Předchozí (1087)  Strana:1088  Další (1089) |
|
|||
1088
|
|||
|
|||
Troj. Nejdávnější stopy Slovanů v Europě
vyskytují se v krajinách mezi mořem čer- ným a baltickým. Šb. Zálesí vyskytuje se v Čechách vícekrát; Téhož roku vyskytuje se již Ondřej jako biskup v Olomúci; Vů- bec vyskytuje se jméno její jen jednou v li- stinách našich. Ddk. II. 197., 325., 328. (Tč). Za horami záře vyskytá se rudá; Loučení apoštolské teprv ve verši 13. se vyskytá; Víra odhaluje závoj, jenž nad pravdami bo- žími zraku našemu přeslabému se vyskytá. Sš. Bs. 6., I. 403., J. 118. — kdy. Kostel sv. Mauricia v Olomúci vyskytuje se ovšem teprve r. 1257. v moravských listinách. Syn Naděje, jenž k r. 1160. v-tuje se jako opat v Třebíči. Ddk. III. 69., II. 436. (Tč. ). Při některých dobách (záslony ty) na veřejný odiv se vyskytují; V církvi svátek ten (na- nebevstoupení Páně) teprva ve století třetím se vyskytá. Sš. J. 58., Sk. 10. (Hý. ). Po- dobné úkazy vyskytují se nám také ve věku středním i novém. Osv. I. 340. — se o čem. Není divu, že se o takovém záhadném, jed- nomyslném pozdvižení hlasu nejeden výklad vyskytá. Sš. Sk. 50. — v čem. Aby obrá- cení jeho (Pavlovo) tím patrněji ve své zá- zračnosti se vyskytlo. Sš. Sk. 92. — se jak. Časové ti mohou jenom pod výminkou po- kání dokonalého se vyskytnouti; Pokrytství na jevo se vyskytlo. Ler. Sš. Sk. 41. (Hý. ). Vyskytl se ostrov na moři. Jel. Mnohé látky za daných určitých podmínek v. se mohou v různých tvarech. ZČ. I. 250. — se čím. Bystrostí ducha na horu se vy- skytni. Jel. Tím se jasněji boží moc vy- skytá. Kom. — se na koho = vypadnouti. St. skl., Šm. Vyskytnutí, n., das Erscheinen.
Vyskytnutý; -ut, a, o = vyskytlý. Beneš.
Vyskytovati, vz Vyskytnouti.
Vyslaběti, ěl, ění, vyslabnouti, schwach
werden. — čím: prací. Us. Tč. Vyslabikovati, ausbuchstabiren. — co:
slovo. Jg., Jir. Ves. čt. 382. Vyslabiti, il, en, ení, vyslabovati, schwä-
chen. — koho. Ta cesta mě v-la. Us Tč. — se čím: prací. Vyslablý, geschwächt, erschöpft.
Vyslabnouti, bl, utí, schwach werden.
Vyslabnutí, n., die Erschöpfung.
Vyslabovati, vz Vyslabiti.
Výslada, y, f., die Diffusion, v cukro-
varu. Dch. Vysladič, e, m., navrhuje Dch. pro: Dif-
fuseur v cukrovaru. Vz Vyslazovač. Vysladiti, il, zen, ení; vyslazovati = umý-
váním vodou cizích částek sprostiti, aussüssen, absüssen. Řízky řepové se vysladí (vyluhují). Vz S. N. XI. 372., Vys. — co čím: zlato, stříbro vodou. Vys., Ms. alch. Vysladnouti, dnul a dl, utí, süss werden.
Jg.
