň (dříve kóň), gt. koně, m., (krátí ů,
vz ů). Starého akk. kůň = nom. užívá se podnes: sednouti na kůň. Vyskoč panenko na můj kůň. Er. P. 506. Vz násl. Pl. nom. koni, koní (D. ), koně, koňové; gt. koní, koňův; dat. koním, koněm a koňům; akk. koně; lok. koních, koněch; instr. koni, koňmi. Kůň sklání se tedy v pl. z části také jako , Znamení. ' Koně je, jak se Kts. domnívá, za- staralý nom. dualu, jenž ostatní pády dle pl. tvoří. Jiní mají za to, že v tvaru, koně' jest koncovka neživotných. Ht. v Sr. ml. str. 187. píše: S nom. a vok. pl. koně nesprávně bývají spojovány přívlastky na -i aneb -í: bratrovi, černí m. bratrovy, černé koně; správně na- proti tomu s koni, koní a koňové: bratrovi, černí koni (koňové, koní), a to proto, že přívlastek tvarem svým shodovati se má s určeným jménem. Je-li toto, jako koně, tvarem neživotné, i přívlastek jeho takým býti má, jaký neživotným patří a naopak. Mkl. soudí, že, koněl není dual, nýbrž spíše forma akkusativu pl., jako u Slováků hady m. hadi, a i v Čechách na mnohých místech se říká: To jsou vojáky (naopak: viděli jsme vojáci); a u neživotných rovná se forma nom. |
formě akk. S Mkl. souhlasí Prk. Vz str. (tohoto
slovníku) 564. a. ř. s hora 13. a násl. — Kůň, koník, koníček, čka, oř, komoň, hřebec, valach (klepec); klisna (kobyla); hříbě, hří- bátko; mnoho koní: koňstvo; k. divoký: sveřepec, stádník, stádní kůň. Kůň, kónb, lat. equus caballus, lit. kuinas; kobyla, koby- lica, lat. equa, lit. kummele. To má Schl. za stažené z komoň a to m. koboň a kummele m. kubele, a to souvisí s: kobyla, lat. ca- ballus. Cf. Kobň — kóň (vedlé kob-yla). Gb. Hl. 111. Popis koně vz ve Frč. 383. Pferd. K. špatný: mrcha, herka, hamra, škapa. Šp. K. náruční (poboční, brázdní, popravní, na pravé straně oje), podsední (podsedlní, oprat- ník, sedlový, násedce, na levé straně oje; na něm bývá sedlo, tedy bývá pod sedlem, tedy podsedlní), Pt.; povodník, povodní k., k. na povodě (Leit-, Skl. ), opraťák, opratní (podsedlní k., Leitseil), Šp.; k. dobře posta- vený, pěkného údělku, pěkné postavy, pravi- delného zrůstu, Šp., bosý (neokovaný), Šp., arabský, tatarský, perský, anglický, turecký, berberský, francouzský, vlaský, německý, holandský, sedmihradský, bukovinský, kra- jinský, český, S. N., neapolský, dánský, his- panský, friský, holštýnský, meklenburský, polský, uherský. Šp. K. dle potřeby a chodu: K. do vozu (tahoun, tažný), kočárský, kotčov- ský, kotčí, poštovský, robotný, soumarský, soumarní, vojenský, do boje, turnajský (kolčí, hončí), myslivecký, k jízdě, jízdný (jezdecký, šlapa, Us., zápřežný, vozník. Břez. ), při oji, od oje, školní, neosedlaný, Jg., vycvičený, stavný n. zrážlivý, stavný na ostruhu, lenivý n. klaznovitý, Šp., jednochodník (mimo- chodník), šlapací, šlapák, klusavý, klusací, stranilý (jsa jankovitý), klecavý, zkřesaný n. šmatlavý, napadavý, klusák; klesavý, pot- klivý, nepevný na nohu, v kalupu jdoucí, kročák (který má dlouhý krok), klopýtavý Jg., příkolejní, Wildbahnpf., povojný, Stan- genpf. Čsk., reservní. Rf. Dle barvy n. srsti: vranný (vranec, vranník), brnavý (brůna), višňák, liška, bílý, hnědý, plavý (žemlový), ryzí (ryzka, ryzák, ryzek), strakatý (straka), proměnný, plesnivý (plísník), jabkovitý (ja- blečník), kostkovatý, myška, šedivý, popelatý, Ja, tygrovaný (tygr), D., mrazkovitý (mrazek), tiska. Jg. Dle jakosti: tvrdoústý, tvrdohubý, tvrdý, necitlivý, židký (kterého chomout brzo rozedře), od sedla stlačený, krkavý, klaznovitý (silný ale tahati nechtějící), kousavý, lekavý, plachý, ohnivý, divoký (kacíř, Šp. ), nepo- jemný v uzdu, krotký, tichý, jako jelen štíhlý, vášnivý, kusý (šváb), Jg., anglisovaný, potý- kavý; který ztratil jádro: (Kennung): výroň, netahálek; bouřlivý, měkkohubý, s dlouhýma ušima: klepouchý, s ohrnutým nosem: klá- bonosý, neokrocený, kolenoplešný, vykle- štěný (valach), jádrooký, půdoplachý, vzdu- choplachý, kosmatý, jiskravý, výhonělivý (při dobré stravě hubený), vyplecený (bug- lahm). Šp. Dle nemocí: ochvácený, ozhřivý, soplivý, červivý, vodnatý, dušný, dýcha- vičný, soptivý, plno-, plochorohý, odražený, se zasekávající, chřípěčný, schvácený, sou- chotivý, hladovitý, obžerlivý, roupovitý, jankovitý, paducník, chrastavý, práchnivý, prašivý, svrabivý, závrativý, zhmožděný, zdá- |
||
|
|||
Předchozí (841)  Strana:842  Další (843) |