Vyslámiti = slamou vyložiti, mit Stroh
auslegen. — co: jámu. Um. les. Vyslancův, -ova, ovo, dem Gesandten
gehörig. Koll. I. 392. Vyslančík, a, m. = nepatrný vyslanec,
der Aussendling. J. tr. Vyslanec, nce, m. = vyslaný, poslanec,
posel. V. = diplomat vyslaný od státu ku |
státu, aby tam zastával interessy toho, od
koho jest vyslán, der Gesandte, Botschafter, Abgesandte, Legat. S. N. V. mandatem králov- ským zmocněný věci řídí. Kom. V. jel k vysly- šení. Vrat. Velevyslanec, v. nebo splnomoc- něný ministr, ministerresident, jednatel, kon- sul. Vz S. N., Vlšk. 64. (řím. a řečtí). V. soudní, der Gerichtsabgeordnete. J. tr. V. papežský; Protivili se v-cům a je ztrýznili. Ddk. IV. 18., 232. Vyslanectví, n. = úřad a hodnosť vy-
slancova, die Gesandtschaft. Kram., Presl. Vyslání, n., die Sendung, Ab-, Aussen-
dung. J. tr. Vz Vyslati. Vyslankyně, ě, f., die Gesandte, Abge-
sandte. D. Vyslanstvi, n. = vyslanectví. Kram.
V jakém v. přišel jsi sem? Koll. I. 123. Vyslanstvo, a, n., die Gesandtschaft.
Dánské v. obdrželo následující přislíbení. Ddk. V. 65. Vyslaný; -án, a, o, der gesandte, aus-
gesandte. V. poselstvo. BR. II. 48. — kam. Vojsko proti někomu v-né. Mus. 1880. 451. — nač. Relatoři na to od země v-ní. Zř. F. I. A. XXXVI. — V. = vyslanec, der Ge- sandte. V. Skrze v-né; Přednešení v-ných císařských. Skl. I. 98., 268. Vyslati, vyšli a vyšlu, 3. pl. -šlí a -šlou,
vyšli, šle (íc), slal, án, ání; vysýlati (vz Poslati), vysýlávati = vypraviti, ausschicken, aussenden, absenden, abordnen. — co, koho: vyzvědače, Kom., list. D. Jenž vysielá úmluvu svú. Z. wit. 147. 15. Vysielá svou kázeň. BO. Vysýlám široko svůj zrak. Čch. Bs. 9. — co, koho komu. Flav. — koho, co kam. V. někoho k někomu, ku kommissi. J. tr. Vyslal odtud vojsko k Mantově; Vyslal jednatele do Čech; Vyslal sbor proti ne- příteli; Vladislav vyslal za sebe Vacka do Hradce. Ddk. II. 333., 379., 407., 415. (Tč. ). Vyslal ho s úředníky na plučiště na ty lúky. Půb. I. 620. V. ku pomezí. Dač. I. 176. Zlob., Byl. V. do západních zemí. Flav. Nevysílej zrak svůj v dol ni vzhůru. Čch. Bs. 63. Z hloubi jeskyně vysílá své hledy do háje. Ib. 93. — aby. Vyslal je, aby zvě- děli. Vrat. — co odkud. Do těch slezina mnoho krve černé z sebe vysílá. Sal. I byli bychom někoho z sebe v-li k JMti. Arch. III. 24. Cf. V proč. — koho, co jak. V. někoho s plnou mocí. Kram. Pročež také císař rychle vyslal před se 12 plukův; Be rengara vyslal jest král před sebou, aby... Ddk. II. 84., 417. (Tč. ). Matičné město vy- slalo na osady své nejstatečnější občany s hotovým již zřízením a upravením. Ddk. V. 112. — koho oč jak. Let. V. někoho o potřeby královské i vší země s mocnými listy. Bart. 1. 7. — kudy. Vyslal posly po zemi. Us. Tč. — proč. V. někoho na vý- zvědy. Us., žáky své na svěcení, Čr., po špíži. Dch. Toho, k čemuž byli vysláni, neprovedli nikterak; Aby mu vyslal na pomoc se značným sborem také syna Frid- richa; Kníže v té příčině vyšle soudce své vlastní kurie. Ddk. II. 247., III. 244., IV. 244. Svědkové kšaftovní, to jest lidé dobří, k němu na kšaft k žádosti jeho vyslaní. Kold. Dva z sebe vyslali na radu. Vš. 11. |
||
|
|||
Předchozí (1087)  Strana:1088  Další (1089) |